Náčrtek zahrady

Součástí stavební dokumentace jsou plány s umístěním domu a půdorysem pozemku, většinou jsou v měřítku 1 : 200, nebo 1 : 500. Pokud tyto plány nemáte, zaměřte zahradu sami, nebo se obraťte na odborníka. Pro praktické použití si měřítko převedeme na 1 : 100 (1 cm na papíře = 1 m reálné zahrady). Návrhů si zhotovíme několik. Najít vyhovující řešení pro celou rodinu je někdy náročné. Práci usnadní digitální fotografie, kterou vytiskneme a návrhy do ní zakreslujeme.

Začíná se nejdříve domem, který si celý obejdeme a postupně zanášíme rozměry do návrhu (umístění oken, dveří). Tak získáme co nejpřesnější údaje. Tyto rozměry pečlivě převedeme do měřítka ve kterém budeme dál pracovat. Dále si změříme samotnou zahradu, najdeme si linie a různé výběžky domu, které jsou do pravého úhlu (90 stupňů) od hranic domu k hranicím vnějšího prostoru. Pokud si potřebujete vytyčit a vyměřit výběžky, vezměte provázek a označte si tato místa. Měříme vždy v úhlu 90 stupňů k nějakému pevnému dosažitelnému bodu v prostoru. Je-li nějaký prvek v zahadě, který nelze lokalizovat pomocí techniky 90 stupňů, změříme jej pomocí vdáleností dvou bodů (rohy domu). Do plánu zaneseme tento bod pomocí kružítka, vytvořením dvou oblouků. Tam, kde se protnou, vznikne průsečík, který určí polohu prvku.

Když stanovíme hranice pozemku a hlavních bodů, určíme relativní polohu menších rysů zahrady, kdy už se zabýváme detaily (kmen a velikost koruny, svahy a zídky, schody, studna, …).

Zahradní architekti zhotovují návrh zahrady často pomocí počítačových programů, což není zrovna jednoduchý proces. Pokud si chceme zahradu naplánovat sami, zřejmě sáhneme po klasice – tužce a papíru a poté po barvách. Výtvarné zpracování zahrady dokonce v barvách je vlastně ohromnou výhodou. 3D počítačové projekty působí uměle, cize, zato ruka zdatného malíře s dobrou představivostí a hlavně i znalostí rostlin a jejich podoby v různých ročních obdobích, nám přiblíží podobu budoucí zahrady mnohem realističtěji. Na druhou stranu jsou v počítačovém programu zase mnohem snazší změny a úpravy, toto řešení je variabilnější a méně pracné.

Rozvržení okrasné, užitkové a relaxační části zahrady

Pozemek navrhujeme tak, aby byl okrasný i užitkový. Do okrasné části je možné zakomponovat i ovocné dřeviny, které jsou zajímavé svým vzhledem. Jabloně a třešně krásně kvetou a plodí na vitamíny bohaté ovoce. Nebo okrasnou a užitkovou část oddělíme nízkým kvetoucím plotem, ovocnou stěnou z jabloní a podobně. Přechod by měl být nenásilný. Zeleninové záhony navrhujeme odděleně.

Při projektování zahrady začínáme umístěním hlavních (pevných) prvků. Oplocení pozemku, zídky, nezpevněné plochy, zahradní stavby (pergola, zahradní domek, zimní zahrada, skleník, skladovací prostory, garáž a přístřešky pro auta …), vodní nádrže (bazén, jezírko, tůňka, fontána), rekreační plochy (prolézačky, pískoviště, ohniště, rošty, zahradní gril či udírna, samostatně stojící finská sauna,…), výsadba, trávník. Záhonovou výsadbu trvalek si podrobně rozkreslíme později. Každý záhon rozkreslíme do detailu zvlášť.

Rozvržení pohybu po zahradě

Důležité je také rozvržení pohybu po zahradě, kudy povedou cesty, pěšiny, šlapáky. Pokud budou cesty rozvržené bezúčelně, mohou si naše děti vytvořit zkratky, které postupně prošlapou a vznikne tak nežádoucí nezpevněná cesta – všimněte si tohoto běžného jevu na sídlištích a v parcích, ale i ve volné přírodě, kde turistickou stezku tu a tam protne samovolně vzniklá pěšina - zkratka.

