Co jsou krovy

Krovy či příhradové vazníky jsou nosné konstrukce střech. Nesou střešní krytinu a přenášejí zatížení vzniklé sněhem, větrem a vlastní hmotností na nosné zdivo objektu. Krovy se liší podle použitého materiálu (dřevo, kov, železobeton, sendvičové desky, kombinace materiálů) a způsobu, jakým jsou podepřeny krokve.

Tradičně jsou krovy tesařskými konstrukcemi, v současné době se však dílčí prvky krovů již nespojují tesařsky, ale ocelovým či plechovým kotvícím materiálem, případně lepením (šrouby, desky s prolisovanými trny).

Volba typu krovu se provádí podle velikosti stavby, sklonu, rozpětí a tvaru střechy, ale i způsobu využití objektu a konkrétní lokality – především s ohledem na množství sněhových srážek a povětrnostní podmínky lokality.

Historie krovů

Po celou historii výstavby lidských obydlí se postupně vyvíjely různé soustavy krovů. Na našem území

Zatížení

Krov zatěžuje podpůrné konstrukce svisle (tlakem shora), musí však zachytit i šikmé tlaky, což zabezpečují vodorovné příčné prvky – vazné trámy, kleštiny a táhla. Čili střešní konstrukce musí být dostatečně tuhá ve směru podélném i příčném a k tomu slouží také zavětrování krovu. Dalším zásadním kritériem je při volbě typu krovu možnost využití podkrovních (půdních) prostor k bydlení. Pak je nutné krov konstruovat pro pohodlný pohyb v podkrovním prostoru. Samozřejmě za tím účelem existují také technické a zákonné normy. Dříve se krovy běžně konstruovaly tak, že půda byla částečně neprůchozí, dnešní krovy jsou naopak co nejjednodušší.

Vazby krovů

Vazba krovu je jeho příčný profil, vazby se konstruují plné a jalové. Plná vazba nese ostatní části krovu, jalová obsahuje pouze nesené části krovu – krokve. Jalové vazby vznikly až později kvůli úsporám stavebního dřeva a odlehčení krovů. Plné vazby jsou rozmisťovány 4 až 5 metrů od sebe, jalové vazby v rozestupech 90 až 120 cm. Nejčastěji používané plné vazby se skládají z páru krokví, hambalku či kleštin (vyztužení) a z podpůrného prvku (pilíře, vzpěry, sloupku či zděného štítu).

Dílčí prvky krovů

Vaznice - vodorovný trám, který probíhá krovem podélně a podpírá krokve. Vaznice se ukládá na plné vazby a může být umístěna v hřebenu střechy (hřebenová vaznice), při úpatí střechy (pozednice) a cca ve dvou třetinách výšky krovu (středová vaznice). Hřebenové a středové vaznice je nutné klást na výšku pro vyšší náchylnost na průhyb, pozednice se pokládá na plocho. Vaznice vždy nesou krokve.

Krokve - šikmé konstrukce krovu, které nesou střešní latě či bednění. Krokve tvoří vazby, pokud je vazba složena pouze z krokví, jde o vazbu jalovou. Nejčastěji jsou krokve postavené příčně (kolmo na vaznice).

Vazný trám (vazník) - příčná vodorovná součást krovu, jeho hlavní nosník, který nese všechny ostatní prvky. V současné době se však vazby provádějí nejčastěji bez vazného trámu kvůli potřebě obytného podkroví (krokevní krovy).

Hambalek - vodorovný trám, který spojuje dvě protilehlé krokve. Je součástí hambalkové soustavy krovu. Hambalek je vkládán mezi krokve tak vysoko, aby se pod ním dalo pohodlně chodit (od 200 cm). Hambalek dělí krokve v poměru 2:1 a nesmí být delší jak 3,5 m.

Kleštiny - párové vodorovné prvky krovu, které ztužují pár krokví ve výšce hambalku. Nejčastěji jde o 2 prkna, která jsou ke krokvím připevněna ze stran.

Sloupek - svislý trám, který podpírá v plné vazbě hambalek.

Věšák - svislý prvek krovu s velkým rozpětím. Pomáhá odlehčení vazného trámu, pokud jej nelze opřít o středovou stěnu objektu. Pomocí věšáku je vazný trám zavěšen na hambalku.

Zavětrování krovu – jde o podélné zpevnění krovu, prováděné v plných vazbách krátkými trámky (pásky). Ty jsou šikmo rozepřené mezi sloupky a vaznice.

Základní druhy krovů (vaznicová soustava)

Krov krokevní – má pouze pevné vazby, nikoli jalové. Všechny vazby mají hambalek či kleštiny a nepoužívá se u nich vazný trám ani sloupky. Krokevní krov je ideální pro obytná podkroví a jde dnes o nejrozšířenější krov u rodinných domů. Tato konstrukce však není vhodná pro rozpětí větší jak 10 m, krov by pak měl špatnou statiku, i když lze i tento problém vyřešit správným statickým výpočtem.

Stojatá stolice – nejběžnější u starších českých domů, v plných vazbách najdeme svislé sloupky v množství dle rozpětí střechy (1 až 3). Stojatou stolicí lze zastřešit budovy s rozpětím až 16 metrů. Dnes se již tato soustava většinou nepoužívá, častější jsou jednodušší provedení stolic, nejčastěji šroubovaných (od tesařských spojů se již ustoupilo).

Ležatá stolice – přenáší zatížení blíž k nosné obvodové zdi, méně se tak namahá vazný trám a nedochází k prohýbání. Jde však o velmi pracný typ krovu, který se dnes už nepoužívá. Velmi řemeslně náročné je zde spojení sloupku, vaznice a pásků.

Příhradové vazníky - moderní tesařské konstrukce, které jsou složené z horního a dolního pásu, pospojovaných svislicemi a příčkami. Příhradové vazníky lze snadno prefabrikovat ve výrobě, čímž se urychluje montáž na stavbě. Nejčastěji jsou vazníky realizované z prken a spojují se hřebíky, lepením a nebo nejsofistikovaněji plechovými sbíjecími deskami s prolisovanými trny (gang nail), spoj je prováděn strojním lisováním. Příhradové vazníky jsou nejčastěji používané u střech mírného sklonu, kdy nevyžadujeme půdní prostory. Nejčastěji mají tvar trojúhelníku, omezení tvarem zde však neexistuje. Příhradové vazníky snadno vytvoří konstrukce krovů i u budov s rozpětím v desítkách metrů.