Jak vybrat vhodný krb či kamna

Důležité je též, jak často objekt využíváme. Podle tohoto kritéria dělíme obytné stavby na:

• Objekty určené k trvalému bydlení, které obýváme stále - vhodná akumulační těžká sálavá kamna nebo krb s teplovodním systémem (teplovodní krbová vložka)
• Objekty určené k trvalému bydlení, které obýváme nepravidelně - vhodná polotěžká sálavá kamna, akumulační krb
• Rekreační objekty - vhodná lehká sálavá kamna, sálavý krb nebo krb s teplovzdušným systémem (teplovzdušná krbová vložka)

Kromě topidel (kamen), která pouze postavíme na vhodný podklad, jsou současným fenoménem především individuálně stavěná topidla, nejčastěji krby s krbovou vložkou, v případě stále obývaných rodinných domů krbovou vložkou teplovodní.

Předpisy a normy pro individuálně stavěná topidla

Při dimenzování a provádění individuálně stavěných topidel se řídíme normami, které vymezují a definují přípustné materiály, pracovní postupy, požární bezpečnost, a dimenzování jednotlivých druhů topidel:

• ČSN 73 42 30 Krby s otevřeným a uzavíratelným ohništěm
• ČSN 73 42 31 Individuálně stavěná kachlová kamna
• ČSN 73 42 32 Individuálně stavěné kachlové sporáky
• ČSN 72 47 10 Keramické kachle – požadavky, zkušební metody a označování

Zároveň je nezbytné dodržet veškeré aktuálně platné komínové, požární, bezpečnostní, stavební a hygienické normy a předpisy. Pokud porušíte nebo nedodržíte normu „směrem nahoru“ (bezpečností, kvalitou či výkonem jde o lepší produkt), je vše v pořádku, opačně nikoli. Přitom je možné velmi brzy očekávat posun k rakouským normám, pokud v tomto oboru nevznikne celoevropská norma. 

Typy individuálně stavěných topidel

Individuálně stavěná topidla rozlišujeme podle způsobu (principu) vnitřní distribuce tepelné energie –tradiční konstrukce „na hlínu (jednopláš´tová, dvouplášťová),“ dvouplášťová uzavřená konstrukce (hypokaust) a dvouplášťová otevřená konstrukce (teplovzduch). Pro každý z typů těchto topidel se používají odlišné materiály i pojiva.

Tradiční konstrukce na hlínu

Kamnáři hovoří o takzvané „bouchané“ konstrukci. K přenosu tepelné energie z ohniště a tahového systému na plášť využívá vedení tepla (jednoplášťové konstrukce), či sálání tepla (dvouplášťové konstrukce se vzduchovou mezerou). Charakteristické je pro tyto konstrukce tradiční pojivo - kamnářská hlína, které najdeme na všech prvcích topidla (spalovací komory, tahy, kachle). Všechny konstrukční prvky se k sobě pečlivě vážou (kamnářskými skobami – kramličkami či kamnářským drátem), jelikož hlína má minimální pevnost v tahu. Pro tradiční konstrukce na hlínu je typické pravidlo: čím větší je tloušťka stěny, tím větší dosahuje topidlo akumulace, ale i nižší povrchové teploty teplosměnných ploch.

U jednoplášťových konstrukcí na hlínu je mezi ohněm, spalinami a opláštěním jen jedna vrstva keramického materiálu bez mezery. Jde o absolutně nejstarší kamnářskou konstrukci, dodnes se však úspěšně používá. Tepelná energie je na plášť topidla přenášena vedením. Směrem od ohniště k zaústění komína je zmenšována tloušťka vyzdívky (povrchová teplota by se jinak dál od ohniště zmenšovala). 

Dvouplášťovými konstrukcemi na hlínu dosahujeme vyšších teplot. Druhým pláštěm pak eliminujeme riziko dilatačního narušení obvodu topidla. Tahový systém se včetně ohniště nikde nedotýká obvodového pláště, vzduchová mezera může být silná 5 až 100 mm. Přenos tepelné energie probíhá u těchto topidel sáláním. I pro dvouplášťové konstrukce platí, že síla stěny se musí směrem ke komínu zmenšovat. K dvouplášťovým konstrukcím se kamnáři přiklánějí, pokud plocha tahu přibližně pokryje potřebnou plochu topidla. Vyzdívka může být v úrovni ohniště silná od 9 cm (lehká topidla), od 13 cm (polotěžká topidla) a od 15 cm (těžká topidla). Uvedená čísla jsou součtem tlouštěk všech materiálů pláště (vnitřek ohniště až plášť z kachlí).

Dvouplášťová uzavřená konstrukce – hypokaust

U takzvaných hypokaustů zajišťuje přenos tepelné energie na plášť kromě tepelného sálání hlavně vnitřní teplovzdušná konvekce. Mezera mezi tahem a opláštěním musí být tak velká, že umožní konvekci uvnitř uzavřeného vzduchu (lze tak vyhřát i vzdálené části topidla). S teplem přitom lze projít i do sousední místnosti a plášť topidla může být výrazně větší než tahový systém. Pro hypokausty je typické použití kamnářských lepidel (tzv. „hafťáků“) a nové konstrukční materiály opláštění i vnitřní stavby ohnišť. Kamnářské lepidlo je natolik trvanlivým materiálem, že není třeba konstrukce vázat či skobovat.

