Zpočátku bylo bydlení v podkroví chápáno jako provizorium a náklady na zprovoznění byly omezovány na minimum.
Motto: vše zhotovit z vnitřní strany budoucího bydlení, hlavně zabránit nadměrným únikům tepla v zimním období a přehřívání z letního oslunění. Zásady stavební fyziky nikdo nebral do úvahy, vždyť se jednalo o provizorium.

Podle tehdejších názorů byla izolace - zpravidla na bázi minerální plsti, mokrá vlivem zatékání netěsnou krytinou. Střešní tašky mnohdy ležely větší částí své plochy na mokrém izolantu, což mělo neblahý vliv na životnost krytiny. Tak vznikl požadavek na pokládku pojistné hydro-izolace. Její realizace sebou logicky přinesla prvky dnes označované jako tzv. kontralatě.

Postupně se vytvořily standardní skladby této tzv. páté stěny domu. Tyto 'učebnicové' skladby vždy sestávají z několika vrstev, zejména: pojistné hydro-izolace, mezi krokve vkládané tepelné izolace na bázi minerální plsti a interiérové parozábrany. Jednotlivé vrstvy jsou podle typu skladby přesně prostorově vymezené tak, aby byla zajištěna teorií zadávaná funkce skladby. Předpokladem dobrého výsledku je přesné dodržování technologických postupů, použití projektem stanovených materiálů a pečlivé provádění.

S ohledem na to, že uvedené učebnicové skladby provádějí pracovníci minimálně dvou profesí a často více dodavatelů, je výsledek zpravidla žalostný. Nejčastěji se chybuje v množství a umístění tepelné izolace, ve volbě materiálů a jejich vzájemné vhodnosti a zejména v provedení interiérové parozábrany.

Tato parotěsná vrstva označovaná jako parotěsná brzda (můžeme brzdit tlak?) musí být řešena tak, aby vykazovala difúzní odpor r_d alespoň 50 m, ovšem v celé ploše včetně napojení jednotlivých prvků a napojení na ostatní konstrukce stavby. To je ovšem požadavek z kategorie zbožných přání.
Nedbalá práce a bohužel často i programové šetření na kvalitě a u tepelné izolace také na množství materiálu, vedou k vážným poruchám.

Nejčastější porucha je kondenzace vodní páry uvnitř konstrukce střešního pláště. Vede k masivnímu vlhnutí tepelné izolace a tím k výraznému zhoršení tepelně-izolačních vlastností (efekt mokrého zimníku). Izolant na bázi minerální plsti je na vlhko vnímavý materiál a vlhkosti se neochotně vzdává.
Dlouhodobá vlhkost v izolantu vede ke zvyšování vlhkosti v dřevěné konstrukci krovu. Mokré dřevo nad 20% hmotnostní vlhkosti je ideální terén pro plísně, dřevokazné houby apod.

Také požadavek na dostatečnou dutinu pod střešní krytinou má na svědomí zvyšování vlhkosti ve střešní konstrukci. Této mezeře se přisuzuje funkce větrání pod spodním lícem skládané krytiny. Má jí proudit vzduch, kterému se přisuzuje schopnost vysoušet vlhkost spodního líce krytiny, resp. povrchy pojistné hydro-izolace a udržet také suchou tepelnou izolaci.

1) Spolehlivá funkce proudění vzduchu pod spodním lícem skládané střešní krytiny je problematická. Nejen v období zimních měsíců, kdy jsou krytiny zatěžovány střídáním mrazu a tání, není větrání zajištěno, neboť odvětrací pásmo je často překryto sněhem. Dále není žádné technické řešení jak v úžlabí, u střešních oken, vikýřů apod. vytvořit trvale funkční odvětrací pásma.

2) Nejnovější poznatky větrání oblasti spodního líce střešní krytiny však ukázaly, že slepě vyžadovanou větranou spárou pronikne ke spodnímu líci tašek ještě více vlhkosti než bez odvětrávání [1] .

Jak to vysvětlit? Při bezoblačné obloze se během noci na všech plochách obrácených vzhůru sráží vlhkost v podobě rosy nebo jinovatky. Důvodem je princip vyzařování. Funguje tak, že z ploch obrácených vzhůru se do vesmíru vyzařuje tepelná energie těchto ploch, a není odrážena zpět k zemi. Tyto plochy se významně ochlazují, jejich teplota je rychle nižší než teplota vzduchu. (Všichni známe namrzlá přední a zadní okna aut i když je na teploměru + 1°C).

