Ptáci poletují, zobou a dělají svým zpěvem kravál. Kočky si hrají, vrní anebo loví ptáky. Ptáci i kočky dělají něco, co můžeme vidět a slyšet, z nečinnosti je rozhodně nařknout nemůžeme. Ale co celé dny rostliny? To se jenom tak sluní a poflakují na místě?
Evropské nařízení na obnovu přírody (Nature Restoration Law) přineslo nevídaně těsné hlasování, až v den hlasování se někteří poslanci dokonce rozhodovali, na kterou stranu se přikloní. Proč se tímto nařízením v EU zabývají a co nám přinese, pokud bude schváleno?
Sedláci pojmenovali tuto rostlinu otočkou, otáčkou a užerkou. Jenže ona to snad ani na první pohled rostlina vůbec není. Jakoby se na zemi objevil nějaký mimozemský organismus, něco mezi rostlinou, houbou, živočichem a ohromným shlukem mikroorganismů. Je tak neuvěřitelně líná, že ani nepotřebuje chlorofyl a rezignovala na fotosyntézu, semena přitom přežijí v půdě i 10 let a přežije jich tolik, že je úplně jedno, jestli se nějaké chytne anebo ne. Kolem svých rostlinných obětí se ovíjí jako nějaká milenka, až je začne rdousit. Mrcha jedna! Kokotice.
Jméno Joy Adamsonová si mnozí z nás představí díky příběhu lvice Elsy, který tato výjimečná žena publikovala. Trilogie vyšla i v českém překladu pod názvem Příběh lvice Elsy. Méně se však o této dámě již ví, že poté, co ztroskotalo její manželství s Viktorem von Klarwillem, si vzala za muže přírodovědce Petera Ballyho, který jí jako první začal říkat Joy, a díky kterému se z ní stala uznávaná kreslířka a malířka. Zprvu dokumentovala africké rostlinstvo, poté se však díky zakázce vrhla na příslušníky keňských kmenů a díky svému třetímu manželovi začala dokumentovat i africkou faunu. A nejen to. Teprve po svém třetím manželovi, Georgi Adamsonovi, jednom ze zakladatelů afrických národních parků, získala lásku k africké fauně. A právě to byl začátek příběhu lvice Elsy, příběhu, který začal v roce 1910 v Opavě. No uznejte sami, Opavané, chtěli byste mít doma postupně lva, geparda a leoparda?
Tropické kvetoucí krásky, které teď udělají parádu na zahradě, ale po létě je musíte přestěhovat domů, patří k velmi vděčným pěstěncům. Působí nesmírně exkluzivně, a tím, že je náležitě vyletníte, si pojistíte jejich kvalitní růst.
Již začátkem roku 2014 se v National Geographic objevil krátký článek o nové studii z univerzity St. Andrews, jejíž autoři došli k překvapivému závěru, že “za sledované období nebyl nikde na světě zaznamenán pokles počtu druhů“. Ohrožení biodiverzity, čili druhové rozmanitosti přitom bylo a je mantrou ekologů již dlouhá desetiletí. Důraz je přitom kladen na vliv člověka, který je již jen z logiky věci nesporný. Planetu opravdu přetváříme a druhy živých organismů vymírají. Anebo ne?
Doba se mění stále a květiny na prvním rande jsou již spíše záležitostí staromilců, kteří mají první rande většinou jen výjimečně. Tedy až na některé sekáče, pro něž je květina naučeným rituálem, signálem pro dámu „Jde se na to, nebo si jí strč do vázy a nazdar“. Přesto však tento pěkný a romantický zvyk, tedy darování květiny, dosud nevymizel.
