Střešní materiál

Střecha je základ domu

Střecha je složitá stavební konstrukce, která zakončuje stavbu shora. Hlavní funkcí střechy je chránit stavbu pod sebou proti povětrnostním vlivům (deštěm, sněhem, větrem, sluncem, atd.) a bránit úniku naakumulovaného tepla. Dalším úkolem střechy je také odvádět vodu z horní části stavby a bránit jejímu nahromadění, které by mohlo poškodit konstrukci stavby zatékáním a následným růstem dřevokazných hub a plísní.

Podle typu stavby může být střecha nezateplená používána zejména na otevřených budovách (kryté parkoviště, přístřešek, čekárna) a střecha zateplená na uzavřených budovách. Na střechy jsou v současné době kladeny vysoké technické, funkční i estetické nároky. Střecha se obvykle skládá z nosné konstrukce (krov), izolačních vrstev (hydroizolace, tepelná izolace, parozábrana) a krycích vrstev (vnější krytina plnící funkci ochrannou i estetickou).

Typy šikmých střech podle konstrukce krovu

Nejběžnějším typem užívaným v našich podmínkách je střecha sedlová se sklonem 40 až 45^o a rozpětím krokví 7 až 10 m. Sedlová střecha má dvě roviny s přímočarým hřebenem, dvěma štíty a dvěma okapy. Výhodou sedlových střech je větší odolnost i příjemný vzhled, který je vhodný pro mnoho typů staveb. Variantou sedlové střechy je střecha křížová a polokřížová, která vznikne průnikem dvou sedlových střech se stejnou výškou hřebene a je vhodná pro stavby se složitějším půdorysem.

Mansardová střecha je také variantou střechy sedlové. Každá polovina se mezi hřebenem a okapem skládá z dalších dvou střešních rovin odlišného sklonu. Tento typ střechy umožňuje pohodlné využívání podkrovního prostoru. Existuje také tzv. falešná mansardová střecha, což je střecha sedlová doplněná mansardovým obkladem na svislé stěně horního podlaží.

Pultová střecha má jen jednu střešní rovinu se třemi štíty, jedním hřebenem a okapem. Tento typ střechy se využívá především pro stavby na hranici pozemku, pro přístavky, pro domy těsně přiléhající k sousednímu domu. V ekologické architektuře se využívají na tzv. aktivní solární domy.

Stanová střecha je složena ze čtyř střešních rovin, které se sbíhají do středového vrcholu. Tento typ střechy je využíván pro samostatně stojící budovy se čtvercovým půdorysem. Variantou stanové střechy je střecha jehlová využívána na věžích, střecha kuželová na věžích s kruhovým půdorysem, střecha cibulová vhodná například pro hvězdárny.

Typy krovů šikmých střech

Krokevní krov nemá jalové vazby, nepoužívá sloupky ani vazný trám, je tedy ideální variantou při obytném využití podkrovního prostoru. Tento typ krovu však není vhodný pro střechy s rozpětím větším než 10 m. U starých českých staveb byla nejběžnějším typem krovu stojatá stolice. V závislosti na rozpětí střechy se zde používají 1 až 3 svislé sloupky. Typ krovu stojatá stolice umožňuje zastřešit budovy s rozpětím až 16 m. Moderním typem krovu jsou příhradové vazníky složené z horního a dolního pásu a pospojované svislicemi a příčkami. Příhradové vazníky jsou vyráběny z prken a jednotlivé prvky se spojují hřebíky nebo lepení, které může výrazně zkrátit čas montáže. Krov z příhradových vazníků je vhodný pro střechy s mírným sklonem bez půdních prostor.

