Čtyři stěny – základ domova

Obvodové stěny se zakládají na základových konstrukcích – nejčastěji na deskách. Jejich nejdůležitější funkcí je zabezpečit stabilitu stavby, to znamená přenášet svislé i vodorovné zatížení do základů. Přenos svislého zatížení zabezpečuje gravitace, přenos vodorovného zatížení je možné zajistit ztužením pomocí betonových věnců nebo rámů. Další možností je spolupůsobení pevně kotvených stropních a stěnových desek.
Obvodové stěny dělí od základové konstrukce hydroizolace, která brání pronikání vlhkosti do stěn.

Při stavbě rodinných domů patří k nejoblíbenějším zděné obvodové stěny z pálených cihel nebo pórobetonových tvárnic. Pálené cihly se vyrábějí i v provedení se zvýšenými tepelnými vlastnostmi (např. Supertherm STI, Porotherm Si). Bloky s těmito vlastnostmi se začínají vyrábět i v porobetonovém provedení (Ytong Lambda).
Zdivo se spojuje pomocí zdicích malt a lepidel. Nově se začaly broušené cihly spojovat pěnou DRY- FIX, tím odpadá fyzicky i časově náročná práce s mícháním malty nebo lepidla.
Další možností, jak vytvořit zděné obvodové stěny, jsou tvarovky z lisovaného betonu s různými přísadami (například z dřevotřísky a podobně). Vyrábějí se v různých variantách, mohou být nezateplené, nebo je součástí tvarovky tepelná izolace (například polystyrén).Takovéto tvarovky jsou duté s prostorem na betonovou výplň.

Mezi hlavní funkce obvodových stěn patří schopnost tepelně a zvukově izolovat a zabezpečit takový odchod vodních par, aby nedocházelo k nežádoucím vlivům vlhkosti na povrchovou úpravu stěn a tím i na hygienu bydlení a pohodu v interiéru.
U obvodových stěn nelze podceňovat ani schopnost zvukově izolovat – především, když dům stojí v blízkosti frekventované komunikace. Stěny však nechrání jen proti pronikání nežádoucích zvuků z venkovního prostředí směrem dovnitř, ale i z jednoho prostoru do druhého a z vnitřního prostředí směrem ven.
Pokud samotné zdivo nemá dostatečnou schopnost zvukově izolovat, je možné tento problém řešit vrstvenými konstrukcemi se zabudovanou zvukovou izolací, například z minerální vlny.

Neméně důležité jsou tepelně akumulační vlastnosti obvodových stěn. Akumulace je schopnost materiálu teplo přijímat a při ochlazení vnějšího prostředí ho opět uvolnit. Například se obvodová stěna přes den ohřeje působením slunečního záření a večer a v noci uvolňuje naakumulované teplo do interiéru.
Dobré je vzít na vědomí, že tepelně akumulační schopnost závisí na hmotnosti materiálu, a tak se budovy se stěnami z těžkých materiálů schopných akumulovat teplo ochlazují pomaleji, stejně pomalu se však i vytápí.
Dobrými akumulačními vlastnostmi se právem chlubí keramické zdící materiály.

Pozornost je třeba ovšem věnovat i těm částem hrubé stavby, jejichž tepelný odpor je mnohem nižší než tepelný odpor ostatních částí obvodové konstrukce. Tato místa se nazývají tepelné mosty. Kromě většího úniku tepla mohou způsobit i vznik poruch staveb, protože na nich je možné sledovat lokální pokles teploty – důsledkem může být kondenzace vodních par a vyšší namáhání konstrukce.
Tepelné mosty jsou geometrické (vznikají například v rozích a koutech místností) a materiálové (patří sem například ocelobetonové konstrukce nadokenních překladů, ztužujících věnců a podobně). Tepelným mostům se dá vyhnout použitím kompletního stavebního systému, správným způsobem zateplení vnějších stavebních prvků anebo termickým oddělením vyčnívajících částí (například balkónových desek).