Čajovník čínský (Camellia sinensis nebo také Thea sinensis) je sice původem rostlina subtropická, ale vypěstujeme si jej i u nás. Jde o stálezelenou kulturní rostlinu pocházející z jižní a jihovýchodní Číny a přilehlých území (Vietnam, Laos, Barma, Indie). Pěstuje se jako keř či strom na plantážích v subtropech a tropech, v různých nadmořských výškách (i více jak 2000 metrů nad mořem) a dlužno dodat, že dnes již po celém světě! K přípravě nápoje – čaje se používají sušená, fermentovaná a různými způsoby upravovaná poupata (tipsy) a listy čajovníku.
Čínská je i historie slova čaj, jelikož většina cizojazyčných názvů pro čajovník pochází z čínského slova pro čaj – z čínského znaku. Portugalští obchodníci přijali čaj z kantonské čínštiny jako „čcha,“ z čehož pochází například české slovo „čaj“ a nebo portugalské „chá“. Druhá varianta výslovnosti pochází z oblasti Fu-ťienu a Tchaj-wanu - „čche“, což používali holandští obchodníci. A z čche pochází anglické „tea,“ francouzské „thé,“ norské „te“ a podobně. První písemné zmínky o čaji pochází ze 3. století n. l., ovšem legendy sahají až do 3. tisíciletí př. n. l. A dnes najdeme čajové plantáže převážně v Číně, Japonsku, Indii, Indonésii, ve Vietnamu, v oblasti Kavkazu, na Cejlonu a Tchai Wanu, ale také v Evropě (oblast Gruzie a Azory), na Jávě, Sumatře a v jižní Africe. Přičemž na čajových plantážích se pěstují zásadně kříženci.
Tato stálezelená rostlina má listy různé velikosti, krátké stonky, bílé květy (podobné květům třešní) a plody podobné ořechu, ovšem jsou to dřevnaté trojpouzdré tobolky s jedním až třemi hnědými semeny. Listy čajovníku jsou dlouhé cca 3–25 cm a široké 1–10 cm. Charakteristické je jejich silné žebrování a jemné bílé chloupky na spodní straně listů. Chloupky jsou nejlépe viditelné na tipsech, čili nerozvinutých pupenech listů. Čajovník kvete na podzim a celou zimu a jeho květy jsou cizosprašné.
Čajovník čínský
V našich domácích podmínkách si můžeme čajovník vypěstovat ze semen. Ale pozor, hodně rychle ztrácí klíčivost, proto potřebujeme pořídit semena co nejčerstvější, nejlépe od jiného pěstitele. Obal semene jemně narušíme nožem, ponoříme na 2 až 3 dny do vody (nádobu necháme v místnosti s pokojovou teplotou) a poté vysadíme do zvlhčeného substrátu. Substrát musí být lehký a propustný s nízkým obsahem vápníku, čili vystačíme s obyčejnou rašelinou, dobrý je též kokosový substrát. Květináč se semeny necháme v polostínu a substrát stále vlhčíme. Malých rostlinek čajovníku se dočkáme do čtyř týdnů. Pokud začnete čajovník pěstovat z donesených řízků, dejte pozor, aby byly čerstvé, nezaschlé a bez škůdců.
Poté přivykáme rostlinky pomalu na slunce, až je umístíme na světlé místo, ovšem nikoli na přímé slunce. Když jsou velké 3-5 cm, přesadíme je do samostatných květináčů. A nezapomeňte na jejich dno umístit drenáž ze štěrku, keramzitu a nebo drobných kousků cihel či rozbitých pálených střešních tašek. Zároveň rostliny pořádně pohnojíme a dbáme na to, aby půda nikdy nevyschla, ovšem nesmí být ani přemokřená. V misce nesmí stát voda více jak několik hodin. Během vegetace hnojíme velmi často, pozor však na hnojiva s obsahem vápna. Od května do září mohou být keříky i na balkóně či terase (milují letnění a prospívá jim, nikoli přímé slunce). V zimě již hnojíme minimálně, ovšem rostliny stále rosíme, nemají rády suchý vzduch – znetvoří listy. Na druhou stranu čajovník v zimě dobře snáší i teploty kolem nuly, vhodné je rozmezí pět až dvanáct stupňů Celsia. Počítejte však s tím, že přes zimu u nás čajovníky opadávají a churaví, na jaře se ale rychle vzpamatují.
Lístky čajovníku
Květ čajovníku
Poprvé čajovník zaštípneme, když je rostlina vysoká 12 cm, což je po cca sedmi až osmi měsících pěstování. Pěkně pak rozbují. A první sklizně se dočkáme při její výšce 18-20 cm. Listy spaříme horkou vodou a čaj je hotov. Jeho chuť sice nebude nijak vynikající, ale ten pocit… Za několik let se dokonce dočkáme krásných květů a pak můžeme posbírat semena a darovat je někomu jinému i s vlastními zkušenostmi. Po dvou až třech letech rostlinky přesadíme do o trochu většího květináče.
Kvalitního čaje dosáhneme, pokud sbíráme mladé koncové lístky, které před konzumací usušíme a to co nejšetrněji. O jiné postupy úpravy se nepokoušejte. Šetrným sušením si zachovají barvu i aroma. Lístky zalijeme vroucí vodou o teplotě 80 oC a necháme vyluhovat 2 minuty. Když je necháme déle, čaj ztrácí vůni a zhořkne. Další možností je čaj z čerstvě natrhaných lístků a chuť bude v tomto případě úplně jiná. Vůbec čaje v nefermentované podobě obsahují proteiny, aminokyseliny, cukry, kyselinu askorbovou, vitaminy skupiny B, kofein, glykosidy, třísloviny, organické kyseliny, vitaminy C, E a skupiny B, sacharidy, silice a z minerálních látek draslík, fluor, hořčík, vápník a sloučeniny zinku a mědi. Prostě boháči…
Čajovník čínský při letnění
K poruchám růstu dochází u čajovníku po náhlých změnách prostředí, za suchého vzduchu, když zapomeneme rosit, a na plném slunci. Stejně tak nám rostlina odchází, pokud má substrát vysoké pH a pokud pohnojíme hnojivem s obsahem vápna, nebo dokonce povápníme. Své vykoná i zálivka tvrdou vodou – používáme zásadně měkkou dešťovku!
Choroby, kterými čajovník trpí, jsou většinou fyziologické. Vyskytne se na nich však virová skvrnitost, své nadělají puklice a svilušky, ovšem ty se projeví jen v suchém prostředí čili jde o následek nesprávného pěstování.