Materiály krovů a jednotlivé prvky

Podle použitého materiálu se krovy dělí na dřevěné, kovové a kombinované. V našich podmínkách jsou nejpoužívanější krovy dřevěné, které se nejčastěji připravují z tříděného smrkového řeziva o maximální vlhkosti 18%. Důležitým krokem je důkladný ochranný nátěr dřeva proti dřevokazným houbám a plísním. Pokud se předpokládá větší zatížení krovu, je možné dřevo doplnit prvky z válcovaných ocelových profilů, které musíme opět opatřit ochranným nátěrem. V moderní architektuře se pak můžeme setkat s celoocelovými a železobetonovými krovy.

Mezi základní prvky krovu patří vazba, což je příčný profil krovu. Vazba se dělí na plnou a jalovou. Plná vazba nese ostatní části krovu a skládá se z páru krokví, výztužného prvku (kleštiny nebo hambalek) a prvku podpůrného (zděný štít, sloupek, pilíř, vzpěry). Plné vazby se umísťují od sebe ve vzdálenosti 4 až 5 m. Jalová vazba je složená pouze z krokví a umísťují se 90 až 120 cm od sebe. Dalším základním prvkem krovu je vaznice, tedy vodorovný trám, který probíhá podélně krovem a podpírá krokve. Vaznice je položena na plných vazbách a může být umístěna v hřebeni střechy (hřebenová), přibližně ve dvou třetinách výšky krovu (středová) nebo při jejím úpatí (pozednice). Hřebenové a středové vaznice se ukládají na výšku, pozednice naplocho.

Krokev je šikmý prvek krovu, který nese střešní latě pro upevnění střešní krytiny. Vazný trám je příčný vodorovný a hlavní nosný prvek, na kterém spočívají všechny ostatní prvky. Při plánovaném využití podkrovního prostoru se vazný trám nepoužívá. Vodorovný trám se nazývá hambalek, který spojuje dvě protilehlé krokve ve výšce větší než 200 cm, aby se pod ním mohlo pohodlně procházet.

Izolace - paropropustné fólie a hydroizolace

Pro využití podkrovního prostoru pro obytné místnosti je nutná dokonalá izolace střechy, která poskytne ochranu před vnějšími vlivy. Nezbytnou součástí je hydroizolační fólie, která se natáhne nad krokvemi nebo na bednění. Fólie se zde připevní kontralatěmi, na které jsou v závislosti na druhu střešní krytiny umístěny v požadované vzdálenosti latě. Mezi krokve se následně umístí tepelná izolace o tloušťce zhruba 16 cm. Na první vrstvu tepelné izolace je nutné rozvinout parozábranu, která oddělí interiér a exteriér a zabrání unikání vodních par do střešní konstrukce, kde by mohla kondenzovat a poškozovat nosné prvky konstrukce. Ke krokvím se zespodu připevní druhá vrstva izolace s tloušťkou zhruba 10 cm. Na druhou vrstvu tepelné izolace se pak uchytí sádrokartonový podhled nebo dřevěné obložení. Izolace šikmých střech je minimálně dvouplášťová, kdy vzduchovou mezeru vytvoří kontralatě mezi difuzní fólií a střešní krytinou. V tříplášťovém systému se vzduchová mezera vytvoří mezi difuzní fólií a tepelnou izolací. Při pokládání lehké střešní krytiny na bednění vznikne mezera mezi bedněním a tepelnou izolací.

Materiály střešní krytiny

Při výběru druhu střešní krytiny je důležité brát v úvahu klimatické podmínky dané lokality (povětrnostní podmínky, intenzita dešťových, sněhových srážek a slunečního záření, úroveň znečištění, kolísání teplot). Dalším kritériem je i územní plán, který nemusí zvolený typ střešní krytiny s ohledem na okolní zástavbu povolit.

Univerzálním typem do všech klimatických podmínek a u nás tradičním a hojně rozšířeným je pálená střešní krytina. Je velmi odolná, ale zároveň křehká. Pálená střešní krytina vyžaduje velmi důkladnou pokládku. Variantami pálené krytiny jsou tzv. bobrovky, drážkové tašky, korýtkové či vlnité.

