Vyhodit nebo zachránit poškozené pokojovky?

Proč se pokojovým rostlinám nedaří?

Proti konkrétnímu škůdci či chorobě můžeme zasáhnout chemicky – po poradě s „rostlinolékařem –zahradníkem.“ Ovšem důvody, proč se pokojovkám nedaří, jsou mnohdy zcela prozaické. Naopak –choroby či škůdci jsou zdrojem nepříjemností jen málokdy. Nejčastěji je špatný zdravotní stav pokojových rostlin způsoben nesprávnými podmínkami a postupy při pěstování. Přitom lze chyby většinou poměrně snadno napravit, s výjimkou rostlin, které jsou velice náročné na pěstování – ty nám zřejmě zajdou.

Začneme už při nákupu

Už při nákupu nové pokojovky se musíme u prodejce informovat, jak náročná je konkrétní rostlina. Samozřejmě si můžeme veškeré informace později vyhledat, ovšem může se stát, že konkrétní rostlině prostě vhodné podmínky vytvořit nemůžeme a co pak s ní? Vždy bychom měli nejprve vědět, jestli má konkrétní rostlina nějaké zvláštní nároky na pěstování a zda je její pěstování vhodné právě pro nás. Nemusíme mít například dost času a ani chuti věnovat se náročné rostlině. A upřímně – mnoho z nás pokojovku jen zalije, když si zrovna vzpomene – a to je vše.

Při nákupu pokojovek se určitě nenechte zlákat jejich atraktivitou, obzvláště začátečníci by si měli stavět laťku nízko. Nádherně vypadající pokojovka může být zároveň extrémně náročná na péči a stanoviště. Při zanedbání (ale i běžné péči) může odumřít.

Dopřejte pokojovým rostlinám, co milují

• Pokud rostlina miluje co nejvíce slunce, nedávejte ji do stinného koutu bytu a naopak.
• Mnohé rostliny vyžadují změnu stanoviště na zimu, resp. na začátku sezóny.
• Pokud je rostlina náročná na hnojení, hnojte, když je třeba.
• Plně respektujte nároky rostlin na zálivku – některé mají rády mnoho vody, jiné méně a existují i sukulentní druhy, které nezaléváme vůbec, některé rostliny milují zálivku do květníku, jiné do misky, mnohé rostliny vyžadují rosení listů a nakonec: pravidelná sprcha či letnění na zahradě také prospějí mnoha druhům pokojovek.
• Respektujte nároky rostlin na zeminu a přesazování, přesazujeme pokud možno na začátku sezóny, což platí pro většinu pokojovek.
• Kdo nerozlišuje při péči o pokojovky mezi běžnými druhy, orchidejemi a třeba kaktusy a jinými, zle se mu to vymstí.
• Respektujte též snášenlivost rostlin mezi sebou – jsou živé a ani na zahradě vedle sebe či po sobě (v dalším roce) nesmíme některé druhy vysazovat.

Světlo a stín

Pokud si popleteme umístění konkrétní pokojovky na slunné či stinné stanoviště, může se stát, že stonky jsou dlouhé, štíhlé a bledé a listy jen slabě zelené. Tento stav je způsoben nedostatkem světla a my musíme rostlinu okamžitě přemístit na slunné stanoviště – potřebuje více denního světla. Nejprve ale odstřihneme protáhlé stonky a bledé listy. Pozor však na úpal – slunné místo je i tam, kde je prostě víc světla, než někde v temném koutu bytu. Na parapetu orientovaném na jih bychom mohli rostlinu naopak spálit. Za několik dní rostlina obrazí, zesílí a zazelená se.

Nedostatek světla je též signalizován zelenáním panašovaných (pestře skvrnitých) listů. Pokud vyžadujeme od konkrétního druhu panašované listy, musíme rostlinu přemístit blíž ke světlu.

Jestliže rostlina špatně kvete, má málo květů a nebo řídká květenství, je opět důvodem nedostatek světla. Přemístěte ji na světlejší místo a zase pokvete.

Ostré sluneční záření může způsobit kroucení okrajů listů, obzvláště u rostlin, které mají rády rozptýlené světlo či polostín.

