Vytvoření konkrétního návrhu

Plán slouží jako prostředek, který nám přiblíží budoucí podobu okrasných záhonů. Prostor zahrady má působit dynamicky a uceleně. Toho však nelze docílit bez konkrétní představy (návrhu). Jak jsme se již zmínili, pro navržení plánu výsadby záhonů potřebujeme vytvořený plán naší zahrady, pauzovací papír a tužku. Na plánu celé zahrady máme jasně vyditelná místa se zelenými (volnými) plochami. A právě tyto plochy, respektive jejich část, jsou vhodné pro osázení okrasného záhonu. Jelikož se budeme zabývat konkrétními druhy rostlin, doporučujeme používání značek, ze kterých jednoduše vyčteme velikost a charakter růstu (například jestli se jedná o pnoucí nebo kobercové rostliny). Pro lepší přehled si můžeme jednotlivé druhy označit počtem kusů (číslicí). V plánu si označujeme rostliny v poměrném měřítku podle jejich velikosti, čímž docílíme konkrétnější představy.

Barevné kombinace

V jednom z předchozích dílů našeho seriálu o zahradě jsme sejiž zabývali teorií barev. Jedná se o jakýsi barevný kruh, který je rozdělený na teplou polovinu (žlutá, oranžová a červená) a studenou polovinu (zelená, fialová a modrá). Kruh je vyobrazený tak, že sousedící barvy spolu harmonizují, zatímco protilehlé spolu kontrastují. Tímto jednoduchým prostředkem si lépe představíme, jaké barvy k sobě patří. Také si lépe uvědomíme rozdíl mezi barvou (čistá barva) a tónem (odstínem barvy). Dalším důležitým faktorem je, že musíme znát délku květu na záhonech. Po odkvětu by na zahradě nemuselo být nic zajímavého, zvláště v zimním období. Abychom překonali toto „prázdné“ období, lze použít stálezelené rostliny, u kterých najdeme mnoho odstínů zelené barvy. Platí, že promyšleným seskupením rostlin dokážeme udržet zahradu zajímavou po většinu roku.

Okrasný záhon můžeme vytvořit pomocí jednobarevných květů (např. bílé), nebo naopak zvolit barevné kombinace, které jsou velmi pozitivní. Barvy vybíráme tak, aby na nás působily příjemně, lahodily našemu oku a uklidnily naše smysly. 

Kompozice záhonu

Zpravidla se jedná o to, kam jaký rostlinný druh zasadit. Nejprve se zaměříme na vysoké druhy. Mluvíme-li o vysokých a dominantních rostlinách, které nás na první pohled něčím zaujmou, tak tyto druhy budeme směrovat do pozadí záhonu. Další možností jejich použití je vyzdvihnout je jako dominantu a vytvořit z nich pilíře celé výsadby. Tím bychom měli začít. Počet dominantních rostlin by v jedné výsadbě neměl být vysoký. Spíše budeme omezeni velikostí prostoru. Vybírat můžeme z vysokých druhů trvalek, z keřů a rychle rostoucích letniček, které nám poslouží jako dočasná výplň, než narostou pomaleji rostoucí dominanty. Vhodným druhem je například krásenka zpeřená (Cosmos bipinnatus). 

Výsev

Pro výsev máme dvě možnosti. Za prvé sazeničky předpěstovat výsevem ze semene. To znamená, že si nemrazuvzdorné rostliny vysejeme v polovině března až dubna na okení parapety nebo do vytápěného skleníku. Každý druh má své specifické nároky, proto se řídíme návodem na zakoupeném osivu. Předpěstované sazeničky vysazujeme do volné půdy koncem května až začátkem června. Tímto způsobem lze také urychlit pěstování otužilých letniček, které potom mají dřívější začátek kvetení. V takovém případě vyséváme v březnu a sazenice přesazujeme v dubnu nebo v květnu na venkovní stanoviště.

Druhou možností je přímý výsev na stanoviště. Mluvíme hlavně o otužilých letničkách a dvouletkách. Pro letničky je vhodný začátek března až dubna a pro dvouletky květen až červen. Některé letničky se muhou vysévat i v září a potom kvetou dříve než při jarním výsevu. Sazenice vysazujeme do předem připravené půdy, kterou jsme na podzim obohatili kompostem. Vyšší rostliny na exponovaném stanovišti zajistíme oporou. Pro snadnější údržbu můžeme celou výsadbu zakůrovat.