Ještě odolnější, ale také těžší je střešní krytina betonová. Betonová krytina je také vyráběna z přírodních materiálů a nabízí stejnou variabilitu tvarů a barev jako krytiny pálená. Nevýhodou je menší odolnost vůči mrazu.

Historicky ověřeným materiálem je břidlice, která nabízí odolnou a originální střechu. Břidlice je ideální pro pokrytí členitých střech, avšak její pokládka je pracnější a je lepší si na to přizvat odborníka. Břidlice může být přírodní nebo umělá.

Další střešní krytiny patří do skupiny lehkých střešních krytin. Lehká a extrémně odolná je plechová střešní krytina. Může mít podobu rovných plechů nebo profilovaných do šablon v podobě tašek. Při zvolení kvalitního materiálu může mít plechová krytiny velmi dlouhou životnost. Výhodou je rychlá a jednoduchá pokládka. Druhým typem lehké střešní krytiny jsou asfaltové šindele, se kterými se také dobře manipuluje při pokládce. Šindele jsou velmi tvárné, proto se skvěle hodí pro netypické tvary střech. Podobné vlastnosti mají i vláknocementová střešní krytina, která je ovšem křehčí a má kratší životnost. Výhodou je však poměrně nízká cena. Zajímavá je i střešní krytina plastová, která dokáže napodobit všechny dostupné typy krytin. Plastová střecha je odolná a má dlouhou životnost.

Materiály okapů a okapových systémů

Tradičním materiálem je měď, která má vyšší pořizovací cenu, avšak nevyžaduje žádnou budoucí údržbu. Měděné okapy se ovšem nehodí pro všechny typy staveb pro své typické zabarvení a navíc jsou velmi zajímavým cílem pro zloděje. Stejné vynikající vlastnosti má titan-zinek, který je poněkud levnější než měď. Revolučním materiálem je ocel s polyuretanovým povrchem, který zaručuje extrémní odolnost těchto okapů. Jsou navíc bezúdržbové a mají dlouhou životnost. Prodávají se jako propracovaný systém, který se lehce složí a naistaluje. Levnou variantou jsou okapy pozinkované, které ovšem vyžadují pravidelnou údržbu. Poplastované a plastové moderní jsou také velmi lehké a praktické a těsní gumovými spojkami. Plastové okapy jsou bezúdržbové a v dostání jsou v široké paletě barev.

Střešní krytina keramická – pálená

Keramická pálená střešní krytina patří mezi tradiční a stále hojně používané materiály. Vyniká především tepelným odporem, tedy i v letních vedrech se nerozpálí, a schopností propouštět vodní páry. Keramická krytina je odolná vůči vnějším vlivům a je vhodná pro střechy s velmi nízkým sklonem. Keramická krytina se pokládá na latě a pokládka je poměrně snadná a rychlá, v závislosti na velikosti tašek. Minimální sklon střechy vhodné pro keramickou krytinu je 12^o, ale obvyklý sklon je 22^o. Její nevýhodou je větší hmotnost, křehkost, nasákavost a poměrně vysoká pořizovací cena.

Střešní krytina betonová

Betonová střešní krytina je stále oblíbenější díky své vysoké pevnosti a odolnosti. Betonové tašky jsou navíc mrazuvzdorné a tvarově stálé. Jde to přírodní recyklovatelný materiál, který je vyráběn v mnoha barevných provedeních. Jako keramické tašky se i tašky betonové pokládají na latě u střech s minimálním sklonem 17^o, nejčastěji pak 25^o. Betonová střešní krytina je cenově dostupnější a vzhledem k ceně má i dlouhou životnost. Její nevýhodou je velká hmotnost, díky které není vhodná pro všechny typy střešní konstrukcí.

