Jaké byliny bychom měli mít stále po ruce?

Většina bylinek jsou vlastně léčivky, které najdou uplatnění i v kuchyni. Ovšem pozor – kořeníme jen opatrně, ochucujeme. Příliš mnoho bylinek může jídlo pokazit a neprospěje ani žaludku, vždyť ani léčivé čaje se nemají dělat příliš koncentrované. Vypěstovat si doma bylinky dokáže i naprostý zahradnický amatér. Venku jim vadí dlouhodobě nepříznivé počasí – stálé deště, chladné počasí a silný vítr na nechráněném stanovišti. Ovšem do truhlíků na balkóně či v interiéru sesadíte i více druhů vedle sebe s podobnými nároky. Vzniknou tak zajímavé kombinace vonné, chuťové, ale i pohledové.

Pažitka (Allium schoenoprasum)

Pažitku pěstujeme pro její vonné a chutné listy jako trvalku. Kdo by neznal třeba chleba s tvarohem a pažitkou a pažitku v různých pomazánkách – svou aromatickou chutí je neopakovatelná. Na zahradách je dokonce zjara mrazuvzdorná a spolehlivě nám vytvoří čerstvé lístky spolu s dalšími prvními jarními rostlinami. Pažitka se používá pouze čerstvá, ovšem lze ji snadno i zamrazit. Na druhou stranu ji nelze tepelně upravovat, jelikož bychom zničili bílkoviny a železo v ní obsažené. Rozkvetlou pažitku též můžeme umístit do vázy a sušenou zase do různých květinových aranží. 

Petržel (Petroselinum crispum)

Bez petržele se prakticky neobejde tradiční česká kuchyně. Například petržel kudrnka je dvouletka – první rok sklízíme po předjarním či jarním výsevu listy, další rok nám vykvete a dozrají semena, načež rostlina hyne, ovšem vysemení a další rok opět sklízíme listy. Není problém pěstovat petržel v truhlících v interiéru stejně jako další bylinky. Petržel v polévkách, šťouchaných bramborách a dalších pochutinách je u nás nezastupitelnou bylinkou, zároveň však i léčí – prospívá ledvinám a zmírňuje urologické problémy a záněty. Ve starém Řecku dokonce platila pověra, že kdo chtěl uspět v podnikání, vysadil si petržel podél záhonů s květinami

Kopr (Anethum graveolens)

Jednoletý kopr vždy vyroste na místě, kde jsme jej vysadili loni, prostě zde vysemení a na jaře tato semena vyklíčí. Kopr jinak pěstujeme z přímého výsevu v řádcích a rostliny postupně protrháváme k přímé spotřebě, čímž eliminujeme jednocení porostu. Při nakládání zeleniny a hub využijeme vyzrálé natě se semínky, čerstvé lístky se zase stanou vynikajícím doplňkem salátů a samozřejmě omáčky, které říkáme příznačně koprová a která se podává s hovězím či vepřovým masem a nebo s vajíčkem. Čerstvé listy jsou též vynikající do pomazánek. Zelený kopr se výborně mrazí, ale nehodí se k sušení – ztratil by svou aromatičnost. Semena kopru obsahují velký podíl železa. Jako léčivka kopr tiší škytavku a velkou zajímavostí je, že ve starověku měl tak ohromnou cenu, že se jím spolu s kmínem daly platit daně!

Majoránka (Origanum majorana)

Majoránka je další českou klasikou, byť pochází ze Středomoří. Odsud se k nám dostala již v 16. století, ovšem v té době „odstraňovala pachy v kabelkách a taškách a prášek z drcených listů se používal jako účinná leštěnka na nábytek.' Kdo by však dnes neznal majoránku v bramboráku, polévkách, při úpravě masa a podobně. Majoránka vyžaduje propustnou půdu a slunné stanoviště, sklízíme ji několikrát ročně vždy před květem a nebo na začátku kvetení. Rostliny seřezáváme na cca 5 cm, kdy se bohatě rozvětví a pokud ji pěstujete venku, vydrží na záhonu až do zámrazu. Jako léčivka se majoránka používá na čaje z kvetoucích vrcholků, vhodné při nachlazení a bolestech hlavy. Vývar z majoránky se přidává do koupelí pro zklidnění revmatu a pokud vás bolí zuby, žvýkejte čerstvé lístky – dočasně se vám může ulevit. 

