Střecha je základ domu

Střecha je složitá stavební konstrukce, která zakončuje stavbu shora. Hlavní funkcí střechy je chránit stavbu pod sebou proti povětrnostním vlivům (deštěm, sněhem, větrem, sluncem, atd.) a bránit úniku naakumulovaného tepla. Dalším úkolem střechy je také odvádět vodu z horní části stavby a bránit jejímu nahromadění, které by mohlo poškodit konstrukci stavby zatékáním a následným růstem dřevokazných hub a plísní.

Podle typu stavby může být střecha nezateplená používána zejména na otevřených budovách (kryté parkoviště, přístřešek, čekárna) a střecha zateplená na uzavřených budovách. Na střechy jsou v současné době kladeny vysoké technické, funkční i estetické nároky. Střecha se obvykle skládá z nosné konstrukce (krov), izolačních vrstev (hydroizolace, tepelná izolace, parozábrana) a krycích vrstev (vnější krytina plnící funkci ochrannou i estetickou).

Typy šikmých střech podle konstrukce krovu

Nejběžnějším typem užívaným v našich podmínkách je střecha sedlová se sklonem 40 až 45o a rozpětím krokví 7 až 10 m. Sedlová střecha má dvě roviny s přímočarým hřebenem, dvěma štíty a dvěma okapy. Výhodou sedlových střech je větší odolnost i příjemný vzhled, který je vhodný pro mnoho typů staveb. Variantou sedlové střechy je střecha křížová a polokřížová, která vznikne průnikem dvou sedlových střech se stejnou výškou hřebene a je vhodná pro stavby se složitějším půdorysem.

Mansardová střecha je také variantou střechy sedlové. Každá polovina se mezi hřebenem a okapem skládá z dalších dvou střešních rovin odlišného sklonu. Tento typ střechy umožňuje pohodlné využívání podkrovního prostoru. Existuje také tzv. falešná mansardová střecha, což je střecha sedlová doplněná mansardovým obkladem na svislé stěně horního podlaží.

Pultová střecha má jen jednu střešní rovinu se třemi štíty, jedním hřebenem a okapem. Tento typ střechy se využívá především pro stavby na hranici pozemku, pro přístavky, pro domy těsně přiléhající k sousednímu domu. V ekologické architektuře se využívají na tzv. aktivní solární domy. 
Stanová střecha je složena ze čtyř střešních rovin, které se sbíhají do středového vrcholu. Tento typ střechy je využíván pro samostatně stojící budovy se čtvercovým půdorysem. Variantou stanové střechy je střecha jehlová využívána na věžích, střecha kuželová na věžích s kruhovým půdorysem, střecha cibulová vhodná například pro hvězdárny.

Typy krovů šikmých střech

Krokevní krov nemá jalové vazby, nepoužívá sloupky ani vazný trám, je tedy ideální variantou při obytném využití podkrovního prostoru. Tento typ krovu však není vhodný pro střechy s rozpětím větším než 10 m. U starých českých staveb byla nejběžnějším typem krovu stojatá stolice. V závislosti na rozpětí střechy se zde používají 1 až 3 svislé sloupky. Typ krovu stojatá stolice umožňuje zastřešit budovy s rozpětím až 16 m. Moderním typem krovu jsou příhradové vazníky složené z horního a dolního pásu a pospojované svislicemi a příčkami. Příhradové vazníky jsou vyráběny z prken a jednotlivé prvky se spojují hřebíky nebo lepení, které může výrazně zkrátit čas montáže. Krov z příhradových vazníků je vhodný pro střechy s mírným sklonem bez půdních prostor.

Materiály krovů a jednotlivé prvky

Podle použitého materiálu se krovy dělí na dřevěné, kovové a kombinované. V našich podmínkách jsou nejpoužívanější krovy dřevěné, které se nejčastěji připravují z tříděného smrkového řeziva o maximální vlhkosti 18%. Důležitým krokem je důkladný ochranný nátěr dřeva proti dřevokazným houbám a plísním. Pokud se předpokládá větší zatížení krovu, je možné dřevo doplnit prvky z válcovaných ocelových profilů, které musíme opět opatřit ochranným nátěrem. V moderní architektuře se pak můžeme setkat s celoocelovými a železobetonovými krovy.

Mezi základní prvky krovu patří vazba, což je příčný profil krovu. Vazba se dělí na plnou a jalovou. Plná vazba nese ostatní části krovu a skládá se z páru krokví, výztužného prvku (kleštiny nebo hambalek) a prvku podpůrného (zděný štít, sloupek, pilíř, vzpěry). Plné vazby se umísťují od sebe ve vzdálenosti 4 až 5 m. Jalová vazba je složená pouze z krokví a umísťují se 90 až 120 cm od sebe. Dalším základním prvkem krovu je vaznice, tedy vodorovný trám, který probíhá podélně krovem a podpírá krokve. Vaznice je položena na plných vazbách a může být umístěna v hřebeni střechy (hřebenová), přibližně ve dvou třetinách výšky krovu (středová) nebo při jejím úpatí (pozednice). Hřebenové a středové vaznice se ukládají na výšku, pozednice naplocho.