Výběr druhů

Záhon by měl v každém období působit pěkným dojmem. Proto vybíráme kombinace ze stálezelených druhů, z rostlin se zajímavým olistěním, dlouho kvetoucích a plodících rostlin v kombinaci s letničkami a dvouletkami. Většinou se jedná o smíšené záhony. Výběr rostlin je velice důležitý, měli bychom si proto na něm dát záležet. Rostliny vybíráme tak, aby průběžně vykvétaly, tvořily dostatek zelené plochy a netvořila se nám prázná místa.

Jsou rostliny, které se k sobě hodí proto, že tvoří přirozená skupenství v přírodě. Například stínomilné (většinou rostliny s nápadnými a velkými listy) a sluncemilné rostliny (májí spíše jemnější, tenké nebo dužnaté listy). Zvláštní oddělenou skupinu tvoří kyselomilné rostliny (vřesy, azalky, hortenzie, rododendrony atd.). Také je třeba si uvědomit k jakému domu vybíráme výsadbu. Ne všechny rostliny se hodí k novostavbě, nebo zase vhodně doplní starší dům. Druhy rotlin můžeme kombinovat i tak, že se nemusíme bát vybírat z druhů, které jsou šlechtěné s druhy, které rostou volně v přírodě. Naopak takovým řešením dosáhneme zajímavých efektů. Nevšedním prvkem se může stát například divizna (Verbascum bombyciferum). Její žlutý, vysoký svícen se může použít jako dominanta i do pozadí záhonu. Dalším je rmen (Anthemis tinctoria), tuto rostlinu známe hlavně z luk, kde roste naprosto přirozeně. V našem záhoně může krásně posloužit jako výplň také kontryhel (Alchemilla mollis).

Provoněná zahrada

Bylinková zahrada ještě dostane v našem seriálu svůj prostor. Ovšem nic nám nebrání v tom, abychom si připomněli možnost použití aromatických rostlin. Výběr je veliký. My se zaměříme spíše na ty, které jsou pěkné svým vzrůstem. Mezi mé oblíbené patří levandule (Lavandula angustyfolia), nesmí chybět metřídouška (Thymus sp.) a také šalvěj (Salvia officinalis) a zajímavý jitrocel velkolistý (Plantago major).

Zahradu také provoní růže, mají svou specifickou vůni, kterou pozná už z dálky snad každý. Existují také spousty druhů keřů a stromů, které mají svou specifickou vůni. A nezapomeňte, že právě použitím aromatických rostlin dostává zahrada další rozměr.

Okrasné záhony v námi projektované zahradě:

Také v námi projektované zahradě jsme se pokusili o vytvoření přirozeného seskupení. První dominantní výsadbu jsme vytvořili u hlavního vchodu do domu. Zde nám vrhá dům severní stín, který je vlhký. Proto jsme vybírali ze stínomilných druhů rostlin, kterým takové podmínky vyhovují. Výsadbě dominuje kroucená vrba, svým rozkladitým vzrůstem doplní výsadbu „japonské azalky,“ které krásně vykvétají množstvím květů. Barvu jsem navrhla bílou, bude působit čistě a svěže. Zároveň vysadíme čechravu, rovněž s bílým rozsochatým květem. Celou kombozici odlehčíme kapradinami, jemnými lístky barvínku menšího a doplníme o bergénii. Průběžně pak dosadíme břečťanem. Dalším pěkným řešením je použití mobilních nádob. Do stínu je zajímavá kombinace hlíznatých venkovních begónií, které mají velkou škálu zářivých barev květů.

Druhou výsadbu jsme na vrhli na jižním svahu zahrady. Zde jsme měli na výběr z více druhů. Základním pilířem celé výsadby jsou stálezelené a jehličnaté dřeviny, dosazené povětšinou nízkými trvalkami. Velmi jemný druh keříku je hebe, se svou olivově zelenou barvou, ze stálezelených dřevin pak druh skalníku, který bohatě plodí. Dominantu tvoří skupina juk, které jsou v čele výsadby spolu se sloupovitým jalovcem. Ostatní půdní pokryv tvoří především nízké trvalky (skalničky). Například snadno rostoucí kamejka, která rozkvétá modře po celé léto, žluté rozchodníky a okrasné nízké trávy. Drobné kvítky mydlice a tařičky tvořící úhledné bochánky. Vonné filalové květy levandule a zajímavé vytrvalé vřesovce. Na stinnější části svahu vysadíme azalky s podsadou břečťanu a barvínku. Schody lemuje mateřídouška, která zavoní po sešlápnutí. Na rozdíl od méně barevného stinného záhonu u vchodu do domu, který je spíše osázený rostlinami s ozdobným listem, je svah navržen pestře, aby něčím zaujal po většinu roku. Výběrem druhů je minimálně náročný na údržbu a zároveň tvoří hlavní dominatu celé zahrady.