Střešní krytina plechová

Největší výhodou plechové střešní krytiny je velmi nízká hmotnost, díky které se hodí pro rekonstrukce starších objektů nebo do oblastí namáhaných přívaly sněhu. Dalšími výhodami plechové krytiny je mechanická odolnost, nízká nasákavost, minimální údržba, dlouhá životnost a rychlá a snadná montáž. Plechová krytina je ideální pro střechy se sklonem pod 15^o. Plechová střešní krytina může mít podobu pozinkovaného nebo měděného plechu, který se používá u střech se sklonem kolem 30^o. Druhou variantou jsou plechové šablony profilované do tvaru klasických tašek. Tyto tabule mají šířku 1 m a délku až 10 m. Jsou vhodné pro střechy se sklonem kolem 15^o. Jednotlivé plechové tabule se upevňují speciálními šrouby s těsněním na střešní latě.

Střešní krytina plastová

Pro výrobu střešní plastové krytiny se většinou požívají recyklovatelné plasty. Svým vzhledem dokáže napodobit veškeré ostatní dostupné materiály, klasické tašky i šindel. Plast dokáže odolávat povětrnostním a klimatickým podmínkám, stejně tak i mechanickému poškození. Díky speciální povrchové úpravě odolává UV záření a je tedy stálobarevná. Plastová krytina je vhodné pro střechy se sklonem od 20^o a pokládá se na celoplošné bednění. Životnost plastové krytiny se pohybuje od 40 do 100 let. Mezi její nevýhody patří vzhled, který se nehodí pro všechny typy staveb.

Asafaltové šindele a pásy

Asfaltová krytina se vyznačuje velmi nízkou hmotností a proto je vhodná pro rekonstrukce staveb i pro novostavby. Asfaltová krytina odolává extrémně nízkým i extrémně vysokým teplotám. Je vyráběna moderními technologiemi, které zaručují její vysokou kvalitu, variabilitu a moderní vzhled. Díky své tvárnosti je asfaltová krytina vhodná i pro velmi atypické střechy, kde se snadno přizpůsobí každému detailu. Asfaltová krytina může být v podobě šindelů nebo pásů, které jsou oboustranně pokované nebo popískované a pokládají se na celoplošné bednění u střech s minimálním sklonem 7^o.

Střešní doplňky

Mezi důležité doplňky na střechu patří především, které mají funkci ochrannou. Zejména v horských oblastech jsou důležité protisněhové doplňky, mezi které patří protisněhové tašky umístěné v druhé řadě od okapní hrany, protisněhové háky, zabraňující sklouzávání sněhu z bobrovek a zdvojených bobrovek a ty jsou umístění od druhé řady od okapní hrany. Mřížové sněholami zajišťují dodatečnou ochranu. Umísťují se v několika řadách nad sebou a nad ně musí být ještě umístěné protisněhové tašky.

Další skupinou jsou doplňky j hromosvodu. Hromosvodový hřebenáč slouží k umístění podpěry vodiče vedení hromosvodu, kdy vodič je připevněn 70 mm od hřebenáče. Stejnou funkci pak plní i hromosvodová taška.

Větrací mřížka je zabudovanou ochrannou mřížkou proti vlétávání ptáků. Mřížka se přibije hřebíky směrem k hřebeni k nejspodnější okapní lati. Mřížka zároveň umožňuje přívod vzduchu pod krytinu. Větrací vsuvka se zavěšuje na horní okraj spodního pásu fólie a zároveň se položí na spodní okraj horního pásu na vsuvku a tím dojde k propojení obou vzduchových vrstev tříplášťového systému střechy.

Okapy ocelové s polyuretanovým povrchem

Okapy jsou vyráběny z kvalitního ocelového plechu o tloušťce 0,6-0,7 mm, jehož povrch je speciálně upraven polyuretanem s polyamidovými zrny, což významně zvyšuje jejich odolnost. Ocelové okapy jsou dále barevně i tepelně stálé a odolné proti korozi. Ocelový okapový systém je od výrobce vypracovaný do nejmenšího detailu, proto je jeho instalace velmi snadná. Stejně tak při poškození jakékoli součástky není potřeba složitě hledat náhradu. Ocelové okapy jsou bezúdržbové a dosahují životnosti až 40 let.

