Jaké vytápění je nejzdravější a přitom úsporné?

Teplo vzniklé v jakémkoliv tepelném zdroji se dále předává do dalších prostor, které chceme vytopit a právě způsob, jakým se teplo dále přenáší, je klíčový. Teplo je vedeno buď teplonosným médiem - je přenášeno z prostoru teplejšího do chladnějšího v rámci jednoho tělesa nebo přímým kontaktem těles, je přenášeno vzdušnou konvekcí, a nebo tepelným zářením, které na lidské tělo i psychiku člověka působí stejně blahodárně jako sluneční záření. Hovoříme o 'tepelném sálání'.
Jakmile se při sálání tepla setkají tepelné paprsky s tělem, začnou se jeho molekuly pohybovat rychleji a získáváme tak pocit tepla. Tento člověkem neviditelný fyzikální proces má pro lidské tělo mimořádný význam. A právě toto teplo vzniká v sálavých kamnech a sálavých krbech. Naopak běžná teplovzdušná kamna, ústřední topení, elektrické konvektory a krbové vložky nedovedou vytvořit vhodný poměr konvekce a sálání a konvekce u nich převažuje.
Při sálání se do prostoru dostává energie v podobě elektromagnetického záření určité frekvence. A právě sáláním je teplo schopno přenosu i ve vakuu. Při sálání není ohříván vzduch, ale předměty v dosahu zdroje tepla. Teprve od nich je okolní vzduch ohříván. Při sálání tepla stačí v místnosti nastavení nižší teploty než u teplovzdušného ohřevu, kdy se prioritně ohřívá vzduch. Další výhodou sálavého tepla je i to, že v místnosti není vířen prach a je zachována optimální vlhkost vzduchu, na rozdíl od vzduchu ohřátého konvekcí, kdy dochází k jeho cirkulaci a následkem je vysychání sliznic a vznik alergií.

Často se setkáváme s pojmy krb, kamna, kachlová a krbová kamna. V zásadě lze vždy použít výraz kamna. Rozdíl je pouze v tom, že krb s krbovou vložkou má větší prosklení a větší dvířka než mívají topidla nazývaná kamny. Dalším u nás stavěným topidlem býval krb s otevřeným ohništěm, který nás láká k romantickým posezením, ale vzhledem k jeho malé účinnosti (5-15%) a náročnosti na přívod velkého množství vzduchu pro hoření je jeho popularita na ústupu. U těchto krbů též představuje nemalé riziko požár nebo poškození okolních předmětů od odlétajících jisker.

Kamna se rozdělují na lehká, středně těžká a těžká. Ve všech případech jde o kamna individuálně stavěná podle ČSN 734231 respektive ČSN EN 155 44, jednotlivá kamna se liší konstrukcí svého pláště, dobou akumulace, rychlostí náběhu, tepelnou setrvačností, povrchovou úpravou a četností přikládání.

Lehká kamna dovedou v relativně krátkém čase vytopit daný prostor, mají ale omezenou akumulační schopnost, interval přikládání je 1-6 hodin. Ze všech tří typů mají nejteplejší povrch pláště a vydávají velký výkon malou plochou, a proto jsou vhodná především do rekreačních krátkodobě využívaných objektů. Obdobné vlastnosti mají i  akumulační krby, u kterých se topná perioda pohybuje okolo 6 hodin.

Polotěžká kamna slouží jako alternativní zdroj tepla k centrálnímu vytápění bytu nebo rodinného domu. Jsou určena pro přechodné období (jaro a podzim) a zimní přitápění. Jejich akumulačních schopnost se pohybuje v intervalu přiložení 5 - 12 hodin. Polotěžká kamna jsou pohotovým a na provoz nenáročným alternativním zdrojem tepla. Jejich povrch je chladnější, poměr sálání vyšší a doba akumulace přijatelná.

Těžká kamna slouží jako hlavní zdroj vytápění objektu, a proto jsou vhodná do trvale obývaných prostor. Mají vysokou akumulační schopnost, interval přikládání je 1 - 2 x denně a jejich minimální akumulace je 12 hodin.

Můžeme se také setkat s pojmem „hypokaust.“ Tento systém vytápění je znám více než 2000 let a pochází z Řecka (řecké hypokauston znamená vytápění zdola skrze dutinovou konstrukci podlahy). V dnešní době jsou hypokausty oblíbené díky novým materiálům, které zlepšují jejich využití. Princip hypokaustu spočívá v rozdělení tepelné energie na větší plochu a díky tomu se teplo sáláním předává do prostoru (teplý vzduch proudí uzavřeným prostorem obestavby a ohřívá tak vnější plášť), tímto systémem lze vytápět jak sousední přilehlé místnosti, tak i místnosti o patro výše. Hypokausty dosahují velice dlouhé doby sálání za spotřeby malého množství paliva, ale nástup tepla mají o něco delší.

Kamna i krby s uzavíratelným ohništěm dosahují účinnosti 80% a více , přičemž při účinnosti spotřebiče 80%  lze z 1 kg kvalitního topného dřeva získat až 3,2 kW tepla. Tato kamna a krby lze vybavit vložkami s teplovodním, sálavým a nebo akumulačním výměníkem. Podle zvoleného druhu předávaní tepla je nutné zvolit vhodný spotřebič a vhodný způsob obestavby.  Vložky krbové i kamnové do sálavých obestaveb s akumulací mají vyšší výstupní teplotu spalin, z tohoto důvodu je nutné umístit za spotřebič sálavý nebo akumulační výměník, díky kterému je provoz topidla opravdu ekonomicky výhodný a vyrobená energie využita na maximum.
Na závěr je nutno říci, že každá kamna by měl navrhnout a postavit zkušený kamnář.