Údržba oken a dveří po zimě

Údržba plastových oken a dveří

Většina výrobců prohlašuje, že jejich plastová okna vyrobená z kvalitních profilů jsou bezúdržbová. Uvádí se pouze potřeba občasného omývání nejen okenních skel, abychom skrz okna vůbec viděli, ale i plastových povrchů. To je však pravda pouze do té míry, dokud se s plastovými okny a dveřmi nestane něco závažného.

Nelze říci, že plastovým okenním profilům hrozí mechanické poškození konstrukce. Problém je však s postupnou degradací povrchů, které se opotřebovávají, což vlastně platí pro všechny materiály. Při nedostatečném čištění povrchů plastových oken a dveří může dojít ke změnám barevnosti vlivem agresivních nečistot, nadměrné sluneční záření zase může být příčinou ztráty lesku povrchu, u bílých povrchů pak jejich zažloutnutí. Vyskytnout se dokonce mohou i drobné praskliny.

Alespoň jednou za půl roku musíme z plastových oken a dveří omýt ulpělý prach a jiné nečistoty. Frekvence mytí je větší v lokalitě s vysokým obsahem agresivních průmyslových exhalací v ovzduší. Povrchy omýváme běžnými saponáty, nesmíme přitom používat jakékoli abrazivní materiály, které by mohly povrchy poškodit. Stejně tak se musíme vyhnout organickým rozpouštědlům – poškození plastu by mohlo být nenávratné. Jednou ročně (právě nyní po zimě) navíc doporučujeme promazat jednotlivé prvky kování a před zimou potíráme gumová těsnění glycerinem. Také je nutné zkontrolovat otvory určené k odvodnění okenních rámů a v případě zanesení je včas vyčistit.

Nabízené jsou dokonce přípravky, které chemicky zpomalí stárnutí plastů. Neexistuje však přípravek, který by dokázal snížit pravděpodobnost poškození povrchů materiálu v zimě, za silných mrazů. A právě mráz je největším nepřítelem plastových materiálů, před kterým se nelze bránit jinak než šetrným zacházením s okny a dveřmi za mrazivých dní.

Údržba dřevěných oken a dveří

Pokud lze říct o plastu, že můžeme jeho údržbu eliminovat na minimum, o masivním dřevě to řict nemůžeme vůbec. Každý dřevěný výrobek vyžaduje pravidelnou péči, jejíž nároky se liší podle použité dřeviny a zvolené povrchové (nátěru) i hloubkové úpravy (impregnace). Při správné údržbě však může dřevo sloužit i sta let. Největším „degradátorem“ dřevěných materiálů není paradoxně vlhkost, ale sluneční záření. Proto je nutné věnovat zvýšenou péči dřevěným oknům a dveřím na exponovaných místech domů (jižní a jihovýchodní stěny, střešní okna, zimní zahrady).

Snížené nároky na údržbu mají moderní eurookna, vyráběná z lisovaných dřevěných hranolů. Jejich moderní konstrukce a použité materiály barev i lazur umožní materiálu dýchat a zaručí jeho minimální údržbu. Ideální je přitom povrchová úprava realizovaná přímo při výrobě eurooken. Ta vylučuje potřebu dalších nátěrů. Povrch vydrží bez potřebného zásahu až 10 let a údržba takových eurooken je redukována na mytí (mýdlová voda). Nový či alespoň opravný nátěr ve výrobě lakovaných oken se realizuje po cca 8 letech. 
Preventivní údržba dřevěných oken zabrání nevratným škodám. A pokud odhalíme konkrétní závady, je nutná jejich důsledná a opatrná oprava. V opačném případě se bude poškození stále rozšiřovat až do nevratného stavu a nezbytné výměny stavebního prvku. Je už jedno, zda jde o poškozené kování, závady materiálu nebo samotné instalaci oken.