Okapy plechové

Investice do měděných okapů je vyšší než u ostatních materiálů, avšak tato investice se navrátí jejich dlouhou životností, která dosahuje 50 let a více. Měděné okapy nevyžadují žádné nátěry, proto je investice do nich konečná. Měděné okapy získají v průběhu let modrozelenou patinu, která může být zajímavým doplňkem domu.

Titanzinkové okapy nemění svou barvu ani v silně namáhaném prostředí. Stejně jako okapy měděné jsou odolné proti korozi a jejich pořizovací cena je nižší. Titanzinkové okapy nevyžadují další údržbu a mají životnost až okolo 50 let. Jejich nevýhodou je obtížnější práce s tímto materiálem.

Hlinkové okapy vynikají velkou barevnou variabilitou a mohou se tak stát příjemným estetickým doplňkem domu. Hliníkové okapy mají speciální povrchovou úpravu z práškové vypalovací barvy, která okapům dodá odolnost a stálost. Okapy z hliníku jsou lehké, proto je snadná jejich montáž a střecha není zbytečně zatěžována. Pořizovací cena hliníkových okapů je vyšší, ale životnost může být až okolo 70 let.

Okapy plastové

Plastové okapy z tvrzeného plastu mají barevnou a tvarovou stálost, na kterou většina výrobců dává až 10 let záruku. Plastové okapy jsou lehké, proto se s nimi snadno manipuluje a na domě nepotřebují žádné speciální uchycení. Plastové okapy jsou k dostání v široké škále barev a nevyžadují žádné speciální nátěry. Díky hladkému povrch veškeré nečistoty sklouznou a okap je tak samočistící. Plastové okapy odolávají mechanickému poškození i vnějším vlivům.

Střešní okna

Plastová střešní okna vyžadují pečlivý výběr kvalitního materiálu. Plastová okna mají ocelovou konstrukci opláštěnou tvrzeným PVC. Důležitý je také výběr dobého profilu a kvalitního zasklení. Vzhled plastových oken je dnes k nerozeznání od ostatních materiálů. Plastová střešní okna nevyžadují údržbu, jsou stálobarevné a mají dlouhou životnost.

Dřevěná střešní okna jsou oblíbená pro své přirozené vlastnosti i příjemný vzhled. Nevýhodou dřevěných oken je nutnost pravidelné údržby, která je tím více důležitá při použití dřeva na střeše, kde je vystavováno větší zátěži. Moderní variantou dřevěných oken jsou tzv. EUROOKNA, která jsou díky speciální výrobě z dřevěných hranolů pevnější a odolnější. Eurookna nejsou také tak náročná na údržbu, avšak všechny tyto vlastnosti se odrážejí na jejich vyšší pořizovací cenně.

Nejkvalitnějším a také nejdražším materiálem pro střešní okna je hliník. Hliníková okna jsou odolná, nenáročná na údržbu a s dlouhou životností. Hliníková okna lze vybírat z široké palety barev. Nevýhodou hliníkových rámů je vytváření tepelných mostů, proto nejsou využitelné v moderních nízkoenergetických domech.

Hromosvody

Hromosvod je nezbytnou součástí každé budovy a jeho úkolem je odvod energie blesku do zemniče ze všech kovových částí domu (okapy, antény) a také ze všech částí, které přečnívají nad střechu (světlíky, komíny, větrací systémy). Hromosvod se skládá ze tří částí. První částí je jímací zařízení složené z tyče, mříže a vodiče, který zachycuje blesk. Druhou částí jsou svody, vytvářející spojení mezi jímacím zařízením a uzemněním. Koncovou částí je uzemnění, které se postará o svod blesku do země. Celá soustava musí být zhotovena z materiálu, který dobře odolává korozním vlivům. Nejčastěji se používá měď, slitina hliníku, křemíku a hořčíku, nebo pozinkované prvky. Podstatně trvanlivějším materiálem je nerezová ocel, kterou je možné kombinovat s ostatními materiály.