Jak na digitální fotografii II. díl

Jednotlivé snímače se liší mnoha parametry. Někdo vymění nižší kvalitu snímače za malé rozměry fotoaparátu, někdo si naopak rád připlatí za vysoce kvalitní snímky. A co vlastně snímač je? Na jeho plochu dopadá světlo, které prochází objektivem.

Základní vlastností fotografie je zachycení světla, které snímaná scéna odráží nebo vyzařuje. Podle množství světla se každá z miliónů buněk snímače nabije elektrickým nábojem a podle toho pak elektronika vyhodnotí intenzitu světla u konkrétní buňky. Z těchto jednotlivých bodů je složen obraz scény, kterou jsme chtěli zachytit.

Snímače rozlišujeme podle toho, z kolika bodů odrážejících světlo se skládají. Na současném trhu se toto číslo pohybuje nejčastěji od dvou miliónů bodů u automatických fotoaparátů nižší kategorie až po osm miliónů bodů u poloprofesionálních přístrojů.

Profesionální fotoaparáty však disponují až 22 milióny bodů. Vedle pojmu bod se můžeme setkat i s označením pixel (jeden milión bodů = 1 megapixel), přičemž hodnota megapixelu může mít různé zkratky, např. MP, MPix apod.

Pro prohlížení snímků na monitoru počítače bohatě vystačíme s 2 megapixely, chceme-li ovšem na fotografii zachytit více detailů a tisknout fotky o velikosti 9 x 15 cm, musíme již sáhnout po přístroji s rozlišení 3 megapixelů – to je dnes základní hodnota.
V závislosti na vzrůstajících požadavcích na kvalitu fotografie a velikost tištěného snímku pak roste i hodnota megapixelů. Například na formát A4 bychom měli tisknout jen snímky pořízené fotoaparátem s minimálním rozlišením čtyři megapixely, ideálně je to ale pět nebo šest miliónů bodů.

Chybou by ale bylo řídit se při výběru fotoaparátu pouze počtem bodů snímače. Rozhodují také další kritéria. Mezi ně řadíme i velikost snímače, plochu jednotlivých pixelů nebo jejich odstup. Pro zjednodušení lze obecně říci, že u menších snímačů je možné použít i menší optiku, čímž klesá energetická spotřeba i cena fotoaparátu. Za snížení ceny ovšem můžeme někdy zaplatit nižší kvalitou fotografií, to však není v žádném případě pravidlem! Vždy velmi záleží na konkrétním výrobci a modelu.
Nejlepším vodítkem při výběru přístroje je v tomto případě porovnání vytištěných fotografií stejných formátů, pořízených různými fotoaparáty.

Dalším prvkem, který zásadně ovlivňuje kvalitu fotoaparátu a následně i jakost pořízených snímků, je objektiv, obecně optika. Pod pojmem objektiv rozumíme více či méně složitou soustavu optických čoček, které mají za úkol promítnout fotografovaný obraz na světlocitlivý materiál. Více čoček v objektivu je nutných zejména pro zaostření obrazu a také kvůli změnám ohniskové vzdálenosti.

Nejjednodušší objektivy mají pevně danou ohniskovou vzdálenost, nelze s nimi ostřit obraz. Jestliže tedy chceme přiblížit fotografovaný objet, musíme to učinit přiblížením celého fotoaparátu, což je podstatná nevýhoda. Na druhou stranu jsou tyto objektivy finančně poměrně nenáročné. Takové typy objektivů najdeme u nejlevnějších fotoaparátů.

Dnes převládají objektivy s proměnlivým ohniskem, tzv. zoomy. Ty jsou složeny z několika optických prvků, které se po sobě pohybují, čímž dochází k přiblížení fotografovaného obrazu. Dvanáctinásobný zoom přiblíží objekt více než trojnásobný, neznamená to však, že dvanáctinásobný čtyřikrát více. Tento poměr se totiž při zvyšující se hodnotě zoomu snižuje.

Podle ohniskové vzdálenosti dělíme objektivy na několik základních druhů. Standardní objektivy mají ohniskovou vzdálenost pohybující se kolem padesáti milimetrů. Používají se na běžné fotografování nebo reportážní a portrétní fotografie.
Širokoúhlé objektivy s ohniskovou vzdáleností v rozmezí 18 až 35 milimetrů nám umožňují fotografovat rozlehlé prostory nebo osoby zblízka. Snadno tak pořídíme snímky v malých prostorách, které neumožňují dostatečný odstup. Mezi další typy objektivů řadíme například teleobjektivy nebo optiky zvané rybí oko.