Pláště hypokaustů se konstruují z tenkostěnných materiálů, rychle vedoucích telplo. Čím větší by byla tloušťka pláště, tím nižší by byla také jeho povrchová teplota. Nejvyšší teploty dosahuje hypokaust nahoře, nejnižší dole, což je způsobeno cirkulujícím vzduchem. Síla vyzdívky tedy roste směrem vzhůru (o cca 1 cm na 50 cm výšky), čímž dosáhneme rovnoměrného prohřátí pláště. Jelikož se teplo šíří kolmo od teplosměnných ploch, je nutné izolovat vodorovné, vyhřívané plochy. Strop interiéru přece vyhřívat nechceme.

Dvouplášťová otevřená konstrukce – teplovzduch

Teplovzdušná topidla se konstruují s nevyhřátým (distribuci tepla zajišťuje teplovzdušná konvekce) či vyhřátým (konvekce + sálání) pláštěm. Poměr konvekce a sálání lze nastavit libovolně, záleží pouze na konkrétním záměru a tomu odpovídající konstrukci topidla.

Dvouplášťová otevřená konstrukce s nevyhřátým pláštěm
K opláštění těchto konstrukcí se používají běžné stavební materiály (duté cihelné tvarovky, pórobetonové - pěnosilikátové tvarovky, sádrokarton), kdy se opláštění zevnitř tepelně izoluje (plášť nesmí být zahříván na více jak 50 ^oC) – používá se třeba kalcium-silikát či vermikulit. Případně se používají přímo izolační desky nebo kamnářské desky a tvarovky z lehčených betonů s liaporovým kamenivem. Povrchy se nakonec omítají nebo také obkládají. Spalovacími komorami těchto topidel jsou nejčastěji dvouplášťové krbové vložky, teplovodní i teplovzdušné. Tepelná energie je tedy předávána vzduchu či vodě. Plášť těchto topidel je vybaven hrdly pro připojení teplovzdušných rozvodů nebo jím prostupují teplovodní vývody, napojené na centrální systém teplovodního vytápění domu. 
Dvouplášťová otevřená konstrukce s vyhřátým pláštěm
K opláštění se používají materiály, které je možné vystavovat vysokým provozním teplotám. Volbou materiálu s konkrétní schopností vedení tepla ovlivníme povrchovou teplotu topidla a tedy také poměr sálavého a konvekčního výkonu topidla. Opláštění je vždy co nejtenčí a pokud jsou použity kachle, nefutrují se. Tloušťka opláštění je u těchto topidel všude stejná. Spojování je stejné jako u hypokaustů. Povrchové omítky je nakonec nutné provést jedině z kamnářských materiálů vyztužených síťkou ze skelných vláken. Spalovacími komorami jsou jednoplášťové vložky, které umožňují vzdušnou konvekci i sálání. Jádro těchto konstrukcí opět tvoří krbové vložky, teplovzdušné i teplovodní.

Krbová kamna

I kvalitní krbová kamna mohou vytápět až několik místností najednou. Vhodná jsou všude, kde by bylo obtížné nebo dokonce nelze zabudovat klasickou krbovou vložku. Krbová kamna jsou dodávána bez či s výměníkem. Jejich předností jsou oproti krbům malé rozměry a mobilita (přenosnost). Přitom je jejich konstrukce řešena tak, že je lze kdykoli také obezdít. Vytápí s vysokou účinností, ale ekologicky a za nízké spotřeby paliva (oproti otevřeným krbům až 1/3). Jejich topeniště je uzavřené keramickým sklem, respektive dvířky s keramickým sklem. Krbová kamna s teplovodním výměníkem jsou určena k napojení na systém ústředního vytápění či zásobníkový ohřívač tuv.

Zásadním kritériem je při výběru krbových kamen výkon a design. Výkon je dimenzován podle velikosti vytápěného prostoru, pozor však, důležitá je i funkčnost kouřovodu. Na jakýkoli kouřovod nelze napojit kamna libovolného výkonu. Funkční komín by měl mít průměr alespoň 150 mm a měl by být přímý, bez úskoků, jinak bude snižován tah.

Základními materiály krbových kamen jsou ocel (legované železo s vysokou odolností žáru, nedokáže však teplo udržet stabilně a proto se ohniště obkládá materiály akumulujícími teplo), šamot (určený k obkládání ohniště, dnes je nahrazován vermikutinem, který méně praská a má delší životnost), litina (lze ji použít i k obkladu ohniště na rozdíl od ocele), žárobetony a na obklady kachle a mastek. Výjimkou nejsou celolitinová krbová kamna.

Zdroje: www.krbycz.com, dostupná kamnářství literatura