Spalováním biomasy (a tedy i dřeva, respektive především dřeva) dosáhneme zanedbatelné koncentrace SO₂ (oxidů síry) ve spalinách a neutrální bilance CO₂ (oxidu uhličitého). Přitom platí, že pro nárůst 1 tuny dřevní hmoty je zcela shodná spotřeba CO₂, jako vyprodukujeme při spálení stejného množství tohoto materiálu. Energii z biomasy získáváme buď spalováním, nebo zplyňováním (běžné jsou dnes vedle krbů a kamen i dřevozplynující kotle, určené pro ústřední vytápění budov).

Složení dřeva

Dřevo se skládá z celulózy (40 až 50%), ligninu (20 až 30%), hemicelulózy (20 až 30%) a doprovodných složek. Dalšími organickými látkami ve dřevě obsaženými jsou v celkovém množství 1 až 3% (u tropických dřevin až 15%) terpeny, tuky, vosky, pektiny, třísloviny (jen u listnatých dřevin), steroly a pryskyřice.

Anorganické látky jsou ve dřevě obsažené v množství 0,1 až 0,5% (u tropických dřevin až 5%). Pokud pak dřevo využijeme právě jako palivové a spálíme je, vznikne nám z jeho anorganických složek popel.

V různých množstvích je ve dřevě nakonec obsažena voda. Záleží jak na konkrétním ročním období u rostlých dřevin, tak na stupni vyschnutí dřeva zpracovávaného.

Dělení dřeva

Známe dřevo jehličnatých dřevin (smrk, jedle, borovice, modřín, douglaska, jalovec, tis a další) a dřevo dřevin listnatých. Dřevo listnáčů má buď kruhovitě pórovitou stavbu (dub, jasan, akát, jilm, pajasan, morušovník, kaštanovník), polokruhovitě pórovitou stavbu (ořešák, třešeň, švestka) a roztroušeně pórovitou stavbu (buk, platan, habr, olše, lípa, javor, bříza, topol, vrba, hrušeň).

Specifika jednotlivých dřevin pak zásadně ovlivňují použití jejich dřeva. Tvrdé dřevo získáváme pouze z listnatých stromů, měkké zase především z jehličnanů. Vytěžené dřevo se rovnou dělí na stavební a palivové.

Palivové je takové dřevo, které nemůžeme využít sofistikovaněji, než ke spálení. Obsahuje někdy až do 70% hniloby, je různě znehodnocené pokřivením, případně jde o různé odřezky. Výhřevnost palivového dřeva činí průměrných 50%, bez ohledu na tvrdost spalovaného materiálu (výhřevnost je vlastností paliva, která nám udává množství energie, co se uvolní úplným spálením jedné jednotky - obvykle 1 kg; není zde zahrnuto měrné teplo vodní páry, u které se předpokládá, že uniká v plynném stavu spolu se spalinami).

V zásadě platí, že pokud kotel na dřevo naplníme dřevem tvrdým (buk, bříza, …), bude hořet déle. Jestliže však srovnáme měrné jednotky různých materiálů, je výhřevnost zcela shodná. Měkké dřevo ale musíme přikládat častěji.

Využití dřeva v udírnách

V udírnách zásadně topíme dřevem tvrdým, a to dokonce nejčastěji z místních ovocných dřevin. Měkké dřevo zde použijeme jen pro rozdělání ohně a vyhřátí udírny. Při tepelném rozkladu tvrdého dřeva (hoření) dochází k destilaci - dřevo se rozkládá na vodu, dřevěné uhlí, dřevoplyn, dřevodehet, dřevoocet, dřevitou chuť a aroma. Kouř v udírně však má přibližně 1.000 složek, ze kterých asi 500 přispívá k dosažení typického aroma. Zásadními činiteli uzení v udírnách jsou alkoholy, organické kyseliny, aldehydy, ketony, fenoly a estery. Přírodní kouř z udírny dá uzeným potravinám aroma a barvu a zároveň slouží jako konzervátor. Udíme nejen nejtradičnější maso, ale třeba i sýry a další potraviny.

Výběr paliva

Rozhodneme-li se vytápět dřevem, musíme vědět, pro jaké palivo je konkrétní kotel odzkoušen. Pokud je třeba určen zásadně pro suché topivo, nesmíme do kotle vkládat palivo čerstvě nařezané s velkým obsahem vody. Odpařování vody nám nejen sníží účinnost vytápění, ale kotel můžeme dokonce i poškodit.

Při vytápění je nakonec nejpodstatnější vlhkost dřeva. U vlhkého dřeva budeme mít díky jeho nižší výhřevnosti vyšší spotřebu. Je tedy vhodné nechávat vlhčí dřevo dosušit (proto se neobejdeme bez neustálé rezervy suchého topiva). Běžné je zásobit se na dvě, případně i tři sezóny předem.

Vytápění dřevem

Je možné říci, že vytápění dřevem patří k nejlevnějším způsobům vytápění budov, o to více tato pravda platí pro rodinné domy. V mnohých lokalitách je dokonce možné po dohodě s vlastníkem či správcem lesa získat topné dřevo svépomocnou těžbou. 1 m³ (1 kubík, běžně se používá výraz „metr“ - je však rozdíl mezi metrem dřeva rovnaným a volně loženým) tak pořídíme i pod 300,- Kč.

Orientační ceny palivového dřeva a náklady na vytápění

Platí, že čím je dřevo tvrdší a lépe připravené, o to je vyšší i jeho cena. Jak už jsme zmínili, nejlevnější je samovýroba (předem označené dřevo si v lese zpracujeme a odvezeme). Jestliže ale palivové dřevo nakupujeme již zpracované na polena, zaplatíme 600,- až 1.700,- Kč za 1 kubík paliva. Cenu pak ovlivňuje i to, zda chceme dřevo získat v plné délce, nebo v délkách určených (1 m, 50 cm, 33 cm a podobně).

Rozdíl je i v ceně dřeva řezaného a štípaného a cenu nakonec ovlivní i lokalita, druh materiálu a způsob dopravy. I při pořízení zpracovaného dřeva však tento materiál patří k nejlevnějším surovinám, určeným pro vytápění (roční náklady by u průměrně velkého RD neměly přesáhnout 14.000,-Kč).

Lehké měkké dřevo (lípa, topol, olše) pořídíme zhruba za 600 až 900,- Kč/m³, měkké dřevo (smrk, borovice, modřín) za 800 až 1.100,- Kč/m³, tvrdé dřevo (buk, dub, habr, bříza) za 900 až 1.700,- Kč/m³ a ovocné dřevo vhodné do udíren (třešeň, švestka, hrušeň) za 900 až 1.700,- Kč/m³.

Skladování a zásoby

Pro potřeby skladování a případně i pozvolného vysoušení dřeva navíc potřebujeme dostatek místa. A pracné je i zpracování dřeva již opracovaného a koupeného. Běžně si palivové dřevo pořídíme v podobě polen. Ta musíme naštípat na poloviny nebo čtvrtiny a nechat proschnout (již naštípaná polena jsou opět znatelně dražší). Nakonec musíme půlky či čtvrtky polen nařezat, jinak se nám do kotle většinou nevejdou.

Pokud vytápíme RD zásadně palivovým dřevem, měli bychom mít stále k dispozici alespoň 40 m³ paliva, a to včetně rezervy pro schnutí. Průměrná roční spotřeba palivového dřeva je pak 18 m³ (to je cca 30 m³ skladovaných polen včetně mezer).