Naprostá většina balkónových rostlin vyžaduje plné slunce, několik z těchto letniček však potřebuje naopak polostín a snese i stín. A právě begonie nám bohatě vykvetou i tam, kam se přímé sluneční paprsky nedostanou po celé dny. Máte balkón či okenní parapety orientované na sever? Stíní vaše balkónovky nějaká vyšší budova či třeba les anebo vysoký strom? Máte okna či pavlač orientovanou do tmavého dvora? Odpovědí jsou begonie, tedy především hlíznaté begonie.
Oleandry rostou doslova jako z vody, jak se lidově říká. A stejně tak bohatě a ochotně kvetou. Ostatně od Středomoří až po Indii, Myanmar a zřejmě i jih Číny jde o velmi životaschopný keř. Když nám ale v zahradě oleandr nevykvete, kde je chyba?
Když se o dracenu staráme správně, doslova nás přeroste. Samozřejmě musí jejímu vzrůstu odpovídat postupně zvětšovaný objem pěstební nádoby, aby se ale draceně opravdu dařilo, je třeba toho dodržet mnohem víc. Byť jde o dosti nenáročné rostliny, rády se nechají rozmazlovat.
Ochlazováním se mohou vysušit, zalévání jim může způsobit žízeň, voda na listech je může snadno spálit a nevhodný materiál dělá z květináče pec. Přežití pokojových rostlin během období velkého horka je plné nástrah.
Jak to vlastně ne-funguje s rostlinami, které údajně mají odhánět obtížný hmyz a sloužit jako přírodní repelenty? To se v zelené lékárně urodilo jen tak, k lidskému užitku? A na které druhy pak vsadit, když chceme strávit léto bez štípanců a pisklavého bzučení?
Nikdo je vlastně opouštět nechce, ale jinak to nejde. Do kufru se prostě nevejdou, na letišti by se to personálu nelíbilo. Na dovolenou tedy musíte vyrazit bez nich. Jak to zařídit, abyste se s nimi po návratu zase setkali? Těch strategií, které pomohou vašim pokojovkám přežít během vaší nepřítomnosti, je hned několik.
Představujeme bromélii, která může ve vaší zahradě směle konkurovat třeba největším krasavcům mezi okrasnými travinami. Rostlinu, která tvoří působivou růžici dlouhých, kožovitých listů a jejíž středové listy se barví z okolní zelené až na jasně červenou směrem ke středu.
Když lékař, pak choroby a také škůdci. A právě afrikán čili aksamitník je v našich zahradách učiněným šamanem bez oficiálního lékařského titulu. Byť pochází z amerických kontinentů a jménem si hraje na šamana afrického, dovede v našich podmínkách působit antibakteriálně, fungicidně a je nejúčinnějším hubitelem háďátek i ochráncem okolních rostlin.
Asi by nikdo nerozporoval, že je moc fajn, když si lidé vzájemně rozumí. Prospívá to pohodě i snazší domluvě jakmile víte, o čem je zrovna řeč. Jenže když přijde na přírodu, může to být docela ošemetné.
Správný čas, správné místo. A po náležité přípravě pak rychlá akce. Jinak ale není přesazování rostlin mezi záhonky žádná věda.
Když zlá macecha poslala ve známé pohádce Marušku v zimě pro jahody, jaképak myslíte, že si díky dvanácti měsíčkům mohla natrhat? Samozřejmě lesní, tedy zřejmě plody jahodníku obecného, který však možná vůbec nestál za vyšlechtěním současných velkoplodých odrůd.
S chytrým telefonem po ruce se fotografem stane snadno každý. To ale neznamená, že by se výsledek v podobě snímků vždycky nutně povedl. Jak tedy správně fotit rostliny v zahradě, aby bylo poznat, co se to vlastně fotilo a proč? Není to zase tak těžké.
Podle evropských statistik narostl během poslední pandemické epizody počet „majitelů“ květin o 79 procent a počet kusů pokojovek v interiérech domácností se zvýšil o 65 procent. A| pozadu nezůstaly ani evropské koupelny. Ne všechny rostliny se ale do koupelen hodí. Proč?