Izolace ploché střechy ochrání stavební konstrukce

Co od ploché střechy požadujeme?

Od konstrukce ploché střechy požadujeme vodotěsnost, tepelnou ochranu (není vždy pravidlem), odolnost vůči vlivům klimatu a vlivům biologickým, UV záření, požáru a mechanickému působení (i když není střecha pochozí, někdy po ní prostě projít musíme). Dalším požadavkem je jakost vrstev skladby střešní konstrukce a kvalita provedení. Důležitá je nakonec i pravidelná údržba, vycházející z pravidelných kontrol stavu střešního pláště.

Ploché střechy jsou oblíbené pro relativní jednoduchost své skladby a nízkou pořizovací cenu. Jejich nevýhodou je však náchylnost na chyby při provádění (realizaci), pozdější poruchy a také nižší životnost především bitumenových asfaltových hydroizolačních pásů. Oproti šikmým střechám je zde vysoký předpoklad brzké potřeby sanace.

Typy plochých střech

Plochá střecha bývá nejčastěji zateplena, ale nemusí tomu tak být (nezateplené střechy jsou nejjednodušší a nejlevnější a používají se hlavně tam, kde není třeba prostor pod střechou vytápět). Zateplit lze i strop pod plochou střechou, hrozí však riziko kondenzace vodních par na vnitřním povrchu stropu. Ploché střechy dělíme podle počtu jejich souvrství na jedno a více plášťové a dále na provětrávané a neprovětrávané. Dalším členěním je jejich rozdělení podle pořadí vrstev – tradiční skladba a obrácená (obrácená nejčastěji při rekonstrukci).

Zateplené ploché střechy

Tradiční zateplená plochá střecha je složena ze tří vrstev (střecha víceplášťová). Pod horní vodotěsnou hydroizolační vrstvou najdeme tepelnou izolaci a pod ní parotěsnou fólii. Toto souvrství je podepřené nosnou konstrukcí (železobetonová deska, trapézový plech, dřevěné trámy a záklop, …), která zároveň většinou tvoří i strop posledního podlaží objektu.

Svrchní hydroizolační vrstva zajišťuje vodotěsnost střechy a bývá provedena v jedné či dvou na sobě uložených vrstvách. Hydroizolace je prováděna modifikovanými živičnými pásy nebo fóliovými systémy. Doplňkvě se používá i nátěrová hydroizolace, není to však příliš běžné.

Druhá vrstva je tepelně izolační, tvoří ji polystyrénové desky nebo minerální vlna. Tloušťka tepelné izolace závisí na konkrétních vlastnostech materiálu, resp. na jeho součiniteli tepelné vodivosti a také na typu chráněného prostoru a vnějších klimatických podmínkách. Běžná tloušťka tepelné izolace je 100 až 250 mm.

Pod tepelnou izolací najdeme parotěsnou zábranu, která může být provedena z různých materiálů. Principálně parozábrana chrání před pronikáním vzduchu a v něm obsažené vlhkosti do střešní skladby, respektive do prostorů, kde může teplota klesat pro konkrétní koncentraci vodních par pod teplotu rosného bodu. 

Odvětrávání ploché střechy

Kromě kondenzované vlhkosti je střešní plášť ohrožován i vlhkostí pocházející z dalších zdrojů - zatékání, již zabudována vlhkost v konstrukcích domu a vzdušná vlhkost prostupující do konstrukcí z exteriéru. Pak je nutné sáhnout k odvětrání střešní konstrukce. Odvádíme tak vlhký vzduchu z prostor, kde by mohlo docházet ke kondenzaci. Odvětrání navíc může napomáhat opětovnému vyschnutí již existující vlhkosti v konstrukci. Vždy je nutné, aby bylo množství kondenzovaných vodních par ve střešní konstrukci minimální a aby se při ročním cyklu tato vlhkost opět beze zbytku odpařila.

Odvětrávat lze střechu systémem průduchů v tepelné izolaci, vyústěných až na fasádu, případně přímým vytvořením provětrávané mezery. Vrchní hydroizolační plášť je pak od tepelné izolace oddělen a ve vzniklém prostoru proudí vzduch. Odvětrávaný prostor musí být opět propojen s venkovním prostředím, jinak by byla vlhkost uvnitř pouze „uzavřena.“

Fóliové hydroizolace

Foliové hydroizolační systémy umožňují ponechat na střeše původní starou střešní krytinu a díky difúznímu odporu umožňují postupné vysychání střešního pláště. Jde o ucelený systém, který je propracovaný až do posledního detailu včetně pomocných materiálů - separační a ochranné textilie, povlakových plechů, tmelů a dalších.

Fóliový systém je vysoce odolný vůči stárnutí (již 30 let prakticky prověřováno v různých klimatických pásmech), dokonale odolný vůči působení slunečního záření (jeho funkční vlastnosti se zásadně nemění v rozsahu teplot –30 až +80 ^oC) a dostatečně chemicky odolný (kyselé deště, krupobití, UV záření). Po celou dobu životnosti je fóliová hydroizolace zcela bezúdržbová.

Fóliové hydroizolace dodávají výrobci pouze autorizovaným izolatérským firmám, které pak izolační práce provádějí. Nelze tuto izolaci provádět svépomocí. Zástupce výrobce má dokonce přímý dohled nad prováděním izolačních prací.

Živičné hydroizolace (lepenky)

Nejčastěji jde o bitumenové hydroizolační pásy z asfaltu, který je modifikován kaučukem. Tyto pásy mohou mít posyp kalciový či z drcené břidlice (vrchní pásy), nebo jsou bez posypu (spodní pásy a pásy u obrácené skladby vrstev střešní skladby). Tyto asfaltové pásy mají vnitřní polyesterovou vložku a jejich spodní strana je opatřena ochrannou a zároveň natavovací polyetylénovou fólií.

Pokládka se provádí natavením spodní strany pásu ručními hořáky (nelze používat hořákové kombajny). Pásy však lze kotvit i mechanicky, kdy počet a druh kotvících prvků určí projektant v projektu domu. Běžně je na bitumenové hydroizolační pásy z asfaltu poskytována záruka 10 let!