Zbavte se v zahradě invazivních rostlin Zobrazit fotky zobrazit 9 fotek

Například oplocení z křídlatky, ale i pěstování bolševníku jako okrasné rostliny, invazivních druhů škumpy, netýkavky, zlatobýlu, alpského šťovíku, lupiny mnoholisté, trnovníku akátu, mahónie, topinamburu a jiných se vůbec nemusí vyplatit. Vystavujete se totiž nejen nebezpečí, že vám tyto dominantní druhy zaplevelí zahradu, ale též možnému postihu ze strany úřadů. 

Na řadě míst naší země invazivní druhy rostlin likvidují původní floru, ale i faunu a mění přirozené složení biotopů. Prostě jsou doslova časovanou bombou pro svůj obrovský vzrůst a neuvěřitelnou schopnost přežít.

Neexistuje pak jiné řešení než likvidace těchto agresivních rostlin postřikem (nejlépe se osvědčil Roundap), načež je třeba odumřelé rostliny posekat a ideálně zlikvidovat spálením, abychom spálili i semena, u některých druhů však likvidujeme i oddenky a kořeny. Více méně například s bolševníkem si v přírodě prostě nevíme rady.
Bolševník velkolepý
Bolševník velkolepý
Netýkavka
Netýkavka
Lupina mnoholistá
Lupina mnoholistá
Záleží také na době, kdy je postřik aplikován. Například bolševník ještě nesmí tvořit semena, stejně jako třeba ostropestřec mariánský. U bolševníku velkolepého je ideální jarní postřik vhodným herbicidem na listovou růžici. V době tvorby semen má již smysl pouze sběr a likvidace květenství se semeny. Dokonce si dnes již ani nemůžeme domů přinést květenství bolševníku pro dekoraci, jelikož je to zakázané. Cestou domů totiž šíříme semena.

Pokud rádi sjíždíte řeky, určitě vás vždy překvapí ohromné množství netýkavek na březích. A skutečně netýkavky svým hustým zápojem ničí původní rostliny břehových porostů. V tomto případě je nejvhodnější vytrhávání těchto křehkých a mělce kořenících rostlin. Větší plochy je ale lepší posekat. A netýkavky jsou nebezpečné ještě jednou věcí – při zvýšeném průtoku vody, kdy se řeka vylije z břehů, ucpávají vodou vytržené rostliny například jezy a zhoršuje se tak průběh povodně. A pozor – pokud již netýkavce dozrávající tobolky, vystřelují semena do okolí, proto musíme semeníky odstřihnout do pytle a spálit v kotli.
Zlatobýl kanadský
Zlatobýl kanadský
Slunečnice topinambur
Slunečnice topinambur
Mahónie
Mahónie
Šíření invazivních druhů vůbec není legrace. A nevědomost neomlouvá. Nebezpečné jsou například dokonce i astry či jedlé topinambury, které se mohou stát náhražkou brambor. Víceméně zrovna pěstování topinambur vyloženě zakázané není. V jiných případech ale zákony hovoří jasně a pokuty jsou vysoké. Nebezpečné je například také vyvážení „invazivního“ odpadu na skládky, odkud se pak invazivní druhy rostlin šíří dál. Vlastně jde o jakési mimozemšťany v naší krajině, často o nepůvodní, exotické druhy. Ale dokonce i modřín, který patří do hor, potlačuje v nížinách složení původních biotopů. Například silně invazivnímu alpskému šťovíku je pak velmi podobný známý křen selský, který je též mohutného vzrůstu a šíří se rychle, ovšem v našich biotopech je vnímán jako původní, navíc jsou průběžně sklízeny jeho kořeny jako vyhledávaná pochutina.
Škumpa
Škumpa
Většina u nás rozšířených invazivních druhů k nám zavítala v podobě rostlin okrasných, které se vymkly kontrole. Mají schopnost přerůst naši původní květenu a nekontrolovaně se množí. A jelikož likvidují původní biotopy, mluví tak i do života mnoha druhů živočichů.

Kromě mechanické a chemické likvidace je proto důležitá také prevence. Ta spočívá v záměrném vysazování původních druhů, čili spíše regionálních směsí než směsí komerčních. Hovoříme především o lučních směsích a travinách. Po jejich vysetí se vyhnete zavlečení dalších nových cizokrajných rostlin.
Zdroj: ČESKÉSTAVBY.cz, wikipedia.org, shutterstock.com
Alpský šťovík
Alpský šťovík