Dřevěná okna a dveře udržujeme buďto preventivně nebo musíme opravit jejich poškození. Do preventivní údržby řadíme důsledné očištění křídel a rámu od jakýchkoli nečistot (prach, špína, smog, …). Pokud chceme dodatečně použít konzervační látky, musí být povrch naprosto čistý. Dřevěná okna a dveře omýváme vlažnou mýdlovou vodou, nepoužíváme žádná abraziva. V případě potřeby dřevěná okna a dveře konzervujeme tak, že nanášíme konzervační látku měkkým hadrem. Vždy zároveň zkontrolujeme mechanické funkce, případně promažeme kování. Stejně jako u plastových oken je před zimou vhodné potření obnažených částí gumového těsnění glycerínem.

Případné poškození dřevěných oken a dveří opravujeme následujícím způsobem:

Nejprve ochráníme zasklení lepící páskou při jeho okrajích. Poté obrousíme původní lak, lazuru či barvu běžným smirkovým papírem. Je-li povrch celého okna či dveří ve velmi špatném stavu, musíme obrousit celou lamelu. Následně musíme z povrchu odstranit veškerý prach, piliny a nečistoy. Barvu, lak či lazuru poté nanášíme štětcem. Optimální je nejprve povrch natírat bezbarvou lazurou, až poté použít vhodný odstín. V mnoha případech je vhodné namísto lazury nejprve použít základovou barvu, poté až vhodný barevný odstín. 
Nikdy nestačí jen 1 nátěr zvoleným odstínem barvy, po zaschnutí barvy proto provádíme druhý nátěr (cca po hodině, záleží však na použitém materiálu). Poté povrch jemně přebrousíme a natřeme ještě jednou (přebrušujeme po cca 2 hodinách). Pokud jde o dřevěná okna či dveře na exponovaných místech (jih, střecha,…), provedeme poslední krok ještě jednou, zvýšíme tak trvanlivost povrchové úpravy na maximum. Až poslední možností je výměna oken v nevyhovujícím stavu za nová – při správné údržbě povrchu vydrží dřevěná okna (i dveře) mnoho.

Údržba hliníkových oken a dveří

Právě hliníková okna a dveře vyžadují co nejmenší možnou údržbu ze všech. Jejich povrch je ošetřen už z výroby, buďto práškovými barvami nebo komaxitem. Úržba těchto oken je eliminována na pouhé umývání saponátem či mydlinkovou vodou, pravidelné promazání kování a nátěr odhalených částí gumového těsnění glycerínem před zimou. Stejně snadná je údržba oken a dveří dřevohliníkových. Ty jsou hliníkovým pláštěm opatřeny z vnější strany. Náročnější zásahy vyžadují vnitřní dřevěné povrchy těchto výrobků, z vnitřní strany jsou však dřevohliníková okna a dveře při správném větrání zatěžovány minimálně.

Nezapomeňte na správné větrání

I když nebudete v konkrétní místnosti vytápět (třeba v ložnici) a vzduchotěsně je uzavřete, vaše tělo produkuje velké množství vlhkosti a okna začnou rosit, především pak jejich zasklení. Voda stéká po sklech dolů a působí nepříznivě na spodní části křídel a rámu. Byť jsme na začátku článku uvedli, že okna jsou nejvíce poškozována slunečním zářením, je zásadním degradačním faktorem i vlhkost způsobená z vnitřní části kondenzací. Musíme tedy pravidelně (několikrát za den) intenzivně větrat, vždy cca 5 minut. Za tuto dobu se ani za velmi nízkých venkovních teplot neochladí povrchy materiálů v interiéru, vzduch se však dostatečně vymění. Před větráním vypneme topení, po vyvětrání je opět zapneme. Dalším řešením je instalace rekuperace vzduchu v domě, případně vhodné ventilace (například ventilační turbíny v domech bytových, které nevyžadují pro svůj provoz žádnou energii, jsou pohěněné větrem).