Jaké obory TZB zahrnuje?

1. Instalace (vytápění, vzduchotechnika, klimatizace, chlazení, rozvody plynu, vody a kanalizace, centrální vysavače)
2. Elektrotechnické rozvody (měření a regulace, elektrorozvody, zabezpečovací technika, řídící systémy pro veškerá technická zařízení, hromosvody, telefonní rozvody, rozvody televizního signálu, počítačové sítě apod.)
3. Další technická zařízení (osvětlení, výtahy apod.)

Jednotlivé typy technického zařízení budov spojuje fakt, že „zabezpečují technické prostředí uvnitř staveb.“ Základ TZB pak tvoří rozvody a hospodaření s nejrůznějšími formami energie. A právě úspory energií jsou dnes nejen frekventovaným mediálním, politickým a ekologickým tématem, ale i reálnou nutností. Zateplování budov a výstavba v nízkoenergetickém či pasivním standardu mají zpětný vliv na hospodaření s energiemi, respektive snížení nákladů na vytápění a ohřev vody. Tomu napomáhají i instalace solárně termických kolektorů (ohřev vody), případně fotovoltaických panelů, které využívají energii Slunce (zdroje tepla s nejmenší entropií na naší planetě) k výrobě elektřiny. Bez ohledu na množství spotřebované energie a její formu však platí, že se bez technických rozvodů a zařízení neobejdeme.

Zdroj: www.tzb-info.cz

Rozvody vody a kanalizace

Protažení vody a kanalizace do domu

Nejen voda a kanalizace, ale obecně veškeré rozvody musí být do domu protažené v jednom místě, které je obestavěno základem až ke konstrukci podlahy. Přívod vody je navíc nutné tepelně izolovat. Nabízejí se 3 řešení. Samotný přívod vody opatříme tepelnou izolací nebo topným kabelem a poté tepelnou izolací. Velmi praktická je však společná tepelná izolace přívodu vody a vodorovné kanalizace. Splašky totiž produkují velké množství odpadního tepla a pokud bude vodovodní trubka připevněna k hlavní kanalizační trubce, zamezí odpadní teplo ze splašek zamrznutí vodovodu.

Rozvody vody

Jestliže chceme, aby nám správně fungovala všechna zařízení, která souvisejí s rozvody vody, je nutné kvalitně provést právě vnitřní rozvody. Ty jsou dnes realizované z plastových materiálů (hlavně polypropylen a polyethylen). Z trubek a tvarovek, které se spojují tepelně, jsou rozvody vody vyrobené rychle a jsou při správném spojení naprosto přesné, aniž bychom potřebovali hydroizolační materiál a závity. Dokončené rozvody vyžadují tlakovou zkoušku, bez které není možné instalace ukrýt pod omítku či obklady. Jinak riskujeme, že se projeví vady třeba až po několika měsících. Rozvody se při tlakové zkoušce naplní vodou a nechají se stabilizovat alespoň 12 hodin při provozním tlaku, potom je tlakovým čerpadlem zvýšen přetlak a hodinu je sledován jeho úbytek.

Rozvody vody však někde začínají a tímto místem je vodovodní přípojka - samostatná stavba tvořená úsekem potrubí od odbočení z vodovodního řadu k vodoměru (pokud ten není, pak k vnitřnímu uzávěru připojeného pozemku či stavby). Přípojka je položena kolmo na veřejnou vodovodní síť a nesmí mít žádné odbočky. Sklon připojovacího potrubí musí být od budovy k veřejné síti alespoň 0,3%. Přípojka je na vodovodní řád napojena navrtávkou (navrtávací pas - nejčastěji v případě RD) či odbočkou. 

Kanalizace, žumpa a ČOV

Odvádění splaškové (odpadní) vody je u nás řešeno nejčastěji kanalizační přípojkou na veřejnou kanalizaci a vlastní žumpou. Nabízí se i možnost vlastní domovní čistírny odpadních vod (ČOV).

Kanalizační přípojka
Veřejná kanalizace mívá často stokovou soustavu oddělenou zvlášť pro splaškovou a dešťovou vodu. Potom musíme i my z domu odvádět splaškovou a dešťovou vodu odděleně. V opačném případě nikoli. Kanalizační přípojka je jednoduchou stavbou. Abychom ji mohli realizovat, je třeba sjednat se správcem sítě podmínky napojení, získat pro ni stavební povolení, pokud není součástí stavebního povolení domu, musíme ji uložit v nezámrzné hloubce nebo ji tepelně izolovat, musí dosahovat sklonu alespoň 2% a musí mít světlost alespoň 150 mm. V domě je nutné provést svislé rozvody kanalizace co nejkratší a co nejjednodušší, což platí i pro rozvody vnitřní vodorovné. Jakékoli zbytečné záhyby a odbočky by byly problémem. Vnitřní rozvody kanalizace se dnes stejně jako rozvody vody provádějí v plastu (PVC).

