U alergiků nebo majitelů chlupatých domácích mazlíčků asi nad hladkými podlahami koberce v praktičnosti nezvítězí. Pro ostatní však platí, že velmi zútulní interiér a s kvalitním moderním vysavačem se i snadno udržují. Jednou za čas ale musíme koberec vyčistit také na mokro. Speciální přístroj na to určený lze vypůjčit, nebo si službu můžete objednat na klíč. Ty nejlepší vysavače koberec zároveň dezinfikují.
Materiál koberců je umělý nebo přírodní (například vlna). Životnost koberce není při velkém zatížení tak dlouhá, jako u ostatních typů podlahových krytin. Jinou krytinu ale také nemůžete tak snadno a rychle odvézt na skládku a prakticky okamžitě nahradit novou, nebo se s ní přestěhovat. Někdo vnímá kratší životnost jako výhodu, protože i ten nejhezčí vzor se po čase okouká. Na druhou stranu však ručně tkané orientální koberce vydrží i staletí.
Z koberců si vybere opravdu každý. Orientální vzory mají třeba koberce dovážené z Turecka, ručně i strojově tkané. Vyhlášené jsou koberce perské, ale i ručně tkané koberce z východnějších částí Asie. Ručně tkaný koberec si Evropan doveze za nejrozumnější cenu například z Maroka. Naopak, ty nejdražší a historicky cenné koberce se draží na aukcích. Nástěnnou variantou ručně tkaných koberců jsou gobelíny.
Ty nejmodernější zase svými dekory připomínají Picassovy obrazy. U dětí uspějete s koberečkem, který je zároveň hrací deskou třeba na ,,Člověče nezlob se,“ nebo se vzorem ulic a domů pro pojíždění autíčky. A nebo novinkou – střapatým kobercem se zvláštní strukturou a dlouhým vlasem (typ Shaggy). Chůze po něm připomíná pocit z mechu nebo trávy. Dalšími typy struktury jsou střižený vlas a smyčka.
Kusové koberce vypadají dekorativně, bývají bohatě vzorované a umísťují se většinou symetricky doprostřed místnosti, nebo na koso. Pořídit si však můžete i koberec oválný a kruhový. Po příchodu do místnosti takové koberce často přitáhnou pohled návštěvníka jako dominantní prvek v interiéru. Aby držely na místě, podlepí se samolepící oboustrannou kobercovou páskou z textilu. Jednostrannou páskou lze koberec olemovat.
Celoplošný koberec by měl mít střízlivejší dekor a ne příliš tmavé barvy, aby prostor zbytečně opticky nezmenšoval. S místností splyne, jako by byl její nedílnou součástí. Velmi praktické jsou koberce ve čtvercových formátech. Pokládka je jednodušší a koupíte-li pár dílců do rezervy, snadno v budoucnu výměnou napravíte případné lokální poškození.
Do chodeb a jiných frekventovaných místností volíme zátěžové koberce, které snesou sešlapávání i časté vysávání. Mívají nižší chlup, aby v nich nečistoty ulpívaly co nejméně.
Materiál koberců je umělý nebo přírodní (například vlna). Životnost koberce není při velkém zatížení tak dlouhá, jako u ostatních typů podlahových krytin. Jinou krytinu ale také nemůžete tak snadno a rychle odvézt na skládku a prakticky okamžitě nahradit novou, nebo se s ní přestěhovat. Někdo vnímá kratší životnost jako výhodu, protože i ten nejhezčí vzor se po čase okouká. Na druhou stranu však ručně tkané orientální koberce vydrží i staletí.
Z koberců si vybere opravdu každý. Orientální vzory mají třeba koberce dovážené z Turecka, ručně i strojově tkané. Vyhlášené jsou koberce perské, ale i ručně tkané koberce z východnějších částí Asie. Ručně tkaný koberec si Evropan doveze za nejrozumnější cenu například z Maroka. Naopak, ty nejdražší a historicky cenné koberce se draží na aukcích. Nástěnnou variantou ručně tkaných koberců jsou gobelíny.
Ty nejmodernější zase svými dekory připomínají Picassovy obrazy. U dětí uspějete s koberečkem, který je zároveň hrací deskou třeba na ,,Člověče nezlob se,“ nebo se vzorem ulic a domů pro pojíždění autíčky. A nebo novinkou – střapatým kobercem se zvláštní strukturou a dlouhým vlasem (typ Shaggy). Chůze po něm připomíná pocit z mechu nebo trávy. Dalšími typy struktury jsou střižený vlas a smyčka.
Kusové koberce vypadají dekorativně, bývají bohatě vzorované a umísťují se většinou symetricky doprostřed místnosti, nebo na koso. Pořídit si však můžete i koberec oválný a kruhový. Po příchodu do místnosti takové koberce často přitáhnou pohled návštěvníka jako dominantní prvek v interiéru. Aby držely na místě, podlepí se samolepící oboustrannou kobercovou páskou z textilu. Jednostrannou páskou lze koberec olemovat.
Celoplošný koberec by měl mít střízlivejší dekor a ne příliš tmavé barvy, aby prostor zbytečně opticky nezmenšoval. S místností splyne, jako by byl její nedílnou součástí. Velmi praktické jsou koberce ve čtvercových formátech. Pokládka je jednodušší a koupíte-li pár dílců do rezervy, snadno v budoucnu výměnou napravíte případné lokální poškození.
Do chodeb a jiných frekventovaných místností volíme zátěžové koberce, které snesou sešlapávání i časté vysávání. Mívají nižší chlup, aby v nich nečistoty ulpívaly co nejméně.