Výhledy do okolí

Volba druhů rostlin

Nyní máme představu o rozčlenění prostoru a musíme se rozhodnout, jaké druhy rostlin použijeme. Volíme raději druhy, které jsou vhodné do našeho podnebí. V okrasných školkách je v nabídce široký sortiment. Samozdřejmě je možné sehnat exotické rostliny, otázkou je, jak budou prospívat v našich klimatických podmínkách. Zpočátku je lepší pracovat s místními jehličnatými a listnatými zástupci dřevin. Inspiraci je možné čerpat z přírody. Různé seskupení druhů v závislosti na prostředí, stanovišti, tvaru, barvách, … A nejlépe pak právě v okolí svého pozemku, podtrhneme tak charakter lokality.

Výsadbu plánujeme s ohledem na budoucí údržbu a zároveň pěkný vzhled zahrady. Výsadbu soustřeďujeme do větších skupin tak, aby nepůsobila chaoticky. Rostliny umístěné samostatně nazýváme solitery (i tuto variantu je možné vidět v přírodě). Je dobré vědět, jaké vlastnosti mají rostliny, které jsme si vybrali (rychle nebo pomalu rostoucí, tvary koruny, možnosti použití, jedovaté druhy, doba kvetení, barvy květů, ale i listů v sezóně a na podzim, kresba listů, nároky na půdu a prostředí,…). O vzhled rostlin během roku se zajímáme pro docílení detailu. Zajímá nás i množství olistění, tvar větví po opadu listu, zbarvení olistění na podzim a vzhled odkvetlé rostliny. U kvetoucích rostlin je důležité si uvědomit, že záplava barev a květů trvá u většiny jen určitou dobu. Takže hodně záleží právě na vzhledu olistění (barva, textura, hustota, trvanlivost…) po odkvětu.

Přenesení plánu do prostoru

Pokud jsme zvládli vyhotovení plánu zahrady, přeneseme jej pomocí bílého provázku a kolíků do prostoru, abychom názorně viděli, jak splňuje naše představy. Začneme od bodů, které jsou pro nás snadno zanesitelné. Pomocí provázku a kůlu zvládneme vytyčit i kruhy a oblouky. Všechny vytyčené body spojíme provázkem. Projdeme se po pozemku, podíváme se z různých pohledů (z oken domu, z cesty, …). Potom se projdeme po vytyčených cestách a zkontrolujeme si, zda jsou dostatečně široké pro manipulaci s kolečkem.

Cestu k hlavnímu vchodu vytyčíme přímo (lidé mají tendeci si zkracovat cestu k domu přes trávník, který je potom ušlapaný). Projeďte si příjezdovou cestu autem, abyste si byli jisti, že zde máte dostatek prostoru. Promyslete si svůj návrh, jestli jste ho udělali prakticky a účelně i z estetického hlediska. Uvědomte si, že zahrada není v podstatě nikdy hotová. Rostliny ve výsadbě odumírají, množí se, stromy potřebují udržovací řez. Projděte se tedy ještě jednou po návrhu zahrady a představte si ji za 5, 10, 15 let. Musíte mít dobrý pocit z prostředí kolem sebe, abyste zde svůj čas trávili rádi.

Použití linií a schématu, vytvoření kostry zahrady

K rozvržení prostoru, abychom dosáhli určitého dojmu, používáme linií a schématu. Mnoho lidí dává přednost symtricky, formálně řešenému prostoru. Někteří jsou pro volnější návrhy, přirozené. Styl zahrady určuje zda rosliny stříháme do tvarů, nebo je necháme bujně růst. Charakter zahrady však určuje schéma, podle kterého je založena.

Schéma je tvořené liniemi, které můžeme použít k vyznačení prvků s dokorativním účelem (trávník a osázené plochy), nebo kontrastní plochy (užitkové plochy a chodníky). Liniemi je možné opticky prodloužit prostor, nebo naopak rozšířit. Ubíhající linie směřující do výhledu od pozorujícího, vhodně sblížené (zužijící se chodník, cesta) ještě více prodlouží prostor, naopak použitím horizontálních linií dodáme výhledu šířku.

Schéma, které použijeme v zahradě (geometrie pozemku, výběr vzoru)

Schéma, které použijeme v naší zahradě, slouží jako základ plánu, od kterého se vše odvíjí. Závisí na místě, na slohu domu, ve kterém je postavený, na členění terénu a výhledu do krajiny. Schéma se snažíme upravit do jednodušších tvarů, které se lépe dosazují rostlinami. Pro tvorbu základní kostry zahrady přemýšlíme o schématu a potom přemýšlíme nad vyplněním a jeho liniemi. Velice snadno se dá ztroskotat na neznalosti rostlin, různých materiálů a na jejich použití. Nemusíme mít hned jasnou představu, čím jsou tvořené linie (výsadba rostlin, chodníky, trávník), ze schématu vycházíme jako ze základní kostry zahrady. Pocitů u a vjemů k tvorbě zahrady je mnoho, také je mnoho schémat a mnoho různých zahrad.

