zobrazit 3 fotky
Přestože se trendem při zařizování koupelen zejména v posledních letech stávají sprchové kouty a klasickou vanu najdeme především ve velikých bytech, mnozí z nás se o chvíle odpočinku v horké vodě plné pěny nenechají připravit. Jak ale zvolit vanu, která by nejlépe odpovídala našim nárokům a možnostem?
Trh nám nyní dává mnohem větší možnosti, než tomu bylo v dobách dávno minulých. Základní výběr je snadný – volit můžeme ze dvou nejběžnějších materiálů, které mají své přednosti i nevýhody, a sice klasického lisovaného kovu se smaltovanou úpravou povrchu a akrylátu.
Tvrdý, křehký, ale zato velmi pružný termoplast – tedy akrylát – se na trhu poprvé objevil před více než třiceti lety. Pro výrobce a následně i pro zákazníky byla nejpodstatnější informace, že jde velmi lehce tvarovat a lisovat, a to dokonce ještě levněji a jednodušeji než dosud známý ocelový plech.
Zmínili jsme křehkost akrylátu – té se však při praktickém použití tohoto materiálu obávat nemusíme. Při výrobě van se totiž zpevňuje dřevotřískovou deskou a dále vyztužuje polystyrenovou pryskyřicí a skelným vláknem.
I když si pořídíme akrylátovou vanu na první pohled stejnou jako má náš soused, po pár týdnech užívání se jeho a vaše názory na její kvalitu mohou diametrálně lišit. Akrylátových materiálů totiž existuje celá řada, kvalita konkrétního typu vany se liší rovněž způsobem výroby. V tomto případě zřejmě nejlépe poradí specializovaný prodejce, který by nabízené zboží neměl jen vychvalovat, ale ochotně se s námi podělit i o jeho nedostatky, které by nás mohly při používání nepříjemně překvapit.
Jak jsme již nastínili, postupů při výrobě akrylátových van je hned několik. Některé vany vznikají takzvaným sendvičovým způsobem, kdy je mezi dvě vrstvy akrylátu zasazena pevná výplň, jiné akryláty zase výrobci obohacují a zpevňují některými přírodními minerálními látkami. Výsledná směs akrylátu a minerálních látek se pak odlévá do připravené formy, což ve výsledku znamená, že celá vana má po celém povrchu stejnou tloušťku. Ta musí mít u standardních forem hodnotu čtyři až pět milimetrů, u speciálně tvarovaných van by ale tato tloušťka neměla být menší než osm milimetrů.
Doba uniformních bílých koupelen je dávno pryč – dnes si můžeme k modré dlažbě zkrátka dovolit také modrou vanu! Nabídka trhu nám ale dovolí jít ještě dále. Desítky mramorových vzorů, které navozují dojem luxusu, množství odstínů všech základních barev.
A chceme-li být ještě originálnější, pak můžeme zvolit vanu průhlednou.
Pamatovat však musíme na to, že čím vyšší nároky máme, tím hlouběji do portmonky musíme sáhnout.
Údržba van se smaltovaným povrchem je téměř bezproblémová, akrylát se čistí také snadno, jen některé příliš agresivní čistící prostředky by mohly napáchat více škody než užitku. To však platí pro oba materiály. Někteří výrobci ke konkrétním typům vany doporučují konkrétní čistící prostředky, ochotně vám poradí rovněž v každé prodejně.
Klasické smaltované vany pořídíme přibližně za dva tisíce korun, u akrylátových van se cena liší v závislosti na tvaru a použitém materiálu – za nejběžnější typy nemusíme vydat více než pět tisíc korun, ceny extravagantnějších tvarů začínají asi na osmi tisících a končí v řádu desítek tisíc korun.
Chceme-li ale opravdu něco extra, za ručně malované vany, které nabízejí už i čeští prodejci, zaplatíme až sto tisíc korun. O něco levnější variantu „obrázkových van“ pak představuje metoda potisku akrylátu. V tomto případě se cena vany pohybuje nejčastěji mezi třiceti a čtyřiceti tisíci korunami.
