Kousek džungle v koupelně

Co je největším „problémem“ koupelny, pokud se na ni budeme dívat očima pokojových květin? V zásadě jsou k řešení hned dva. Tím prvním je často nízká koncentrace přirozeného denního světla. Neplatí to samozřejmě vždy. Řada dnešních moderních koupelen je doslova prozářená sluncem jako malířský ateliér. Přesto jich je tu ale ještě dost, které lehce připomínají diluviální jeskyni, ve které bez pochodně nebo elektrického světla netrefíte ani k umyvadlu. A jasné je, že nedostatek světla řadě pokojových rostlin nesvědčí. Dalším omezujícím faktorem je pak vlhkost prostředí. Koupelna je přitom pro rostliny „jen o trochu lepší“ než kuchyň. Vzduch se zde také zvlhčuje nárazově, ale chybí tu nejrůznější mastnoty. Ve výsledku tedy žádná sláva.
Pokud se bytové optimum vlhkosti pohybuje někde mezi 55 – 60% (vlhkost vzduchu určená psychrometrem), v koupelně se často vychýlíme až k rovné stovce. To už je opravdu deštný prales. Zvlášť „extrémní“ je to patrné během sprchování. Hodina cachtání uvolní do ovzduší interiéru až 2600 gramů vody, v nepatrných kapénkách aerosolu. A tato voda, spolu s tím jak sprchový kout nebo vana chladne, pochopitelně kondenzuje a usazuje se na površích. V konečném důsledku tam můžeme rostlinám v koupelně nabídnout skutečně nelichotivé podmínky nájmu: šero a vlhkost. Obojí přitom obyvatelům květináčům spíš škodí. Jaké rostliny si tedy do koupelny vybrat, abychom v ní jako jedinou stopu zeleně nepěstovali jen plísně?

Šampion z Madagaskaru, zamiokulkas

Absolutním favoritem, který si poradí s menším přístupem ke světlu a vysokou vzdušnou vlhkostí, je bezpochyby zamiokulkas, Zamioculcas zamifolia. Tuhé až kožnaté listy jej předurčují k tomu, aby si s vlhkostí bez obtíží poradil, a osobně preferuje spíš rozptýlené světlo, než přímý osvit. Poznáte to také na barvě jeho listů. Příliš světla se u něj projeví zesvětlením listů, které pak dostávají nádech světlých smaragdů. A jako znalci drahokamů víme, že ty tmavší mají větší cenu. I proto je lepší ponechat jej spíš v šeru koupelny, než třeba na okně v kuchyni. Při jeho pěstování je zapotřebí trefit správnou zálivku, ale díky pobytu v koupelně si většinou vystačí s tím, co mu nabídne okolní prostředí a kondenzace vody. Zaléváte jej tedy jednou týdně a skromně. To, aby prosperoval, je pak záležitostí správného substrátu. Střídmá směs písku a rašeliny se jeví jako nejlepší řešení. A přesazovat jej stačí jednou za dva roky.

Krása orchidejí na dotek

S bytovými orchidejemi, tedy početnými zástupci rodů Dendrobium či Phalaenopsis, je tak trochu problém. Protože buď vám rostou jako divé za všech okolností, nebo pro ně prostě nemáte cit. Střední cesta snad jakoby ani neexistovala. Pokud patříte mezi ty více či méně šťastné, můžete vyzkoušet jako umělý skleník světlejší prostředí koupelny. Polepšíte si, nebo nepoznáte ztrátu. Tyto orchideje mají totiž rády teplo (ideálem je kolem stabilních dvaceti stupňů), a vzdušná vlhkost je základem jejich životní strategie. Jsou totiž zvyklé žít z toho, co volně steče po kůře pralesních velikánů, na jejichž kmenech jsou uchyceny. Koupelna tak v zásadě simuluje všechny ideální podmínky, které k životu potřebují. Jen nezapomeňte, nesnažte se je přelít. Pobyt kořenů ve vodě je hubí.

