Obvyklá cena je definována zákonem o oceňování majetku jako cena, která byla dosažena při prodejích stejného, popřípadě obdobného majetku, v danou dobu. Přitom se zohledňují všechny okolnosti, které mají na cenu majetku vliv, avšak do její výše se nepromítají vlivy mimořádných okolností trhu, osobních poměrů, ani vliv zvláštní obliby. Z této definice je zřetelné, že znalec, nebo realitní kancelář, která ocenění provádí, musí znát velmi dobře trh v dané lokalitě. Na přesnosti vyčíslení přitom velmi záleží. V důsledku špatně stanovené ceny totiž může dojít k nesouhlasu, či neshodě dědiců.
Uvedu příklad: Majetkem je domek oceněný tržní (nebo obvyklou cenou) na 1 milión Kč. Jsou dva dědicové, dědic B vyplatí dědice A částkou 0,5 mil. Kč a tak se stane výlučným vlastníkem dané nemovitosti. Ale případ nekončí. Dědic B se následně rozhodne domek prodat a prodá ho za částku 2 mil. Kč. Jak se k tomu asi postaví dědic A?
1.) Hádky v rodině.
2.) Spor o určení špatné ceny realitní kanceláří a nebo znalcem (další odhad, průtahy, další náklady).
Určitě nechcete rozdělit rodinu díky majetku! Je tedy potřeba vše dělat s rozumem, platnými předpisy a dle nejlepšího svědomí. Nevyplatí se dělat odhad takzvaně od stolu, nebo s vidinou ušetření nějaké koruny u notáře.
Z celkové ceny nemovitostí se pak vypočítává odměna notáři za vypořádání dědictví. Tato odměna s přibývající částkou klesá, je tedy degresivní.
I zde platí slogan „Dobrý makléř vás chrání“.
Mnoho úspěchu vám přeje Štěpánka Mimrová, člen realitní komory ČR, www.ceskarealitni.eu, tel. 607 140 226