Krokev je šikmý prvek krovu, který nese střešní latě pro upevnění střešní krytiny. Vazný trám je příčný vodorovný a hlavní nosný prvek, na kterém spočívají všechny ostatní prvky. Při plánovaném využití podkrovního prostoru se vazný trám nepoužívá. Vodorovný trám se nazývá hambalek, který spojuje dvě protilehlé krokve ve výšce větší než 200 cm, aby se pod ním mohlo pohodlně procházet.

Izolace - paropropustné fólie a hydroizolace

Pro využití podkrovního prostoru pro obytné místnosti je nutná dokonalá izolace střechy, která poskytne ochranu před vnějšími vlivy. Nezbytnou součástí je hydroizolační fólie, která se natáhne nad krokvemi nebo na bednění. Fólie se zde připevní kontralatěmi, na které jsou v závislosti na druhu střešní krytiny umístěny v požadované vzdálenosti latě. Mezi krokve se následně umístí tepelná izolace o tloušťce zhruba 16 cm. Na první vrstvu tepelné izolace je nutné rozvinout parozábranu, která oddělí interiér a exteriér a zabrání unikání vodních par do střešní konstrukce, kde by mohla kondenzovat a poškozovat nosné prvky konstrukce. Ke krokvím se zespodu připevní druhá vrstva izolace s tloušťkou zhruba 10 cm. Na druhou vrstvu tepelné izolace se pak uchytí sádrokartonový podhled nebo dřevěné obložení. Izolace šikmých střech je minimálně dvouplášťová, kdy vzduchovou mezeru vytvoří kontralatě mezi difuzní fólií a střešní krytinou. V tříplášťovém systému se vzduchová mezera vytvoří mezi difuzní fólií a tepelnou izolací. Při pokládání lehké střešní krytiny na bednění vznikne mezera mezi bedněním a tepelnou izolací.

Materiály střešní krytiny

Při výběru druhu střešní krytiny je důležité brát v úvahu klimatické podmínky dané lokality (povětrnostní podmínky, intenzita dešťových, sněhových srážek a slunečního záření, úroveň znečištění, kolísání teplot). Dalším kritériem je i územní plán, který nemusí zvolený typ střešní krytiny s ohledem na okolní zástavbu povolit.

Univerzálním typem do všech klimatických podmínek a u nás tradičním a hojně rozšířeným je pálená střešní krytina. Je velmi odolná, ale zároveň křehká. Pálená střešní krytina vyžaduje velmi důkladnou pokládku. Variantami pálené krytiny jsou tzv. bobrovky, drážkové tašky, korýtkové či vlnité.

Ještě odolnější, ale také těžší je střešní krytina betonová. Betonová krytina je také vyráběna z přírodních materiálů a nabízí stejnou variabilitu tvarů a barev jako krytiny pálená. Nevýhodou je menší odolnost vůči mrazu.

Historicky ověřeným materiálem je břidlice, která nabízí odolnou a originální střechu. Břidlice je ideální pro pokrytí členitých střech, avšak její pokládka je pracnější a je lepší si na to přizvat odborníka. Břidlice může být přírodní nebo umělá.

Další střešní krytiny patří do skupiny lehkých střešních krytin. Lehká a extrémně odolná je plechová střešní krytina. Může mít podobu rovných plechů nebo profilovaných do šablon v podobě tašek. Při zvolení kvalitního materiálu může mít plechová krytiny velmi dlouhou životnost. Výhodou je rychlá a jednoduchá pokládka. Druhým typem lehké střešní krytiny jsou asfaltové šindele, se kterými se také dobře manipuluje při pokládce. Šindele jsou velmi tvárné, proto se skvěle hodí pro netypické tvary střech. Podobné vlastnosti mají i vláknocementová střešní krytina, která je ovšem křehčí a má kratší životnost. Výhodou je však poměrně nízká cena. Zajímavá je i střešní krytina plastová, která dokáže napodobit všechny dostupné typy krytin. Plastová střecha je odolná a má dlouhou životnost.

Materiály okapů a okapových systémů

Tradičním materiálem je měď, která má vyšší pořizovací cenu, avšak nevyžaduje žádnou budoucí údržbu. Měděné okapy se ovšem nehodí pro všechny typy staveb pro své typické zabarvení a navíc jsou velmi zajímavým cílem pro zloděje. Stejné vynikající vlastnosti má titan-zinek, který je poněkud levnější než měď. Revolučním materiálem je ocel s polyuretanovým povrchem, který zaručuje extrémní odolnost těchto okapů. Jsou navíc bezúdržbové a mají dlouhou životnost. Prodávají se jako propracovaný systém, který se lehce složí a naistaluje. Levnou variantou jsou okapy pozinkované, které ovšem vyžadují pravidelnou údržbu. Poplastované a plastové moderní jsou také velmi lehké a praktické a těsní gumovými spojkami. Plastové okapy jsou bezúdržbové a v dostání jsou v široké paletě barev.