Výběr materiálu

Pro složitější detaily použijeme drobnější prvky (cihly, drobné oblázky, žulové kostky). Pro vytvoření větších prvků, které se hodí do větších nebo jednodušších zahrad, vybíráme velké kameny a betonové bloky. Nejsou nákladným řešením. Materiál kombinujeme podle dojmu, který zahrada vytváří (kolik propouští světla, kde se drží stín, místo, které potřebujeme materiálem zdrsnit nebo naopak zjemnit, vytvořit kontrast či harmonii….).

Vzory schémat, různé varianty (vzory jsou idealizované do tvaru čtvercové zahrady)

a) Abstraktní, b) Statický formální, c) Statický šachovnicový, d) Statický abstraktní, e) Statický formální, f) Dynamické křivky, g) Dynamický, h) Abstraktní křivky a čtyřúhelníky, ch) Dynamický diagonální, i) Negativní abstraktní, j) Pozitivní abstraktní

K vyhotovení schématu použijeme milimetrový papír, který nám usnadní práci. Je možné jej zakoupit v každém papírnictví.

Využití tvaru a textury pro vytvoření trojrozměrného plánu

K docílení definitivního řešení plánu zahrady nám pomůže přenesení návrhu do 3D podoby. Znamená to, že plán navrhneme trojrozměrně, kdy do plánu zaneseme výšky a šířky zvolených prvků (výškové rozdíly terénu, výšku stromů v dospělosti, keře, zídky a ploty…). Tento plánek nám pomůže k lepší představě o našem záměru a opravdové podobě námi vytvořené zahrady. Proporce a tvary zelené hmoty, obklopující plochy (posezení s lavičkou, místo pro hru dětí, cesta na procházku) způsobují, že některá místa jsou nám příjemnější než druhá. Dále mohou doplňovat jako trojrozměrný prvek náš dům (jsou konkurující nebo doplňující).

Pokud navštívíme letitou zahradu, připadá nám její založení jasné a samozřejmé. Vzrostlé rostliny na nás působí přirozeně, zelená hmota je dostatečně vzrostlá a tvoří i zákoutí. Avšak založit si zahradu od začátku je pro nás nadlidským úkolem. S touto překážkou se architekti potýkali už v dávných dobách. V přírodě je mnoho inspirace, nad kterou se můžeme zamyslet a třeba ji použít právě ve své zahradě.

Barvy a jejich teorie

V dnešní době je na trhu k dostání veliká škála rostlinných druhů s pestrou paletou barev. Protože většina druhů kvete jen omezenou dobu, snažíme se do plánu zakomponovat stálezelené dřeviny, které jsou úžasné přes zimu, kdy je vše holé a dají se využít i k řezu do vázy. Při kombinaci barev sledujeme také barvu domu. Jednodušší je vybrat z nenásilných a jemných barev. Dnešní image domů je směřována k hutným a silným kontrastním barvám. Nejhorších prohřešků se lidé dopouštějí na vesnických staveních, kdy jen vlivem trendů nabarví svůj domov třeba moderní křiklavě žlutou barvou. To je jen příklad bijící do očí. Při takovém přístupu se z domu stává dominanta, která se velice těžko doplňuje zelení, jen vše přehluší a nezbývá moc místa pro fantazii.

Pomocí barev vyjadřujeme nálady. Do živě aktivní plochy se hodí světle žluté a světle oranžové tóny. Odpočinková místa vybízejí k jemným tónům modré, bílé, růžové s purpurovým nádechem. Kombinujeme barvy s citem, lze nakombinovat jasné stimlující barvy s jemnějšími, ovšem vždy by měly působit harmonicky a nevyvolávat chaos. Nejvýraznější barvy patří do popředí, aby při pohledu z větší dálky netvořily jen beztvaré skvrny. Barvy vybíráme a kombinujeme se stejnou pozorností, s jakou si zařizujeme dům.

K tomu, abychom lépe pochopili vztahy barev, použijeme barevný kruh. Je rozdíl mezi barvou (čistou barvou) a tónem (odstín barvy). Názorný příklad představuje barevný kruh, jedna polovina se skládá z teplých barev a druhá je z barev studených. Sousedící barvy jsou v harmonii a protilehlé spolu kontrastují.