Zatopte si na Vánoce v kamnech

Na posledním místě jsou teplovzdušné krbové vložky

Nejhůř si v porovnání s ostatními interiérovými topidly stojí krby s teplovzdušnou krbovou vložkou. Doporučované jsou pouze do rekreačních objektů, kde pobýváme pouze dočasně. Při nedostatečném výkonu prostory teplovzdušná vložka nevyhřeje, nadměrný výkon zase způsobuje jejich přehřívání a šíření přepáleného prachu společně s horkým vzduchem po místnostech. Proto jsou dnes do systému teplovzdušných krbových vložek vkládané filtry. Společně s horkým vzduchem se po domě navíc roznáší kromě prachu i pachy a zvuky, což může být velmi nepříjemné. Navíc jsou teplovzdušné krbové vložky velmi choulostivé na přetápění a tedy nadměrné doplňování paliva. Teplota je v interiéru rozdělena nerovnoměrně (nejvíce tepla je u stropu, nejméně u země), dochází k minimální akumulaci tepla a tedy malé účinnosti vytápění.

Co je trendem současného vytápění

Cílem výrobců je vyvíjet výborně regulovatelná topeniště (regulovat výkon topidla), kde bude dosaženo kvalitního spalování a tedy co nejúčinnějšího vytápění. Tento trend je nastolen snahou majitelů domů ušetřit za vytápění (snížit tepelné ztráty), výstavbou nízkoenergetických či pasivních domů a zateplováním starších budov. Zároveň se zpřísňují požadavky na minimalizaci emisí při spalování paliva (v krbech a kamnech nejčastěji dřeva). Chceme tedy vytvářet tepelnou pohodu interiéru za co nejnižší spotřeby paliva, minimálních emisí a snadné regulace výkonu topidla. 

Moderní trendy nejlépe splňují tradiční kachlová kamna

Současné představy o šetrném vytápění paradoxně nejlépe splňuje klasika, kterou používaly už naše prababičky – kachlová kamna a kachláky. Uvědomíme-li si, že běžné venkovské stavení bylo tenkrát členěno na kuchyň, která byla zároveň hlavním obytným prostorem a ložnici, případně ložnice, byly tenkrát kachláky ideálním řešením. Sloužily zároveň k vytápění, vaření i pečení, dostatečně vyhřály hlavní obytný prostor příjemným sálavým teplem a v přilehlé ložnici zase nebylo třeba až tak intenzivně vytápět, stačilo před spaním otevřít dveře. Kachlová kamna v měšťanských domech a na zámcích zase sloužila pouze k vytápění, mnohdy se do nich dokonce nepřikládalo z místnosti, ale z druhé strany, nejčastěji z prostor určených služebnictvu. Kachlová kamna vyhřála prostor rovnoměrně svým sálavým teplem, které se akumulovalo do předmětů v místnosti, zdiva a stropů. Sálavé teplo přitom působí ve všech částech místnosti stejně, navíc ohřívá nás samé obdobně jako sluníčko.

Všeobecně platí, že kromě ideálu kachlových kamen a kachláků jsou k interiérovému vytápění nejvhodnější jakákoli sálavá topidla. Tradičním principem sálavého vytápění je jímání teploty ze spalovaného dřeva v topeništi do hmoty všech keramických částí kamen včetně kouřových tahů. Dochází tak k ochlazování spalin, které pak vstupují kouřovodem do komína při optimální teplotě. Přitom se teplo akumulované do hmoty kamen postupně uvolňuje sáláním z povrchu teplosměnné plochy kamen (z kachlí, omítky, lícového zdiva, cihelných páskových obkladů či oceli).

Topidla se samozřejmě postupně vyvíjela s cílem dosáhnout co nejkvalitnějších topenišť, topenišť bezroštových a biotopenišť. Zvyšovala se teplota hoření dřeva, účinnost vytápění a snižovalo se množství emisí. Zvyšování teploty v topeništích pak vedlo k vývoji kvalitních kouřových tahů, které musely dokázat teplotu co nejlépe akumulovat. Začaly se proto vyvíjet žáruvzdorné materiály. Dnešní moderní kachlová kamna se už nestaví tradičně zděním, ale jde o „nadupaná“ zařízení, která sice mohou po obložení kachlemi vypadat třeba rustikálně, uvnitř je však moderní ocelový „motor,“ často kombinovaný s možností teplovodního vytápění (teplovodní vložka). Počítat ale musíme s vyšší investicí, řádově až ve statisících. Platí tedy, že správně zvolená (dimenzovaná) krbová nebo kachlová kamna levně prohřejí všechny místnosti domu.