Vlastní žumpa a domovní ČOV
Nejen neexistence konalizační soustavy v místě stavby domu, ale i nedostatečně dimenzovaná stávající kanalizace, mohou zabránit vašemu připojení na veřejnou síť. Potom máte 2 možnosti: vybudovat vlastní žumpu nebo domovní ČOV (čistírnu odpadních vod).

Aby bylo možné vybudovat žumpu, je třeba získat stavební povolení, pokud není žumpa součástí stavebního povolení domu na základě projektu, zajistit, aby byla žumpa zcela vodotěsná a byla vzduchově uzavřena a zajistit, aby nebyla opatřena odtokem – její naplnění je nutné řešit objednávkou fekálního vozu. My pak musíme žumpu umístit tak, aby k ní měl fekální vůz co nejsnazší přístup.

Domácí čistírna odpadních vod je technologickým systémem. Nabízeno je více typů domovních ČOV, fungujících na různých principech a počítejte s tím, že ČOV vyžaduje přivedení elektrické energie. Novinkou jsou kořenové ČOV bez spotřeby elektřiny, kdy zajišťuje čištění vody umělý mokřad (potřeba 5 m² pozemku na 1 obyvatele domu - bez větší zahrady se neobejdete).   

Elektrická přípojka a rozvody elektřiny

V projektové dokumentaci stavby najdeme jako samozřejmou součást i projekt elektroinstalace. Je nutné dobře zvážit počet zásuvek, vypínačů a jejich typů a počet a typy zdrojů světla. Při realizaci rozvodů elektřiny musí dodavatel poskytnout potřebné atesty, případně osvědčení Elektrotechnického zkušebního ústavu (EZÚ), tyto dokumenty mohou být důležité při kolaudaci. Realizované rozvody elektřiny nakonec prověří revizní technik a vypracuje revizní zprávu, která může zahrnovat i seznam zjištěných závad a termín jejich odstranění.

Elektřina je do domu přiváděna pomocí elektrické přípojky. Každé popisné číslo domu musí mít jednu elektrickou přípojku. Může být provedena jako vrchní (vodiči uloženými na sloupech), nebo jako kabelová (vodiči uloženými v zemi). Ukončení elektrické přípojky je v takzvané přípojkové skříni, která je nejčastěji umístěna na hranici pozemku (v plotu pozemku nebo ve fasádě domu), jelikož je nezbytné zachování přístupu z veřejného prostranství. Elektrická přípojka a přípojková skříň jsou vždy v majetku distributora elektrické energie, jejich pořízení je však investováno stavebníkem. Pokud parcela ještě není vybavena elektrickou přípojkou, je nutné podat „Žádost o připojení k distribuční soustavě“ u příslušného distributora. Jakmile obdržíte „příslib,“ je nutné zažádat o zpracování dokumentace elektrické přípojky, kterou předkládáme místně příslušnému stavebnímu úřadu k projednání o územním rozhodnutí a následně s žádostí o stavební povolení. Nejčastěji je žádost podávána zároveň se žádostí o přípojku vody a kanalizace v rámci stavebního řízení vedoucího k povolení stavby domu jako celku. Součástí elektroinstalace je i ochrana před bleskem – funkční bleskosvod (lidově hromosvod) a přepěťové jištění elektrické soustavy.

Návrh vnitřní elektroinstalace je již zpracován v projektu domu. Bez ohledu na to, zda jde o typový projekt či projekt vypracovaný na zakázku. Stavebník přitom musí mít alespoň hrubou představu o tom, kde bude rozmístěn nábytek a dílčí vybavení místností, ale i technické vybavení domu (topení, větrání, klimatizace, elektricky ovládané žaluzie, vrata k objektu, garážová vrata, centrální vysavač, centrální řízení domu elektronickým systémem, elektronické zabezpečovací systémy,…). Poté až lze projekt zpracovávat. Do vnitřní instalace patří slaboproud a silnoproud (rozvaděče, světelná, zásuvková a motorová instalace). Normy přitom určují minimální počty zásuvek a světelných vývodů pro dílčí prostory (ČSN harmonizované s normami EU). Zapomenout nesmíme ani na venkovní elektroinstalace, potřebné pro zařízení napájená elektrickým proudem na zahradě (bazénová čerpadla a filtrace, zahradní osvětlení, zavlažovací systém a podobně).

Plynová (plynovodní) přípojka a rozvody plynu v domě

Plynová přípojka spojuje odběrné místo s distribuční soustavou a je ukončena hlavním uzávěrem plynu. Náklady na její zřízení hradí stavbeník a zřizuje ji plynárenský podnik, se kterým stavebník uzavře smlouvu. Stavebník nejprve podá žádost o připojení k distribuční soustavě. Poté obdrží návrh smlouvy o připojení, který se stává podkladem ke zpracování dokumentace vnitřní instalace plynu a k vydání stavebního povolení. V projektové dokumentaci musí být vyřešen přívod plynu do domu a jeho vnitřní rozvody, umístění spotřebičů včetně jejich druhu a výkonu. Vnitřní instalace plynu je provedena až na základě projektové dokumentace a stavebního povolení.