Popálení signalizují též tmavě hnědé skvrny na listech. A nemusí to být jen u rostlin, které vyloženě nesnáší přímý úpal, ale i u těch, které jsme přímému slunci vystavili příliš zprudka, ale jinak jim nevadí. Pokud rostlina přímé slunce nesnáší, ostříháme poškozené listy a přemístíme ji na vhodné stanoviště. Na přímé slunce přivykáme světlomilné rostliny opatrně, postupně je k ideálnímu místu přisouváme – čili postupně zvyšujeme dávky slunečního záření. 

Teplota, průvan, vlhkost vzduchu

Teplotní šok nesvědčí většině pokojovek, stejně jako studený průvan. Dáváme proto pozor na umístění na vnitřním okenním parapetu v zimě, když větráme, listy se též nesmí dotýkat chladných okenních tabulek. Na zimu je lepší přesunout pokojovky na místo, kde jim nehrozí studený průvan. 
Nejčastějším projevem šoku (a nejen teplotního, může jít třeba i o suché kořeny – nezaléváme) je padání listů v horní části rostlin a postupně po celé části rostliny. Z důvodu zamezení teplotního šoku balíme v zimě rostliny do papíru při stěhování (z obchodu domů i do našeho nového bydliště). Na nižší zimní teploty zvykáme rostliny jen pomalu, nikdy by ale neměla teplota v interiéru klesnout níž, než konkrétní rostlina snese. U tropických druhů je to 15 oC, u subtropických 10 oC. A přestože snížíme rostlinám teplotu v interiéru, stále je dle potřeby zaléváme – skutečně nejde o jakousi zimní „hybernaci.“

Pokud listy žloutnou a začnou opadávat, máme zřejmě problém s průvanem. Ovšem pozor – některé druhy pohyb vzduchu v místnosti přímo milují, pak tedy udělejte rošádu a dopřejte průvan průvanomilným – například mučenkám. Mnohdy ale musíme proudění vzduchu v místnosti prostě zamezit.

Přílišné teplo, málo světla a málo vody – to je kombinace faktorů, které způsobují hnědnutí, osychání a opadávání listů, obzvláště zespoda. Nejčastěji k tomu dojde tak, že rostlina stojí v temnějším koutu, ovšem poblíž radiátoru či kamen. Změníme proto stanoviště a nezapomeneme na zvýšení zálivky.

Kombinací faktorů je ale více, například opadávání květů a rychlé odkvétání může být způsobeno vysokou teplotou v kombinaci s nízkou vzdušnou vlhkostí. A pachatelem je nejčastěji opět zdroj tepla v zimě. Potom rostliny rosíme, nebo květník třeba postavíme na misku s oblázky ponořenými ve vodě. Řešením je též zvýšení vlhkosti v celé místnosti – například pomocí odpařovačů na radiátorech, což prospěje i nám samotným.

Suchý vzduch zase způsobuje hnědé špičky a okraje listů. Listy většiny pokojovek jsou dosti tenké a suchý vzduch prostě nesnáší, proto stále rosíme, rosíme a rosíme. 

Nedostatek a nadbytek vody

Při nedostatku i nadbytku vody začnou listy vadnout a ohýbat se. Je proto třeba sáhnout do květináče na zeminu – pokud je suchá, zaléváme, pokud je mokrá, je rostlina naopak přemokřená. Přeschlou rostlinu postavíme do pořádné mísy s vodou a necháme ji pořádně napít. Pokud je ale rostlina přemokřená, musíme ji přesadit do suché zeminy. Řešením je i postavení květníku na topení, ovšem pozor na teplotu.

Jestliže se na stoncích a listech objeví zahnívající a plesnivé části, zřejmě jsme ji nedopřáli dobré podmínky a navíc ji přeléváme. V tomto případě odstraníme všechny poškozené části, přestaneme rostlinu přelévat a zjistíme, co má nejraději.

Nezapomeňte, že mnohé rostliny mají raději přeschlý substrát než přemokřený a naopak. Vždy bychom si měli nastudovat, co má konkrétní pokojovka nejraději. No a jelikož hraje určitou roli i náhodný faktor, pokud nejsme v oboru dostatečně vzděláni, zřejmě budeme i dosti experimentovat. Ale o tom domácí pěstování pokojovek právě je – nejenže zkrášlí interiér, ale péče o ně by měla být také zábavou. 

Zdroj: www.ČESKÉSTAVBY.cz, www.shutterstock.com