Obecné zásady pro výběr materiálu

Je důležité vědět, co kupujeme. Jestliže si koupíme jakkoli poškozený rostlinný materiál, nemůžeme čekat ani dobré výsledky. Takže nakupujeme zásadně v ovocných školkách, které jsou každoročně podrobovány přísné kontrole a zboží mají  označené jako uznanou sadbu. Každý výpěstek má být označený etiketou, na které najdeme odrůdu, podnož, mezištěpování a školku či pěstitele.

Půda je základ

Je nutné si uvědomit, že je-li to třeba, musíme stromku či keři upravit vlastnosti půdy. Ta je hlavním faktorem k úspěchu. Hloubka jámy se pohybuje na dva rýče. Pokud je půda nepropustná, tak hloubíme na rýče tři. Nejdříve vyhloubíme asi 25 cm do hloubky a 40 cm do šířky, abychom se dostali ke spodině. Poté se do vyhloubené jámy postavíme a vyryjeme dalších 25 cm. V této fázi vylepšíme strukturu půdy. Do těžké půdy přidáme písek a do lehčí přidáme hlinitou půdu. Do vhodně upravené půdy rozhodíme zásobní hnojivo a promísíme se spodinou. Poté následuje zásobení humusem. Použít můžeme prosátý kompost, zetlelý hnůj nebo jako náhrau zahradnický substrát, který zapracujeme do hloubky kolem 6 cm. Hluboce zpracovaná půda si dlouho sedá, proto počkáme s výsadbou až 10 dní. Při dobrém stavu půdy postačí zkypření půdy, dodání zásobního hnojiva, promíchání výkopu s humusovitými látkami a můžeme se pustit do výsadby.

Vysazujeme stromek

Termín výsadby

Máme dvě možnosti výsadby - podzimní a jarní. Pro podzimní výsadbu (od poloviny října) se hodí bobuloviny jako rybíz, angrešt, josta, maliníky, ostružiníky, borůvky. O trochu později vysazujeme některé ovocné stromy hrušně, jabloně, třešně, švestky, slívy, renklódy, mirabelky. Tato doba je vhodná i pro výsadbu ořešáku a lísky. Jarní výsadba je vhodná v drsném klimatu s brzkým nástupem zimy nebo na těžkých, mokrých půdách, u nichž nelze zlepšit propustnost.

Péče před výsadbou

Než se pustíme do samotné výsadby, namočíme zakoupený stromek na 12 až 24 hodin do vody. Pokud má poškozené kořeny (polámané, suché, nahnilé), tak je odstraníme až do zdravého dřeva. Řezná rána musí být co nejmenší a směřovat šikmo. Kořenový systém upravujeme co nejméně. Pokud se domnímíváme, že došlo během transportu k vyschnutí, založíme stromek do vody v celé délce.

Výsadba stromku

Pro výsadbu vyhloubíme dostatečně velkou jámu, do které zatlučeme kůl (ten se používá hlavně jako podpěra a ochrana před pražícím sluncem pro kmínky na slabě rostoucích podnožích a vysokokmeny). Proto vysazujeme stromek na severní stranu kůlu. U vřeten a zákrsků necháme kůl zasahovat do koruny, u polokmenů a vysokomenů asi 10 cm pod korunou. Kvůli trvanlivosti by měl být dřevěný kůl naimpregnovaný.

Výsadbu provádíme nejlépe ve dvou lidech. Jeden spustí stromek podél kůlu do jámy a druhý jej zahrnuje zeminou. Průběžně stromkem jemně natřásáme a tím docílíme rovnoměrného rozvrstvení půdy mezi kořeny (netvoří se tak vzduchové bubliny). Stromek je správně hluboko, když je místo štěpování 10 až 15 cm nad povrchem. Akorát u hrušně a kdouloně má být v úrovni země. Jako jednodochá pomůcka nám poslouží lať položená přes jámu. Přihodíme půdu do úrovně povrchu a jemným sešlápnutím dorovnáme. Poté následuje vydatná zálivka (až 15 litrů vody). Nakonec musíme stromek vyvázat ke kůlu. Použijeme kokosový provazec nebo vrbový proutek. Úvazek je do tvaru ležaté osmičky, neutažený a na straně stromku o něco výše než na kůlu. Je to z důvodu sedání půdy, které můžeme sledovat a víme, že mezi kořeny nejsou žádné dutiny a přijmutí stromku nic nebrání. Řez se provádí v březnu.

Jabloně

Jablka skýtají spoustu vitamínů i v době, kdy není prakticky žádné ovoce, díky své vynikající schopnosti úspěšného skladování. Pokud zkombinujeme správné odrůdy, můžeme mít jablka k dispozici po celý rok.

Vlastnosti, které má každá odrůda jiné, jsou podmíněny roubováním, kdy dojde ke spojení vyšlechtěné odrůdy a podnože. V některých případech ještě s meziroubováním, kvůli vytvoření kmene. Podnož určuje budoucí vlastnosti stromu (výnos a nároky na půdu, slabý či silný vzrůst nebo například tvar stromu). U jabloní je z čeho vybírat. Od extrémně slabých podnožích: M 27 (pro pěstování ve kbelících), velmi slabé: M 9 a podobné M 26 a M 7. Středně silné podnože: M 4 a M 2, MM 104 a MM 111. Silně rosoucí podnože: MM 109 a M 11. Velmi silnně rostoucí podnože na semenáčích. Dobrou odolnost proti vlnatce krvavé má: MM 104, 106, 111 (odolnější než jiné odrůdy). Pro nás je důležité vědět, že slabý vzrůst je spojen s malými tvary stromů ( mají nízký kmen a brzký nástup plodnosti – už druhým rokem po výsadbě). Obecně - čím je vzrůst podnože slabější, tím má větší nároky na půdu. Pro zahrádkáře mají tyto stromy největší význam, protože je možné pěstovat více odrůd. Jabloně nejsou samosprašné, proto musíme počítat s vhodným opylovačem. Abychom měli sklizeň, musíme mít na každou mateřskou odrůdu dvě až tři otcovské odrůdy, které kvetou přibližně ve stejnou dobu. Celý výčet sortimentu jabloní je velice obsáhlý, nabízí kolem 30 odrůd a stále se šlechtí další odrůdy s lepšími vlastnostmi pro potřeby zahrádkářů a zároveň je zde snaha zachovat staré cenné odrůdy pomocí roubování.

Hrušně

Hrušeň je další ovocný strom, který do zahrady neodmyslitelně patří. Má šťavnatou dužinu se skvělou chutí. Abychom vypěstovali aromatické plody plné šťávy, vybíráme pro výsadbu slunné, chráněné a sušší stanoviště. Půdu vyžadují spíše lehčí, hlubokou a teplou. To se hlavně týká pozdních francouzských odrůd. Pro zahrádkáře se doporučují nízké tvary s výškou do 80 cm. