Terénní úpravy po dokončení stavby

Nemá smysl z pozemku odvážet materiál, který by se později musel znova pořídit a na pozemek navézt. Obzvláště ornice pak má velkou hodnotu a jejího znehodnocení bychom mohli později trpce litovat. Kdo si pro své bydlení zvolil rodinný dům, bude chtít zajisté užívat i pozemek kolem něj a bude chtít, aby jeho životní prostředí bylo příjemné, inspirující a zaručující pohodovou relaxaci. Málokdo svůj pozemek jen vybetonuje či vydláždí, není-li jím jen kousek uzavřeného dvora.

Každá rodina má samozřejmě své individuální požadavky. Někomu stačí pěkně střížený trávník, pár keřů a květiny, jiný touží po jezírku s můstkem, někdo zase po bazénu, každý pak volí odlišné vzory, tvary, barvy a materiály pro svou dlažbu a tak dále. Než však dosáhneme ideálního stavu podle našich subjektivních představ a přání, čeká nás ještě dlouhá cesta a stejně jako vše začalo zemními pracemi, vše jimi společně s konečnou úpravou terénu i končí.

Před započetím zemních prací a s nimi spojených terénních úprav je nutné zvážit všechny okolnosti a položit si několik zásadních otázek. Potřebuje náš pozemek drenáž? Plánujeme jezírko či bazén? Kudy povedou pěšiny, kde co bude růst, kde chceme záhony a kde bude dlažba například pro vjezd do garáže? Kde bude brána a branka, pokud ty ještě nestojí a tak dále. V každém případě je dobré nechat svou vizi zpracovat odborníkům, v tomto případě pak zahradním architektům. Nemáme-li však příliš složité a barvité představy a je-li náš pozemek například příliš malý, vystačíme si s plánováním samozřejmě sami.

Na první místo vždy patří vybudování přístupových cest k domu a vjezdu do garáže či pod přístřešek. Vzhledem k tomu, že kvalitní cesty se skládají ze dvou základních vrstev, na které až se pokládá dlažba, je i zde dobré využít služeb těžké techniky. Máme-li pak zvláštní přání, která mohou zahrnovat i rozličné vzory a ornamenty či jakkoli netypickou skladbu dlažby, je dobré poradit se s architektem. Přičemž vstupem do domu společně s vjezdem do garáže nemusí cesty na našem pozemku zdaleka končit. Vytvoření dalších cest se však už týká celkové úpravy terénu.

Je také dobré nezapomenout na štěrkové lože kolem domu. Doby, kdy se vše betonovalo, jsou už pryč a čas ukázal, že takové řešení vede jen k vlhkosti uvnitř domu. Na štěrkové lože můžeme položit takzvaný okapový chodník a opět z materiálu, který odpovídá plánovaným a budovaným cestám. Je velmi důležité, aby se dešťová voda vsakovala právě na vašem pozemku. Tu tedy svádíme do takzvaných vsakovacích jímek. Jejich běžná hloubka je 2,5 metru a průměr 2 metry. Na dno jímek se ukládá 20 centimetrů tlustá vrstva štěrku, na kterou vyskládáme betonové skruže. Ty se zaklopí a do hloubky 50 centimetrů pod povrch terénu opět obsypou štěrkem.

Úprava terénu by u větších pozemků vždy měla vyjít z návrhu zahradního architekta. V této fázi úprav nás mohou čekat 3 různá řešení. Buďto sejmeme část podorniční vrstvy, nebo terén jen zarovnáme (přeskupíme hmotu pomocí těžké techniky), případně použijeme odloženou podorniční vrstvu, která nám zbyla po základech domu. Budujeme-li jezírko či bazén, musíme pak začít jimi a opět vzít v úvahu fakt, co s vybagrovaným materiálem. Vždy je však lepší nechat odvézt přebytečnou podorniční vrstvu až nakonec, kdy vidíme a víme, že už ji nebudeme potřebovat.

Máme-li již terén zarovnaný, následuje poslední fáze, vybudování pěšin, kde můžeme, ale také nemusíme použít dlažbu. Potom nás čeká už jen následná pokládka před stavbou sejmuté ornice. V jejím případě nesmíme zapomenout na obnovu, jelikož ne všude budeme chtít jen trávník, stromy a keře. Proto bychom měli myslet i na místo, kde budeme pravidelně recyklovat nezávadný a nebezpečnými chorobami či škůdci nenapadený biologický odpad, tedy na kompost.

Máme-li již terén upravený, nezbývá než myslet na vybudování záhonů, skalek a na trávník. Buďto můžeme rovnou položit travní koberce, nebo trávu prostě vysejeme. První řešení je rychlejší, ale drahé. Druhá varianta pak trvá nejméně rok. Budovaný trávník musíme pravidelně provzdušňovat (vertikulace) a sekat (vertikutace) do požadované výšky. Tady už záleží na každém, jakou úpravu svého trávníku zvolí. Někdo má kolem domu radši louku, kterou seká vždy po delší době, jiný si udržuje pravidelně střižený porost. Je také velmi efektní obě varianty zkombinovat, na to však potřebujeme dostatečně velký pozemek.

Pro trávník je velmi důležitá příprava půdy, jelikož jakékoli větší kamení, cihly či úlomky střešních tašek celý proces budování trávníku zpozdí. Půda nám pak sedá nerovnoměrně a vznikají i nežádoucí hrboly. Terén tedy musíme vyčistit a poté vymodelovat. Položená ornice se zryje, uvláčí, smykuje a nakonec uhrabe.

Hned po výsevu travních semínek (k dispozici jsou dnes rozličné směsi) musíme povrch uválcovat. Po týdnu až dvou tráva začíná rašit. Poprvé by se pak měl trávník sekat ručně při výšce trávy zhruba 10 centimetrů, kdy ji zkrátíme tak na polovinu. Přitom musíme trávník dostatečně zalévat, ale i hnojit a zbavovat obtížného plevele.

Co všechno pak můžeme na pozemek vysít a vysázet, jak ohraničit záhony a pěšiny mezi nimi, čím rozzelenit naše jezírko a naopak jak do celku pomocí vhodných rostlin a doplňků zasadit bazén, už je tématem pro jiný článek, zaměřený na obor zahradnický. Zakládání zahrad je dnes velmi exponovaným a žádaným oborem, ve kterém se pohybuje mnoho odborníků na slovo vzatých. Bez předchozí úpravy pozemku těžkou technikou by však bylo velmi namáhavé a obtížné a troufneme si říci, že i nerealizovatelné.