Zelenec: lehko ho milovat, těžko ho zabít

Univerzální, esteticky výrazný. A hlavně nezničitelný. Právě tak se často znalci pokojových rostlin vyjadřují o jihoafrickém zelenci (Chlorophytumcomosum). Nenechte se ale odradit legendou o příliš snadném pěstování. Je to rostlina, která skutečně dokáže bez obtíží vyplnit jakýkoliv prostor vašeho bytu, a dodat mu nevšední krásu. Nejčastěji pěstovanými kultivary jsou pestrolistý 'Vittatum' s jedním středovým či 'Variegatum' se dvěma širokými žlutavě bílými pásy podél každého listu. Zelenec si ve vlhkém prostředí libuje, a vzdušnou vlhkost velmi efektivně odbourává. Může se tak stát i jedním z řešení příliš vlhkých koutů, kde máte problémy s možnou plísní. Zelenec navíc disponuje ještě jednou velmi příjemnou schopností. Husté žíhané kštice jeho listů totiž fungují jako perfektní čistička vzduchu.

Létající bromélie, to je tilandsie

Pokud se vám zelenec zdá příliš snadnou kořistí, můžete vyzkoušet o poznání náročnější kousek. Jihoamerické Tilandsie (pro které se české jméno kykatka nikdy moc nezažilo) je totiž velmi náročný chovanec. Ne po stránce výživy. Veškeré živiny totiž tyto rostliny sbírají ze vzdušné vlhkosti. Svůj život proto tráví prakticky zavěšené v povětří: letmo uchycené na skalních stěnách nebo visící z větvoví stromů. Stačí je jen rosit (o což se prostor koupelny přirozeně postará), a tu a tam jim přilepšit rozprášeným hnojivem. Tilandsie ale nejsou vyloženě pasivní sběrači kapének vody. Ke svému životu potřebují občas závan větru. V koupelně tedy musíte vyvětrat, ale tak, abyste jejich teplotní optimum nevychýlil na špatnou stranu. Tato rostlina také nevynikne jako solitér, ale je lepší jako celostěnný komplet mnoha exemplářů. Na výběr přitom máte z více než 730 zástupců.

Nerozhodný kaktus, to je sanseveria

Samozřejmě, že Sanseveria není kaktus. Jen její listy dosahují pokročilejšího stupně sukulence, stejně jako u jejích vzdálených příbuzných z řad agáve. Zmíněná tuhost a kompaktnost této nenáročné pokojovky pak přináší pro koupelnového pěstitele řadu výhod. Třeba téměř absolutní nezničitelnost, nízké nároky na osvětlení, toleranci nepravidelného střídání teplot a vysokou vzdušnou vlhkost. Zničit ji může vlastně jen trvalé přemokření při nízkých teplotách v době vegetačního klidu, kdy pak dochází k hnilobě kořenů. Sanseverie rostou na výšku, nikoliv do prostoru, a s tím musíte při estetickém ladění rostlin v koupelně trochu počítat. Na druhé straně, pro obsazování rohů je ideální. Stejně nenáročné je pak její množení. V zásadě vám bude stačit jeden odlomený list nebo odebraný trs, který snadno zakoření.

Když je estetika na prvním místě

Ne každý nutně vnímá rostliny v koupelně jen jako doprovodný prvek ozelenění prostoru. Najdou se tací, kteří si potřebují pohrát s designem. A to už si žádá specifičtější výběr rostlin. Stylizované koupelny pak tedy mohou spoléhat na moderní dračinec pruhovaný (Dracaena sanderiana), přezdívaný pro své žíhané stonky Lucky Bamboo. Kromě toho, že „roste jako z vody“ je s ním ale možné prakticky neomezeně pracovat. Vytvoříte z něj hustou stěnu, souvislý zelený schodek, nebo několik oddělených velikánů. Můžete jej také pěstovat ve skle, jen zapevněný kameny. Svůj efekt má i klasická palmovitá dracéna (mimochodem výtečně filtrující z ovzduší těkavé látky, jako třeba benzen a formaldehyd), anebo pochopitelně, kapradiny.

Zdroj: ČESKÉSTAVBY.cz, shutterstock.com, wikipedia.org