Artyčok je exotickým druhem zeleniny, která je u nás poměrně neznámá, přitom ji však můžeme běžně najít například jako součást oblohy některých pizz. A pěstovat jej můžeme i v našich podmínkách, ovšem nikoli jako trvalku. Část, kterou z artyčoku konzumujeme, přitom patří jedlému bodláku. Na zahrádce si můžeme vypěstovat dva druhy artyčoků: artyčok zeleninový (Cynara scolymus) a artyčok kardový (Cynara cardunculus).
Artyčok kardový byl jako lahůdka vyhledáván již ve starověku, dnes je pěstován převážně ve Francii, Itálii a Španělsku. Stonek má vysoký cca až 1,5 metru, z něj vyrůstají úzké listy s ostny a na konci stonku najdeme květ podobný bodláku. Jedlou částí tohoto artyčoku však nejsou (na rozdíl od zeleninového) květní úbory, nýbrž vybělené řapíky listů, přičemž nejchutnější jsou řapíky vnitřních mladých listů. Řapíky jsou jemně nahořklé, chutí připomínají chřest, a obsahují mnoho vitamínů skupiny B, C, ale i fosfor a vápník.
Pěstování artyčoků není nijak náročné, potřebují teplo a světlo, čili volíme slunné stanoviště. Nevyhneme se předpěstování v interiéru či skleníku, přičemž semena musíme kvůli vegetační době vysít již v březnu. Do volné půdy vysazujeme sazenice v květnu po ledových mužích ve sponu 100 x 100 cm. Artyčoky též vyžadují pravidelnou zálivku a okopávání, aby se ke kořenům dostal spolu s vláhou i vzduch. Při okopávání k rostlinám přihrnujeme zeminu jako třeba k paprikám. Rostliny pak mohou z půdy lépe čerpat živiny.
Velkou zajímavostí je, že artyčoky patří k vytrvalým rostlinám, u nás však nepřežijí zimu. Sklizeň artyčoku kardového je velmi zajímavá a neobvyklá, tři týdny před ní je totiž třeba obalit svázané listy např. černou fólií (použít lze i slámu či karton). Na světle vždy necháme špičky listů, díky čemuž dojde k bělení listů (tzv. etiolizace). Listy s vybělenými řapíky pak sklízíme v srpnu, nejpozději v září. Pokud chceme vybělené řapíky čerstvé i v zimě, musíme vykopat rostliny i s kořeny ještě před prvními mrazíky, načež je uložíme ve sklepě do bedny s pískem.
Vybělené řapíky využíváme k přípravě salátů, případně dušené, jako přílohu k masu a s různými nálevy.
Pěstování artyčoků není nijak náročné, potřebují teplo a světlo, čili volíme slunné stanoviště. Nevyhneme se předpěstování v interiéru či skleníku, přičemž semena musíme kvůli vegetační době vysít již v březnu. Do volné půdy vysazujeme sazenice v květnu po ledových mužích ve sponu 100 x 100 cm. Artyčoky též vyžadují pravidelnou zálivku a okopávání, aby se ke kořenům dostal spolu s vláhou i vzduch. Při okopávání k rostlinám přihrnujeme zeminu jako třeba k paprikám. Rostliny pak mohou z půdy lépe čerpat živiny.
Velkou zajímavostí je, že artyčoky patří k vytrvalým rostlinám, u nás však nepřežijí zimu. Sklizeň artyčoku kardového je velmi zajímavá a neobvyklá, tři týdny před ní je totiž třeba obalit svázané listy např. černou fólií (použít lze i slámu či karton). Na světle vždy necháme špičky listů, díky čemuž dojde k bělení listů (tzv. etiolizace). Listy s vybělenými řapíky pak sklízíme v srpnu, nejpozději v září. Pokud chceme vybělené řapíky čerstvé i v zimě, musíme vykopat rostliny i s kořeny ještě před prvními mrazíky, načež je uložíme ve sklepě do bedny s pískem.
Vybělené řapíky využíváme k přípravě salátů, případně dušené, jako přílohu k masu a s různými nálevy.
Artyčok spolu s dalšími plody zahrady, ale i lesa
Artyčok zeleninový byl vlastně vypěstován z artyčoku kardového a rozšířil se z Malé Asie, běžně se přitom dnes pěstuje v celé oblasti okolo Středozemního moře. Na rozdíl od artyčoku kardového konzumujeme u toho zeleninového květní úbor. Ten je velký v průměru cca 10 cm, přičemž jeho dužnaté lůžko je obklopené širokými dužnatými listeny. I jedlá část tohoto artyčoku obsahuje mnoho vitamínů B, C, ale i PP - niacin, stejně jako hořčík, fosfor, vápník a draslík.
Zeleninovému artyčoku vyhovují lehčí humózní půdy a vysoký obsah živin. Příprava sazenic probíhá stejně jako u artyčoku kardového, pouze spon při květnové výsadbě na záhon volíme raději 100 x 150 cm. Pravidelně též zaléváme a okopáváme. Dobře vyvinuté, ale nerozvité květní úbory sklízíme od konce června. I tento druh artyčoku můžeme vykopat a uskladnit v bedně s pískem.
Kromě vaření a dušení lze jedlou část artyčoku zeleninového též plnit masovými i zeleninovými náplněmi.
Zdroj: ČESKÉSTAVBY.cz, shutterstock.com
Zeleninovému artyčoku vyhovují lehčí humózní půdy a vysoký obsah živin. Příprava sazenic probíhá stejně jako u artyčoku kardového, pouze spon při květnové výsadbě na záhon volíme raději 100 x 150 cm. Pravidelně též zaléváme a okopáváme. Dobře vyvinuté, ale nerozvité květní úbory sklízíme od konce června. I tento druh artyčoku můžeme vykopat a uskladnit v bedně s pískem.
Kromě vaření a dušení lze jedlou část artyčoku zeleninového též plnit masovými i zeleninovými náplněmi.
Zdroj: ČESKÉSTAVBY.cz, shutterstock.com
Artyčok