Okolní vzduch, nasycený vlhkostí, v přímém kontaktu s těmito podchlazenými plochami vydá přebytečnou vlhkost v podobě rosy event. námrazy. Proto se jinovatka (námraza na silnici) může vyskytnout i při teplotě vzduchu nad bodem mrazu. Čím více vzduchu prosyceného vlhkostí přivádíme v takové chvíli na podchlazenou část střechy, tím více vlhkosti se v podobě kondenzátu nebo jinovatky vysráží přímo na střešních taškách a na všech přístupných plochách celé střešní konstrukce. Praktické pokusy ukázaly, že během jedné noci se na každém čtverečním metru spodního líce střešních tašek, může vysrážet až 120 g kondenzátu [1].

Vzduchový průduch zvláště mezi střešní konstrukcí a spodním lícem krytiny nemá z hlediska větrání smysl. Působí opačně, usnadňuje pronikání vlhkosti do podstřeší. Odvětrávací spáry v podstřeší jsou další příčinou vlhkostních zisků.

Pro plnohodnotnou funkci bytu v podkroví je třeba vytvořit podmínky, střešní vestavba vyžaduje zcela jiný stavebně fyzikální pohled než dosud. Střecha, pod níž se má bydlet, je v podstatě šikmá stěna s dřevěnou nosnou konstrukcí. Tepelná izolace svislého obvodového pláště se předsazuje před nosné prvky - vně objektu. Z hlediska stavební fyziky je, podle názorů odborníků, takové konstrukční uspořádání nejsprávnější. To je třeba aplikovat také na střechu!

Mezi nosnou konstrukci krovu a venkovní plášť - skládanou krytinu, vložme vrstvu splňující všechny fyzikální požadavky na pátou stěnu domu, zcela oddělíme interiér od vnějšího prostředí. To je základní myšlenka principu dokonale zateplené střechy. Je to způsob, který se v Evropě uplatňuje více než třicet let.

Integrovaná izolace zvolené tloušťky se po dílcích klade vně krovu na střešní latě. Žádné folie, žádné 'kontralatě'. Izolant z expandovaného pěnového polystyrénu (EPS) má slinuté všechny povrchy a vykazuje vysoký difúzní odpor. Rozdíl tlaku vodní páry mezi interiérem a exteriérem se vypořádá v horizontální spáře překrytí dílců. Kondenzát je odváděn soustavou kanálků k okrajům střechy. Dílce spolehlivě plní funkci pojistné hydro-izolace zpravidla již od 10°C pravidelného sklonu střechy.

Skládaná střešní krytina se následně pokládá na prefabrikované závěsy na dílcích, v pomyslné přímce se dotýká izolantu a mezi izolantem a spodním lícem krytiny je klínovitá mezera. Žádná průběžná dutina, kterou někteří výrobci skládaných krytin stále vyžadují. Blízká přítomnost izolantu má pozitivní vliv na počet zmrazovacích cyklů v krytině. Praktické zkoušky prokázaly, že se jedná až o 30% snížení zmrazovacích cyklů v krytině položené bez větrací mezery.

Střešní plášť, tvořený skládanými krytinami z maloformátových prvků, je difúzně otevřená plocha. Také výměna vzduchu pod taškami se masivně odehrává spárami ve skládané krytině. Je zřejmé, že integrovanou izolaci z maloformátových dílců vyrobených z EPS, lze snadno aplikovat na střeše, pod níž je vybudované podkroví se špatně provedenou izolací. Veškeré práce se provádějí z vnější strany. Stávající vlhký izolant může zůstat na svém místě. Střešní krytina se odkryje pouze v šířce cca 1 m a po položení dílců s integrovanou funkcí, se vrátí. Tím se m.j. minimalizuje vliv počasí v průběhu prací.

Pro objektivní hodnocení systému THERMODACH, můžeme vycházet z více než 30-ti let praktických zkušeností v Německu. Pro četné výrobce betonových i pálených tašek v Německu, je důkazem kvality to, že jejich produkty jsou pokládány na systém THERMODACH bez odvětrávání.
Dodnes nebyla reklamována jediná střecha.


[1] Dachdekung und Dachbelüftung, Untersuchungsergebnisse und Folgerungen für die Praxis,Von Dr.-Ing. Helmut Künzel - Stuttgart: Fraunhofer-IRN-Verl., 1996.