Ovšem tento starý lidový zvyk u nás natolik zakořenil, že větvičky si v tuto dobu (a klidně i dříve či později) trhá a vkládá do vázy snad každá a také kdejaký muž. :-) proč? Protože velmi brzy nádherně rozkvetou. Nejoblíbenější jsou větvičky třešně, ale také třeba zlatice. A kdo by nechtěl mít v zimě na stole či za oknem alespoň kousek jara?
Na svátek Barbory natrhané větvičky jsou také památkou na pannu a mučednici svatou Barboru z maloasijské Nikomédie, kterou podle legendy sťal vlastní otec (bohatý pohanský obchodník) za to, že se nezřekla křesťanské víry. Cestou na popravu prý uchopila větvičku, která pak vykvetla uprostřed zimy. Tradovalo se, že pokud na Barboru utržená větvička rozkvete právě na Štědrý den, do roka se dotyčná mladá dáma vdá.
Ovšem oslavy na památku svaté Barbory probíhaly dříve zcela odlišně. Ženy si oblékly bílá prostěradla a šátky, obličej si sypaly moukou a obcházely domácnosti, přičemž zpívaly píseň o svaté Barboře. Hodné děti přitom dostávaly různé dárečky a sladkosti, zlobivé byly šlehány metlami. Sťaté však nebylo žádné. Tuto tradici však časem nahradil Mikuláš nadělující dárečky spolu s andělem a čertem, a to o 2 dny později. A Barborka? Zvyk vzniklý na její počest byl zjednodušen na pouhé trhání větviček, kterým říkáme Barborky. Dívky dříve též trhaly více větviček, pokud měly více nápadníků, pojmenovávaly je po nich a ta, která vykvetla nejdříve, symbolizovala jejího skutečného ženicha. Barborky také dovedly předpovídat šťastný měsíc. Kolikátý den po uříznutí větvičky barborka vykvetla, ten měsíc bude v příštím roce šťastným.
Rozkvetlé větvičky kdoulovce
Nejvhodnější jsou větvičky s co největším počtem pupenů. Větvičky uřízneme či ustřihneme zahradnickými nůžkami (dáme přitom pozor, abychom strom či keř nepoškodili) a doma seřízneme zdola co nejvíce šikmo. Plocha přijímající vodu musí být co největší. Větvičky vložíme do vázy s vodou a několik hodin necháme v chladnější místnosti. Až poté vázu s větvičkami přeneseme na finální místo. Větvičky se tak lépe přizpůsobí teplotě v interiéru. Místo vybereme světlé a s pokud možno stálou pokojovou teplotou. Větvičky obvykle vykvetou do tří týdnů a je nasnadě, že když je utrhneme nyní, vykvetou také. Pouze nemají rády suchý vzduch a příliš vysokou teplotu v místnosti, proto je určitě nedáváme k radiátorům či kamnům. Pokud je budeme rosit, určitě to ocení více.
Tradičně se na Barborku trhají větvičky třešní a višní, ale vůbec jakéhokoli ovocného stromu (broskve, jabloně, meruňky, hrušky, švestky, slivoně). Ovšem vyzkoušet můžeme i magnólii, okrasné jabloně či kalinu. Proč ne? A velice oblíbená je též zlatice, která navíc místnost prohřeje sytě žlutou barvou, navíc vykvete neskutečně rychle, takže ji můžete uříznout ještě dnes. Stejně tak třeba i jasmín a vrba. Zlatice je natolik univerzální, že ji vlastně můžeme využívat po celou zimu až do Velikonoc. Pouze obměňujeme odkvetlé větvičky a vodu.
U větviček tradičních barborkových dřevin si snadno pomůžeme ponořením do vody o teplotě cca 35 oC, a to na cca 1/2 dne. Jakmile začne voda chladnout, vyměníme ji.
Rozkvetlé větvičky ovocných dřevin
Rozkvetlá zlatice na jaře, které se též nesprávně říká 'zlatý déšť', ovšem jde o zcela jiný a silně jedovatý druh
