Určitě jste již v obchodě narazili například na rukolu, řeřichu, kadeřávek, roketu, šruchu a nebo polníček. Některé názvy zní prapodivně a mnoho z nás nezná chuť těchto plodin, ve všech případech však jde o listovou zeleninu, která nejenže zpestří náš jídelníček, ale také napomůže naší dobré kondici a zdraví.
Pod pojmem listová zelenina zná většina z nás hlávkový salát, špenát, kapustu, zelí, čínské zelí apod. Ovšem právě listovou zeleninou můžeme vylepšit svůj jídelníček a podpořit zdraví i mnohem netradičněji. Někdo si například přidává do salátů čerstvé lístky pampelišky (pardon – smetánky lékařské) a lichořeřišnice, zůstaňme ale u listové zeleniny a nesahejme nyní po bylinkách, i když … Postupně si představíme několik velmi zajímavých a chutných druhů, se kterými můžeme experimentovat, a kterým přijdeme na chuť. Ale hlavně – které si můžeme sami vypěstovat již právě letos.
Rukola (Rucola)
Rukolu již najdeme na pultech obchodů poměrně často. A cestu do našich domácností si nachází svou štiplavou chutí kombinovanou s oříškovou vůní. Jde o drobnou listovou zeleninu s listy podobnými pampeliškám, která obsahuje vitaminy C, A, E a z minerálů hořčík, železo a vápník. Rukola je původem evropskou plodinou, ale nároky si na ni kladou i v západní Asii. Ovšem rozšířena je dnes po celém světě. Výborně se hodí jako doplněk salátů, například v kombinaci s rajčaty a bazalkou, případně česnekem, hodí se však i do salátů míchaných, ale i jako samostatná příloha třeba k masu. Výborná je též orestovaná na oleji a česneku, přidávaná k masu. Pozor však – slovo rukola je zároveň také obecným názvem skupiny 27 druhů rostlin, které patří do čeledi brukvovitých, s charakteristickým tvarem listů tvořících růžici. Rukolu si vzahradě snadno vypěstujete, stačí ji vysít do libovolné půdy v řádcích vzdálených od sebe cca 20 cm. Pěstovat ji však můžeme i v bytě na buničité vatě (jako řeřichu) a nebo v truhlíku. Stačí rozumně zalévat a sklizně se dočkáme rychle.
Rukola
Roketa setá (Eruca sativa)
Roketa patří právě do výše zmíněné skupiny 27 druhů z čeledi brukvovitých, označovaných jako „rukoly.“ Oproti rukole má roketa oválnější a nevykrajované lístky. Lístky rokety mají o něco méně výraznou chuť než rukoly, konzumovat je však můžeme stejným způsobem. Roketu též můžeme tepelně upravit jako špenát, nebo do špenátu přidat. Jinak se hodí do smetanových omáček určených k těstovinám, výborná je v kombinaci s česnekem, parmazánem a olejem. Z rokety se též vyrábí silně pálivá hořčice. Její pěstování je stejně snadné jako pěstování rukoly.
Roketa
Řeřicha setá (Lepidium sativum)
Řeřicha setá je jednoletá salátová rostlina, která pochází ze severní Afriky a západní Asie. Oblíbená je pro velice krátkou dobu vegetace, navíc ji běžně pěstujeme v bytě za oknem a není třeba půda a hnojivo, stačí voda a buničitá vata. Rostliny dorůstají za 4 až 10 dní, jelikož řeřichu pěstujeme jen kvůli děložním lístkům. Známé jsou 2 druhy řeřichy, řeřicha úzkolistá a širokolistá. Děložní lístky řeřichy konzumujeme zásadně syrové, jejich chuť je příjemně peprná, vůně štiplavá, způsobená glykosidy (obsahují je též ředkvičky a křen). Řeřicha je výborná do pomazánek, salátů, ale i na obložené chlebíčky.