Bazalka (Ocimum basilicum)

Bez bazalky se neobejde italská kuchyně (pizza, těstoviny atd.), ovšem vedle toho ji lze použít i v našich tradičních omáčkách a v salátech. Tato teplomilná bylinka se sklízí řezem několikrát ročně na začátku kvetení. Volně se špatně suší, pokud již má silné stonky, proto se doporučuje použít sušičku a nebo ještě lépe rostlinu posekat na jemno a zamrazit. Jako léčivka uklidňuje ledviny a pomáhá při zácpách.

Meduňka (Melissa officinalis)

Mrazuvzdornou meduňku můžeme pěstovat na záhonech jako trvalku, přičemž po pěti letech trsy rozdělíme a zmladíme. Meduňka je typická citronově medovou vůní, kterou doplňuje chuť nápojů, pudinků a zmrzliny, ovšem výborná je i v majonéze a také dokonce v kysaném zelí. Pravidelně můžeme pít ranní meduňkový čaj, který nás osvěží, posílí a omladí. Tento zvyk doporučoval již v 17. století jeden londýnský lékárník – pak že je Anglie především zemí odpoledního čaje. U nás se meduňka uplatňuje více jako léčivka – pomáhá s nespavostí, vysokým tlakem a bušením srdce, pomůže při migrénách, podporuje trávení a obklady z meduňky zrychlí hojení pohmožděnin. Čerstvé listy můžeme přikládat na místa, kde nás poštípal hmyz a nebo na popáleniny. Pokud chceme do sadu přilákat včely, bude právě meduňka výborným lákadlem.

Tymián (Thymus vulgaris)

Tato středozemní teplomilná bylinka je příbuzná naší mateřídoušce, ovšem naše zimy nepřežije, proto ji venku pěstujeme jako letničku. Tymián má výraznou chuť a vůni, proto se hodí do směsí koření k úpravě ryb a zvěřiny, ale i drůbeže a do sekaných mas – v tradiční české sekané si najde své místo vedle majoránky a pepře. Pokud jej smícháme s bazalkou a oreganem a nebo i majoránkou, stane se vynikajícím dochucovadlem pizzy. Jako léčivka pomůže při nachlazení a zánětu průdušek, uleví bolavým revmatickým kloubům, ale i sliznicím při podráždění pyly a při pylové rýmě. Tymián je tedy dobrý jako antialergen v podobě teplého nálevu. 

Šalvěj (Salvia officinalis)

Ne nadarmo se říká „šalvěj dlouhověká,“ jelikož tato bylinka opravdu zaručí dlouhý věk (Číňané měnili s holandskými obchodníky 3 bedny čaje za bednu šalvěje – tak si jí cenili a věřili v její vliv na dlouhověkost). A skutečně jde o bylinu posvátnou v Číně a Persii pro její léčivé a hojivé účinky. Na jednom stanovišti vydrží 5 let a poté je třeba zdřevnatělé trsy vyměnit za nové. Výborně se však množí řízky. Šalvěj miluje slunné stanoviště a lehkou, suchou zeminu, nesnáší přemokření. I na okenních parapetech a balkónech se stane krásným okrasným keřem, který navíc odpuzuje hmyz, což v interiérech oceníme. Listy šalvěje jsou vynikající do nádivek, ovšem výborné je i šalvějové máslo a ocet. Při úpravě pokrmů je ideální bylinkou pro úpravu vnitřností, především pak jater. Jako bylinka pomáhá proti plísním, napomáhá trávení a tiší průjmy. Šalvějový čaj zklidňuje kašel a rýmu a mírní pocení.