Vnitřní instalace plynu začíná ve schválené typové plynoměrné skříňce HUP (hlavní uzávěr plynu). Ta je umístěna stejně jako elektrická skříňka na hranici pozemku (v plotu či v obvodovém zdivu domu). HUP lze umístit jiným způsobem jedině po dohodě s dodavatelem plynu. Dokončené vnitřní instalace plynu podléhají výchozí revizi a tlakové zkoušce. Na jejich základě vydá revizní technik „zprávu o revizi plynového zařízení“ včetně „zápisu o zkoušce pevnosti a těsnosti plynovodu.“ O přípojku lze žádat i po dokončení vnitřních instalací plynu, které byly projektované schválené stavebním úřadem (stavební povolení). Pokud splníte všechny náležitosti, bude vám odborným pracovníkem distribuční firmy namontován plynoměr (před montáží předkládáte platné doklady o úspěšně provedené revizi a tlakové zkoušce). Instalační firma pak provede vpuštění plynu do systému, odvzdušnění, seřízení veškerých spotřebičů a zaškolení, načež vystaví „protokol o vpuštění plynu a odvzdušnění zařízení,“ nezbytný pro kolaudaci domu.“

Vytápění domu a ventilace

O problematice vytápění a ventilace se zmíníme jen okrajově, jde o téma, které by samo o sobě vydalo na celé knihy.

Vytápění spotřebuje nejvíce energií v domě, hned po něm následuje příprava teplé vody. Proto se dnes přistupuje k využívání alternativních zdrojů energií, zateplování staveb a výstavbě v nízkoenergetickém a pasivním standardu. Nejvýznamnějšími palivy jsou dnes zemní plyn, palivové dřevo či produkty z dřevních odpadů (pelety, brikety), solární energie (solárně termické kolektory) a energie země, vzduchu a vody (tepelná čerpadla). Na ústupu je vytápění elektřinou, které dnes dosáhlo astronomické ceny, maximálně bývá elektřina pouze doplňkovým zdrojem tepla v kombinaci s plynem či tuhými palivy. Svou pozici si však elektřina drží v případě ohřevu vody.

Nejen vytápěním však dosahujeme optimální teploty interiéru. Napomáhá i stínící technika, větrání, klimatizace a rekuperace vzduchu. Vytápění rodinného domu lze zvolit lokální a ústřední (se třetím typem - dálkovým - se v RD zřejmě nesetkáte). Lokální vytápění má instalovaný zdroj tepla přímo ve vytápěné místnosti a nevyžaduje jeho rozvody. Zdroj tepla je zároveň i topným tělesem (krby, krbová kamna, kamna, elektrické a plynové přímotopy, elektrické topné kabely a rohože).

Nejčastějším řešením je v RD ústřední vytápění. Využíváme 1 i více zdrojů tepla, které rozvádíme pomocí trubních rozvodů (ocel, měď) a teplonosného média po domě. Kromě tradičních rozvodů ústředního vytápění s radiátory je možné do tohoto systému zařadit i vytápění podlahové teplovodní a dokonce i vytápění teplovzdušné, kdy je ohřátý vzduch rozváděn po domě a sám je tak teplonosným médiem. Teplovzdušné vytápění je však nevhodné pro trvalé bydlení, doporučuje se pouze do rekreačních objektů, které obýváme jen nárazově. Při volbě topného systému je důležité jeho správné dimenzování.

Vzduch v místnosti je však nutné nejen vytápět, ale také především větrat. Využít lze přirozené větrání (nekontrolovaná výměna vzduchu netěsnostmi okenních a dveřních spár na základě rozdílů tlaku uvnitř a vně domu), hybridní větrání (kombinace přirozeného a nuceného větrání), nucené větrání (tlakové větrání mechanickým přístrojem – nejčastěji ventilátorem), rekuperace (větrání se zpětným ziskem tepla, kdy dokážeme uspořit až 40% energie potřebné k vytápění objektu).

Nejúčinnější formou větrání především pro horké letní měsíce je klimatizace. Klimatizační jednotky ochladí a pročistí vzduch). Základ klimatizace tvoří chladící kompresorový okruh, princip je podobný fungování chladničky. Klimatizace má nejčastěji vnitřní a vnější jednotku, mezi kterými proudí chladivo odebírající teplo z interiéru. Toto teplo je prostřednictvím kondenzátoru předávané do okolí. Běžná je dnes instalace klimatizačních jednotek, které v zimě pracují naopak jako tepelná čerpadla. Vnitřní klimatizační jednotky si lze pořídit nástěnné, podstropní, okenní a mobilní (nejméně účinné, vlastně jen recyklují vzduch větrané místnosti).