Sdílet
 
Výpočetní technika, herní konzole

Jak na digitální fotografii VI. díl

Datum vydání: 05.04.2006 | autor:
Fotografování, a zejména to digitální, se stalo doslova fenoménem. Snímky pořizují nejen profesionálové, první pokusy s fotoaparátem v ruce si odbývají i úplní začátečníci. Digitálním fotoaparátem tak můžeme udělat radost doslova každému.
Jak se zorientovat na dnešním trhu a co nejlépe vybrat ten nejvhodnější typ fotoaparátu, ale i jak začít fotit tak, abychom měli z našeho snažení radost, nám napoví seriál o digitální fotografii. V posledním, šestém díle, se seznámíme s dalšími nástrahami, které nás mohou potkat při samotném fotografování.
Se zásadami fotografování ve tmě jsme se seznámili již minule. Častým a věčným objektem našeho amatérského snažení se stává ohňostroj, jehož focení – ač je většinou zahalený do závoje tmy – vyžaduje specifický přístup.
Zopakujeme, že při práci s fotoaparátem za tmy je nejdůležitější stativ nebo jiná pevná opora. Již také víme, že důležitou roli vzhledem ke kvalitě výsledného snímku hraje také režim expozice. Ač mají automatické digitální fotoaparáty v těchto případech tendenci navyšovat expozici, my ji naopak musíme snížit, a to na hodnoty -1 až -2 EV. To, jaký režim je pro dané podmínky nejvhodnější, si musíme vyzkoušet přímo na místě – nejlépe na osvícených objektech, které jsou v pohybu, tedy například projíždějících automobilech.

Manuální fotoaparáty nám samozřejmě dávají větší tvůrčí prostor, „hrát“ si v tomto případě můžeme s nastavením clony a času. Hodnotu clony raději navýšíme, čas volíme v závislosti na tom, jakého efektu chceme dosáhnout (nejčastěji je to mezi jednou až pěti sekundami). Zkušenosti ukazují, že při focení ohňostroje se jako nejvhodnější osvědčil kratší čas, s jehož pomocí získáme zajímavé efekty. Na druhou stranu ale extrémně dlouhý čas (některé fotoaparáty umožňují až třicet sekund) zachytí více detailů.

O režimu makro u digitálních fotoaparátu již také víme. Jak se s ním konkrétně pracuje? Tento režim umožňuje obvykle fotografovat na vzdálenost fotoaparátu od fotografovaného objektu od pěti do pětadvaceti centimetrů. Při snímání makrosnímků bychom vždy měli využívat focení prostřednictvím displeje. Zaměříme-li fotografovaný objekt v hledáčku, může nás výsledný snímek nemile překvapit. Hledáček a objektiv totiž vůči sobě mají posunutou optickou osu, tudíž to, co v hledáčku vidíme, nemusí být i na fotografii.

Při snímání detailních snímků se musíme potýkat také s dalším problémem, kterým je velmi malá ohnisková vzdálenost objektivu digitálních fotoaparátů. To má za důsledek, že kromě zacíleného objektu je na fotografii zřetelně vykresleno také jeho pozadí, což efektu detailního snímku příliš nepřidá. Je tedy vhodné, abychom za objekt, který snímáme z blízkosti, provizorně umístili vlastní podklad, například list papíru, ovšem neutrálně zabarvený, nikdy ne bílý. U podobných snímků vytvářejí vděčné efekty také další pomůcky fotografa, mezi nimi například deska polepená alobalem.
Mezi fotografy jsou oblíbené rovněž efekty vykouzlené východem nebo západem slunce. Zde je nejdůležitější hra s barvou. Digitální fotoaparáty jsou totiž nastavené na barevnou teplotu denního světla, kterou ovšem podbarvení ranní či večerní oblohy nesplňuje. Proto zde využijeme možnost nastavení barevných režimů, kterými většina dnešních fotoaparátů již disponuje. Vybírat můžeme z režimu denního světla, žárovkového nebo zářivkového osvětlení či nastavení bílé. Zde se opět uplatní experiment – v každé situaci se může jako nejvhodnější jevit pokaždé jiný režim.

Velmi efektní při fotografování východu nebo západu slunce je vybrat si pevné stanoviště, kde prostor mezi zářícím sluncem a fotoaparátem přetíná nějaký kontrastní objekt – například zimní alej stromů bez listí. Slunce pak můžeme ze stejného místa zachytit v různých časových intervalech, čímž snadno získáme malý dokument o jeho putování po obloze.

Ten, kdo pochytil alespoň část poznatků, které nabídl tento seriál, se sice nestal profesionálním fotografem, zná ale vše podstatné o samotném fotoaparátu, jeho funkcích a možnostech. Nyní tedy nezbývá, než je dosyta využívat.
Možnosti fotografa jsou totiž téměř neomezené – záleží jen na jeho invenci a samozřejmě i dovednostech, jak dokáže běžné každodenní situace promítnout do digitální fotografie, která se tak může snadno stát malým uměleckým dílem.
Sdílení článku

Sdílejte na sociálních sítích

Vybíráme články

Ohodnoťte článek kliknutím:
Diskuze na téma "Jak na digitální fotografii VI. díl"

Buďte první a napište komentář k  "Jak na digitální fotografii VI. díl"

NAHLÁŠENÍ NEVHODNÉHO PŘÍSPĚVKU zavřít
Opravdu chcete nahlásit administrátorovi tento příspěvek jako nevhodný ? ANO NE