Pelyněk (Artemisia dracunculus)

Mezi pelyňky najdeme více jak 200 druhů. Pelyněk se odjakživa používal k léčbě nachlazení, zánětů průdušek a také k odčervování (vypuzuje střevní parazity, například škrkavky), ovšem léčí i krvácení z nosu, kdy do nosu vkládáme čerstvé, stočené listy. Pelyněk též podporuje tvorbu žluči a působí močopudně. Do jídel se přidává těsně před konzumací, kdy rychle uvolňuje aromatické látky. Používá se čerstvý, ale i sušený. Vhodný je při úpravách kuřat a do polévek, k přípravě estragonového octa a najdeme jej v dijonské hořčici. Pelyněk je mrazuvzdorná rostlina (vydrží i mráz okolo – 25 ^oC), ale na záhonech vyžaduje mnoho místa. Rostliny od sebe vysazujeme 50 cm daleko a pozor – pelyněk se nesnese s jinými bylinkami, jelikož za silných dešťů se z něj vymývá toxin, který potlačuje jejich růst a škodí jim. 

Koriandr (Coriandrum sativum)

Koriandr je typické chlebové koření a pokud si tedy chcete sami vyrábět pečivo, budete tuto bylinku potřebovat. Do těsta můžete dát dokonce i semena koriandru. Koriandr je ideální pěstovat v samostatné nádobě (nikoli vedle jiných bylinek), kde doroste výšky až 60 cm. Miluje slunné a teplé stanoviště, kdy jeho vůně připomíná směs šalvěje, borovice a citrónu. Koriandrem také kořeníme luštěniny, jídla z brambor a polévky. Kořen koriandru je zase nezbytný pro indickou kuchyni – je nedílnou součástí směsi koření zvané kari. Jako léčivka koriandr zbavuje organismus těžkých kovů, obzvláště rtuti, působí proti nadýmání, tlumí migrény a mast z koriandru tlumí bolesti a záněty kloubů.

Máta (Mentha piperita L.)

Ne nadarmo se mátě říká lidově větrové koření či větrovka. Je jednou z nejstarších léčivých bylin, kterou znali již staří Egypťané. Dorůstá výšek 0,2 až 1,2 metru a rychle se rozrůstá – je invazivní. Sbíráme její listy před rozkvětem a nebo nať s mladými kvetoucími vršky od června do září. Sbíráme ji za suchého počasí v poledne a sušíme ji ve stínu a co nejrychleji – při pomalém sušení hnědne. Při sušení v sušičce nesmíme přesáhnout teplotu + 35 °C. Sušenou mátu uchováváme v dobře utěsněné nádobě a po roce vyhodíme a nasušíme novou. Díky účinným látkám (menthol, menthon, menthofuran, terpeny a jiné) má máta palčivě kořeněnou, větrovou chuť s příjemně chladivou pachutí. Jako léčivka má máta tak široké využití, že by se o tom dala napsat kniha – působí desinfekčně, zmírňuje nadýmání, tlumí a odstraňuje křeče, obzvláště trávicího traktu, povzbuzuje vylučování trávicích šťáv včetně žluči, znecitlivuje kůži na místě aplikace. Ovšem pozor – časté pití mátového čaje vede k poruchám krevního obrazu! Máta je dobrá i při povzbuzení chuti k jídlu, zápachu z úst, chrlení krve, při ekzémech, při nemocech žaludku nervového původu a při kolikách, ale i při rýmě, zánětu hrtanu a průdušek, při katarech cest dýchacích, horečnatém revmatismu, při svědění kůže, svědění sliznice hltanové a hrtanové a při bolestech hlavy. Mátu užíváme v podobě čaje, oleje, tinktury, masti, sirupu, likéru, ale i lze třeba čerstvé lístky ponořit do studené vody a v létě se tak osvěžit. Dokonce najde využití i v kuchyni v podobě mátové omáčky a v salátech. Samozřejmě se hodí do mnoha druhů drinků – alkoholických i nealkoholických. 

Zdroj: www.ČESKÉSTAVBY.cz, www.abecedazahrady.cz, www.shutterstock.com