Řeřicha
Kadeřávek, kapusta kadeřavá, odrůda druhu brukev zelná (Brassica oleracea)
Kadeřávek je zelenina obsahující mnoho vitaminů, stopových prvků a minerálů. Například vitamin C, beta-karoten, draslík a železo. Předností kadeřávku je velká otužilost, proto jej můžeme sklízet i v zimě, odolává mrazu. Omyté listy kadeřávku vaříme cca 8 minut v mírně osolené vodě a servírujeme polité například máslem, dresingem, smetanou, … Kadeřávek lze též míchat se zeleninou a masem a dusit. Vynikající je k masitým pokrmům, ale hodí se i do jídel zapékaných a dušených, nastaví mleté maso (stejně jako kapusta) a také z něj uvaříme polévky či pomazánky. Mladé výhonky lze též zamrazit, nejprve je ale pořádně spaříme horkou vodou.
Kadeřávek vyséváme přímo na záhon od konce května do půlky června. Pěstuje se jako následná plodina, proto mu vyhovuje prázdný záhon po salátu, ředkvičkách, či raných kedlubnách. Kadeřávek vyséváme hodně řídce do řádků či hrůbků se čtyřmi, pěti semínky. Nakonec rostliny jednotíme, aby byly od sebe cca 60 cm, řádkům necháme rozestup 0,5 metru, ovšem záleží na odrůdě a tedy rozměrech rostlin. Ani kadeřávek není náročný na pěstování, vyžaduje pouze pravidelnou zálivku.
Kadeřávek
Šrucha zelná (Portulaca oleracea)
Šrucha zelná je nízký keřík s drobnými sukulentními lístky, který bohužel považujeme mylně za plevel, a když na něj v zahradě narazíme, rostliny vyplejeme. A to je chyba! Šruchu můžeme najít v záhonech, mezi dlažebními kostkami, podél cest a chodníků. Snese i velká sucha, jelikož má hluboké (dlouhé) kořeny. Z jižní Evropy se díky oteplování začala postupně šířit výš na sever, a i u nás je již celkem běžná. Jako plevel se rychle šíří, ovšem není to na škodu, jelikož se stala po celém světě oblíbenou salátovou zeleninou. Nabízena je v cca čtyřiceti odrůdách, lišících se od sebe velikostí listů, jejich barvou a způsobem růstu. Z výše uvedených informací je patrné, že nemá prakticky žádné nároky na pěstování a vyroste i na rumišti, o to lepší úrody se pak dočkáme v záhonech a při přiměřené zálivce.
Šrucha je bohatou zásobárnou vitaminů a antioxidantů. Obsahuje značný podíl omega-3 mastných kyselin, vitaminy A, C, B a karotenoidy. Z minerálů pak hořčík, železo, vápník a draslík. Chuť šruchy je výrazně nakyslá, až svíravá, což je způsobeno kyselinou jablečnou. Šruchu přidáváme do salátů, polévek, dušených jídel, lze ji upravit jako špenát. K těmto účelům sbíráme listy šruchy, ale až těsně před přípravou, rychle vadnou. Krátkodobě je uchováme v lednici v nádobě se studenou vodou.
Šrucha
Polníček, kozlíček polní (Valerianella locusta)
Polníček má aromatické řapíkaté listy vonící po oříšcích. Obsahují vitaminy A, C a E, hořčík, železo a kyselinu listovou. Polníček pochází z Evropy a znali jej již staří Římané, dnes je znám po celém světě. Chuť listů je lehce nahořklá a můžeme je přidávat do salátů, kombinovat s červenou řepou, tepelně upravovat jako špenát.
Semena polníčku vyséváme několikrát do roka, jelikož tato rostlina má krátkou vegetační dobu. První výsev provedeme brzy zjara (nejlépe již v únoru), ale do pařeniště. Sklizeň pak můžeme začít již od dubna. Nejlepší je výsev rozfázovat na delší období, čemuž pak bude odpovídat i postupná sklizeň. Pokud jej vysejeme v červenci, budeme sklízet již na začátku září. Sazenice polníčku sázíme do sponu 20 cm, nejlépe do těžké písčité půdy s jemně kyselou pH. Jinak je rostlina poměrně nenáročná, hnojit nemusíme, ale vyžaduje mnoho závlahy, nejlépe rostliny stříkáme proudem vody.
