Omítka tvoří základní podklad pod malování či tapety, čili finální povrch stěn. Hlavní funkcí je chránit zdivo před mechanickým poškozením a zajistit dobře vypadající povrch, funkce omítky je však i hygienická. Speciální druhy omítek mohou zlepšovat vlastnosti konstrukce. Existují omítky s tepelně izolačními vlastnostmi, omítky zlepšující akustické nebo protipožární vlastnosti konstrukce. U nerovných podkladů využijeme omítky pro vyrovnání zdi.

Přehled základních typů vnitřních omítek

Hrubá vápenná omítka se nanáší v jedné vrstvě v tloušťce kolem 10 až 15 mm. Může se provádět jako nezatřená, případně zatírat dřevěným hladítkem.

Hladká vápenná omítka se provádí jako jednovrstevná nebo dvojvrstvá. Do malty se přisypává jemný písek a povrch se vyhlazuje dřevěným hladítkem.

Štuková omítka patří k nejpoužívanějším typům. Nanáší se ve dvou vrstvách. Spodní vrstva se nazývá jádro, provádí se z hrubé vápenocementové malty a má tloušťku 15 mm. Vrchní vrstva je tvořena z jemné vápenné malty a má tloušťku od 3 do 5 mm. Do štukové omítky se může přidat sádra, čímž vzniká velmi jemná omítka.

Sádrová omítka představuje na pohled jeden z nejdokonalejších povrchů, protože vrchní vrstvu tvoří hladká sádrová hmota.

Hladká cementová omítka se nanáší jako zatřená a má úhelný povrch.

Pálená cementová omítka má dvě vrstvy, a protože je částečně vodotěsná, může se využít v prostředí s náročnějšími vlhkostními podmínkami. Jádro tvoří hrubší cementová malta, svrchní vrstvu tvoří jemná cementová malta.

Stěrková omítka se využívá tam, kde máme k dispozici hladký podklad.

Stěrková omítka s příměsí plastu nabízí elasticitu. Vykazuje jen minimální objemové změny. Na podklad se může nanášet mnoha způsoby.

Perlitová omítka se vyznačuje dobrými tepelně izolačními vlastnostmi. Jako plnivo se využívá speciální písek a expandovaný perlit.