Jak si vedou koberce?

Nabízeno je dnes široké spektrum materiálů podlahových krytin, je tedy třeba si předem ujasnit požadavky na zvolený materiál. Například útulnost a tepelně a zvukově izolační vlastnosti koberců jsou vykoupeny jejich náročnější údržbou. Při častém výskytu různých alergií a dnešních vysokých hygienických nárocích existuje názor, že tato krytina je více méně na ústupu. Přesto si však své zákazníky stále najde.

Umělé, nejčastěji PVC materiály, si už dávno opravily reputaci z let osmdesátých a dnešní bohatý výběr dekorů mluví za vše. Zapomenuty jsou žíhané zelené, růžové, šedivé a jim podobné vzory.

O slovo se ale hlásí také původní materiály, u kterých to vše začalo, jako je korek nebo linoleum (nezaměňovat s PVC), které nejenže jsou ryze přírodní, ale mají také vynikající tepelně izolační a hygienické vlastnosti. V dnešní době mají své zástupce i v takzvané „plovoucí variantě.“

Tím se dostáváme k dnes nejrozšířenějším krytinám – plovoucím podlahám. Ať už laminátové nebo dřevěné, vynikají snadnou montáží, údržbou a při zvolení náležité třídy zátěže i poměně dlouhou životností vzhledem k pořizovacím nákladům. Bývají jim ovšem vytýkány horší zvukově izolační vlastnoti při volbě levnějších podkladových materiálů.

A jsme u třídy královské, u masivních dřevěných podlah. Tento materiál dnes prožívá velkou renesanci. Vzhledem k možnosti renovace masivních dřevěných podlah by se s jistou nadsázkou dalo hovořit o „nesmrtelné podlaze.“ Jako přírodní materiál je ovšem dřevo náročnější na provozování, a to především na udržování doporučených hodnot vzdušné vlhkosti ve vztahu k teplotě v místnosti, což se ovšem týká částečné i podlah laminátových.

Pokud výše jmenové typy krytin spojíme s jejich odbornou instalací, můžeme se těšit na dobrý pocit z povedené volby, ať už bude jakákoli.

Proč si vybrat koberec

I v dnešní době laminátových a jiných stíratelných povrchů mají celoplošně kladené koberce stále svůj okruh zákazníků. Kusový koberec je především estetickým vykřičníkem interiéru, ten celoplošný však nahrazuje jakoukoli jinou podlahovou krytinu.

Lze říci, že pokud nemáme problém s mírně náročnější údržbou oproti laminátům nebo PVC, odmění se nám koberce pocitem teplejšího a útulnějšího prostoru.

Prvním rozlišovacím a na první pohled viditelným zanakem je konstrukce vlasu koberce. Rozlišujeme 3 základní typy koberců podle vlasu: střižený, smyčkový a kombinaci obou. Střižený je jemnější, smyčkový zase odolnější, což ovšem závisí také na výšce a hustotě vlasu. Cenu materiálu nám nejvíce ovlivňují 2 věci: kvalita použitého materiálu a hustota vpichů na 1 cm² (vyjádřeno například gramáží).

Většina dnes běžně prodávaných koberců má vlas vyrobený z polypropylenu. Chceme-li ovšem, aby nám koberec vydržel co nejdéle, bez vyšlapání v nejfrekventovanějších místech a aby například nezůstával zmáčklý po přemístění židle nebo křesla, musíme se ohlížet po kvalitnějších materiálech. V tomto směru je na tom daleko lépe třeba polyamid a ještě lépe pak polyester. Průvodním znakem může být i větší jemnost při stejné výšce a hustotě vlasu. Samozřejmě nemůžeme počítat s tím, že pořídíme „mercedes za cenu trabanta“ a tak samozřejmě platí, že čím lepší je materiál, tím vyšší je i cena!

Přejeme-li si předejít problémům s vlnami a boulemi, je dobré koberec zafixovat, obzvlášť předpokládáme-li valivou zátěž (kolečková židle, křeslo na kolečkách a podobně). Tady lze koberec přirovnat k těstu na válu. Jako nejideálnější se dnes, zvlášť pro bytové prostory, jeví takzvaná fixace (nezaměňovat s klasickými lepidly). Tento materiál neznehodnocuje podklad (je bez problému odstranitelný vodou), aplikuje se s minimální spotřebou a vytvoří permanentně lepkavý povrch, takže můžeme koberec opakovaně fixovat na stejnou vrstvu.

Pro lištování obvodovými lištami máme opět více možností. Nejběžnější je kobercová lišta (nejčastěji kolem 5 cm vysoká), do které se vkládá proužek koberce. U starších objektů s nerovnými zdmi je možná efektnější nechat tento proužek shora obroubit a nalepit přímo na zeď bez lišty (rovná lišta zvýrazňuje hrbolatost zdi a musí se přetmelovat). Běžnou praxí je i lištování stejnými lištami jako u plovoucích podlah.