Oscar Niemeyer je autorem návrhu sídla OSN (na něm spolupracoval se svým učitelem Le Corbusierem), nové Kubitschekovy Brasílie, hlavního města postaveného na zelené louce v srdci Brazílie, včetně pilířních budov tohoto města – prezidentského paláce, římskokatolické katedrály (za ni získal v roce 1988 Pritzkerovu cenu – obdobu Nobelovy ceny v architektuře) a dalších, univerzity v Alžíru, kasina v Madeiře, státní mešity v Penangu, administrativních budov v Belo Horizonte, katedrály v Nitéroi poblíž Rio de Janeira a dalších. Ještě nyní je realizováno 20 jeho návrhů, čili aktivní byl až do své smrti.
Oscar Niemeyer, žák významného švýcarského architekta Le Corbusiera, je považován za stoupence futurismu v architektuře. Vzhledem k jeho levicově orientovaným názorům, postojům a přátelstvím, tento styl ostře kontrastuje s všeobecně chápanými fašistickými kořeny futurismu. Niermeyer tvrdil, že lidé jsou důležitější než stavby. Lidé, kteří v nich žijí. Jeho základním vyjadřovacím prostředkem byla křivka.
Ke světové proslulosti mu napomohl brazilský prezident Kubitschek, jehož praděd Kubíček odcestoval z české Třeboně za prací do zámoří, kde založil rodinu. Kubitschek stál za zrodem nového brazilského hlavního města Brasília, které bylo postaveno v srdci země na zelené louce. Cílem Kubitschekových záměrů bylo propojení země a zajištění její prosperity. Kromě hlavního města nechal přes celou zemi vybudovat síť dálnic a propojil tak prosperující východní pobřeží se „zbytkem“ Brazílie. A k výstavbě nového města si přizval právě Niemeyera, u kterého objednal koncept.
Sekretariát OSN v New Yorku
Kubitschekův most v Brasílii postavený podle Niermeyerova návrhu
Národní muzeum v Brasílii
Niemeyer se nijak netajil svými levicovými postoji, byl archetypem latinskoamerického komunisty – bohéma. Projektoval například i sídlo Komunistické strany Francie a přátelil se s Fidelem Castrem. Jeho společenská a politická role ve světě však nejsou vůbec podstatné. Stal se architektem, který doslova zbořil zákony fyziky. Měl svými odvážnými futuristickými návrhy, používáním zaoblených tvarů a kombinací skla a betonu výrazný vliv na moderní architekturu. Lze říci, že jeho stavby plynou v prostoru jako klikatící se řeka nebo smyslné křivky žen, které miloval. Například budova muzea současného umění připomíná létající talíř, ve kterém přistáli mimozemšťané na útesu. Katedrála v Brasílii zase připomíná sopku, byť má evokovat trnovou korunu Krista, záleží na úhlu pohledu.
Niermeyer tvrdil, že nejdůležitější je moment šoku a šokem je i fakt, že nové monumentální brazilské hlavní město vzniklo podle jeho návrhů za pouhé 4 roky. V Brasílii lze navíc obdivovat nejvíce z Niermeyerových děl. Dohromady byl za svůj život autorem cca šesti set děl, která budou žít stále.
Nejvyšší federální soudní dvůr v Brasílii
Kromě svého učitele Le Corbusiera byl též ovlivněn architekty Miese van der Rohem a Antoniem Gaudím. Před brazilskou vojenskou diktaturou se v 60. letech uchýlil do Francie, kde navrhl okolo dvaceti budov včetně budovy Komunistické strany Francie v Paříži. Do zahraničí v té době unikl i již bývalý brazilský prezident Kubitschek. Jeho velkolepé plány přivedly zemi do hluboké finanční krize, které vyvrcholila právě vojenskou diktaturou. A právě Kubitschek byl později po svém návratu do Brazílie zavražděn – jeho autonehoda nebyla dosud objasněna. Fidel Castro prý v roce 1995 dokonce prohlásil, že na světě zbyli pouze dva komunisté – Niermeyer a on sám. My můžeme po Niermeyerově smrti říci, že na světě zbylo po velkém architektovi na 600 výjimečných staveb a on se jimi stal nesmrtelným.
Niermeyer žil se svou první ženou od svých jednadvaceti let až do její smrti v roce 2004. Poté si vzal za ženu svou šedesátiletou sekretářku (bylo mu 98 let). Tvrdil, že nejlepší je mít po svém boku ženu a pak ať se děje vůle boží.
Niermeyer byl téměř měsíc hospitalizován v Riu de Janeiru se zápalem plic a nemocnými ledvinami, svým chorobám včera podlehl.