Vybíráme vhodný typ kamen

Při výběru vhodných kamen začínáme u kamnáře. Málokdo z nás je schopen si vypočítat potřebný výkon topidla. Navíc vám kamnář poradí i s designem kamen, který je v interiéru velmi důležitý – topidlo se stane v místnosti dominantním solitérem. Nejprve se vás kamnář zeptá, jak dům využíváte, zda jde o rekreační objekt, dům určený k trvalému bydlení a jak často se zde vyskytujete.
Až po výběru konstrukčního typu kamen budete řešit design a potřebný výkon.

Výběr kachlových kamen podle způsobu užívání objektu

1. Pokud alespoň jeden z členů rodiny pracuje trvale doma – doporučují se těžká kachlová kamna, případně kachlová kamna s teplovodní vložkou, napojená na systém ústředního vytápění a akumulační nádrží na teplou vodu.
2. Rodina tráví v domě minimum času, z práce se vrací k večeru a na víkendy odjíždí pryč – doporučují se lehká kachlová kamna.
3. Rodina tráví doma odpoledne, večery a víkendy – doporučují se polotěžká kachlová kamna, případně kachlová kamna s teplovodní vložkou, napojená na systém ústředního vytápění a akumulační nádrží na teplou vodu.
4. Jde o rekreační objekt určený k víkendovému užívání – doporučují se lehká kachlová kamna s kombinací akumulace a teplovzdušného vytápění, případně s teplovodním výměníkem napojeným na teplovodní systém vytápění, kde však musí být teplonosným médiem nemrznoucí směs, nebo kachlový sporák (kachlák), který může mít opět teplovodní či teplovzdušný výměník. 

Krbové vložky

Náhradou kachlových kamen může být krb či krbová kamna s krbovou vložkou teplovodní či teplovzdušnou. I toto topidlo vytváří sálavé teplo a lze si vybrat podle výkonu. Potíž však bývá při výběru krbových vložek pro nízkoenergetické a pasivní domy. Většinou dosahují většího výkonu než vůbec potřebujeme, přitom je však nutné dostatečně spalovat dřevo, čili je nežádoucí nadměrná regulace výkonu. Krbové vložky mohou být jedno či dvouplášťové. Jednoplášťové vložky pracují na principu samovolné regulace vzduchu. Jejich nevýhodou je delší zahřívání, zůstávají však teplé, i když už oheň vyhasne. Jsou tiché, nepotřebují ventilátor, využijeme však pouze k vytápění jedné místnosti. Zato krbové vložky dvouplášťové využívají nuceného oběhu teplého vzduchu. Ten se ohřívá mezi dvěma plášti a je následně rozváděn po místnosti nebo ohřívá topnou vodu systému ústředního vytápění. Dvouplášťové krbové vložky vytopí zároveň více místností. Oheň je přitom ukrytý za sklem, čili nehrozí vypadnutí oharků a vznícení čehokoli v blízkosti kamen.

Přívod vzduchu a zatápění

Kamna potřebují dostatečný přívod vzduchu, ideálně z venkovního prostředí, zajistit to lze trubním vedením v podlaze či druhým průduchem komína. Pokud nemají kamna dostatečný přívod vzduchu, dřevo hoří pomalu a pomalé je tedy i roztápění kamen. navíc to negativně ovlivňuje i kvalitu spalování. Řešit lepší přívod vzduchu pootevřenými dvířky je přitom v interiéru až příliš rizikové, navíc spalování interiérového vzduchu vyžaduje časté větrání, čímž teplo opět ztrácíme. Dřevo kamnech správně hoří, pokud nejsou téměř vidět spaliny odcházející z komína. Polena necháme vždy vyhořet až do žhavých uhlíků, poté teprve přiložíme další várku polen. Stejně přikládáme i dřevěné brikety. Další várku polen přikládáme až poté, co zbude vrstva žhavých uhlíků, stačí dvě až tři polena při otevřeném přívodu vzduchu, dokud polena nevzplanou.

Pro rychlé zapálení ohně v kamnech je doporučeno používat pevný podpalovač, nikoli noviny. Při zapálení novin dochází k menšímu přísunu vzduchu k palivu nad nimi. Kamna připravíme k zapálení tak, že položíme dvě silná polena po stranách krbu (pravé a levé), na ně položíme několik polínek (napříč) a do vzniklého prostoru nasypeme borovicové či smrkové třísky, které rychle a intenzivně hoří, musí však být dostatečně suché. Dvířka necháme otevřená do chvíle, kdy vzplanou polínka položená přes dvě polena po stranách kamen či krbu. 
Zdroj použitých fotografií: www.shutterstock.com