Aktivita klíšťat je v létě enormní, obzvláště po letošní mírné zimě, což se ale zdaleka netýká jen těchto cizopasníků. Klíšťata však přenášejí na lidi nebezpečné nemoci a mnozí se jich proto zcela právem bojí – byť jde o malé, mnohdy sotva viditelné tvory. A klíště se na nás může uchytit i na zahradě, klíšťata zdaleka nežijí jen ve volné přírodě. Jak se jich na svém pozemku zbavit, či alespoň eliminovat riziko jejich přenosu na nás a naše blízké?
Klíšťata jsou na našem území, které náleží do mírného klimatického pásu, aktivní od dubna do října a po celou tuto dobu jsou schopna přenášet na lidi nebezpečné choroby, především pak klíšťový zánět mozku (mozkových blan) - encefalitidu a lymskou boreliózu. Jako prevenci používáme různé repelenty a po návratu z přírody se vysvlékneme, osprchujeme, důkladně prohlédneme a oblékneme si čisté oblečení. Ovšem co po návratu ze své zahrady, byť jde o menší pozemek u rodinného domku, z městského parku a podobně? I zde totiž můžeme „chytit“ klíště.
Klíště obecné (Ixodes ricinus)
Na našem území je právě klíště obecné nejznámějším z klíšťat. Patří do živočišného kmene členovci (Arthropoda), podkmene klepítkatci (Chelicerata), třídy pavoukovci (Arachnida), řádu klíšťatovci (Ixodida) a čeledi klíšťatovití (Ixodidae). Řád klíšťovci zahrnuje cca 650 druhů cizopasníků (ektoparazitů), kteří jsou u nás běžně známí právě jako „klíšťata.“
Naprostá většina klíšťat se umí živit pouze cizopasně. Až na výjimky sají všechna jejich vývojová stádia krev ze savců, ptáků a nebo ještěrek. Sání trvá obvykle několik dní. Klíšťata žijí na vegetaci a nebo v úkrytech svých hostitelů (v norách a podobně). A právě mnoho druhů klíšťat patří i mezi významné lidské parazity. U nás představují klíšťata hrozbu v podobě efektivního přenosu některých infekčních onemocnění (lidských, onemocnění hospodářských zvířat a onemocnění divoce žijících zvířat). Člověk může hostit jakoukoli formu v ČR nejhojněji zastoupeného klíštěte obecného (larvy, nymfy i dospělce), ovšem na jižní Moravě i pijáka lužního (Dermacentor reticulatus) a klíště lužního (Haemophysalis concinna).
Nebezpečí plynoucí pro člověka ze dvou z nejzávažnějších infekčních onemocnění, která klíště přenáší (virová klíšťová encefalitida a bakteriální lymská borrelióza), je nasnadě. Obě nemoci mohou způsobit i doživotní zdravotní následky. Klíště je vlastně nenápadný zabiják.
Klíště obecné, autor: Doc. RNDr. Josef Reischig, CSc. CC 3.0 Unported
Klíště obecné, autor: James K. Lindsey CC 3.0 Unported
Jak omezit výskyt klíšťat na své zahradě?
Prvním krokem ochrany před klíšťaty může být chemický postřik, ten však nemusí stačit a většinou skutečně ani nestačí. Už vůbec neuvažujte o postřiku jednorázovém – ať už jde o repelenty či přípravek, kterým byste se snažili ošetřit porosty na své zahradě. Klíšťata jsou velmi mobilní – opakovaně se k vám budou vracet. Raději proto začněte dostatečnou péčí o svůj trávník, jedině tak totiž účinně snížíte riziko výskytu klíšťat. Hovoříme o pravidelném zastřihávání trávníku, čili o tom, abyste na zahradě neměli vyšší a vysokou trávu. Právě ve vysoké trávě se klíšťatům daří nejlépe a z ní nejčastěji útočí na své hostitele. Zato nízký trávník je pro klíšťata poměrně nehostinným prostředím. Z insekticidních postřiků můžeme doporučit například přípravek K-Othrine - stabilizovaný suspenzní insekticid pro venkovní i vnitřní použití. Postřik lze provést na jaře (v dubnu) a na začátku léta jako pásový a nebo celoplošný. Doporučuje se použití rozprašovače s hrubší tryskou, čímž dosáhneme vyšší pokryvnosti ošetřované plochy přípravkem. Ovšem je třeba postřiky tímto přípravkem opakovat, jak jsme již zmínili, jednorázová aplikace nic neřeší. A na konci léta provádíme postřik znova, jelikož cca v září se vyvíjí nová generace klíšťat, která poté přezimuje a napadne nás příští rok.
Péče o trávník
Péče o keře a stromy
Dalším krokem je kromě postřiků a údržby travních ploch vytvoření takzvaných „nárazníků“ - styčných nárazníkových ploch. Jde totiž o to, abychom klíšťatům co nejvíce ztížili přenos na jejich hostitele. Úplně nejhorší variantou je, když občasně udržovaný či zcela neudržovaný trávník a nebo zahradní luční porost téměř plynule navazuje na porost ve volné přírodě (např. drátěné či plaňkové oplocení není pro klíšťata žádnou překážkou).
Důležité jsou proto na zahradách upravené zóny, respektive vůbec péče nejen o trávník, ale i vysazené keře a stromy a též vytváření praktických zpevněných ploch a cest pro pohyb po zahradě, které ji navíc dělí. Použijte pro tento účel pevné materiály – posyp oblázky či štěrkem, dlažbu, … Zastřihávejte též keře, či ještě lépe tvarujte volně rostoucí solitéry a živé ploty. Chodníky je také dobré vést kousek od vyšších porostů a především kolem nich udržovat travní porost nízký – klíšťata „neskáčou“ jako kobylky, ale „pouští se.“ Též pečlivě udržujte místa určená pro zahradní posezení a dětské hry.
Posledním (respektive prvním) krokem může být preventivní očkování – je však vždy třeba poradit se s lékařem. Především klíšťová encefalitida může být v ojedinělých případech i smrtelná, častěji ale způsobuje nevratná poškození mozku a s ním související poruchy, v lepším případě vám pokazí léto.
