Jak celá technika vlastně vznikla? Tiffanyho fascinovaly efekty, které vytvářelo vnější světlo pronikající vitrážemi gotických katedrál. Aby mohl vyrábět podobné skvosty i sám, nahradil těžkopádné olověné profily tenkým a mnohem tvárnějším měděným plechem, který začal spojovat cínovou pájkou. Už na konci 19. století touto metodou vytvářel monumentální skleněné obrazy a postupně pak přidal i výrobu drobnějších předmětů (např. originálních lamp). 

Odklon společnosti od secese ale znamenal pro techniku Tiffany období zapomnění - v posledních dvou desetiletích však zažívá opět renesanci a to především jako neobvyklý koníček.

Zůstaňme ale u základního principu celé techniky. Nejprve si připravíme různě barevná sklíčka, která budeme chtít následně pospojovat, řekněme do rovné plochy. Skla vhodná pro Tiffany mají často rozměr 30 x 30 cm. Z tohoto čtverce si musíme bruskou vyřezat potřebné obrazce – buď rovné útvary podle pravítka nebo kulaté či nepravidelné tvary podle šablony. Jednotlivé kousky následně brousíme. Platí, že pokud dodržíte základní pravidla bezpečnosti, nemusíte mít z této fáze práce žádné obavy. Po zabroušení všech opracovaných kousků skla různých barev si motiv sestavíme na rovné podložce, případné větší nerovnosti ještě vybrousíme. 

Následně všechna sklíčka ošetříme ochrannou měděnou samolepící páskou. Okraje pásky opatrně přehneme a každý skleněný díl po jeho obvodu pečlivě vyhladíme plastovým hladítkem. Budoucí vitráž opět sestavíme (tentokrát na tabulce z polystyrénu) a jednotlivé díly zafixujeme špendlíkem. Poté všechny letované spáry potřeme speciální letovací vodou. Posledním krokem je pájení. Nejprve pájíme cínem jednu stranu budoucí vitrážky, následně ji obrátíme, spáry otřeme speciálním olejem a opět zalijeme cínem. Olej užíváme proto, aby letovací voda při pájení druhé strany „neprskala“.

Dalším krokem je sehnat si potřebné nástroje, opět například u firmy TGK. Nezbytným nástrojem pro dokonalé zvládnutí Tiffany techniky je diamantová stolní bruska. Vedle základní brusné hlavičky o průměru 19 mm se můžete postupně vybavit i celou škálou speciálních brusných korunek, které lze na brusce měnit. Dalšími pomocníky, bez nichž se neobejdete, jsou různé řezáky. Na trhu najdete řezáky k řezání skla podle pravítka, podle šablony nebo ty pro úplné začátečníky. K dalším nezbytným pomocníkům patří různé kleště k lámání či odlamování skla, samolepicí měděná páska ke spojení skleněných políček a elektrická pájka pro jejich spájení.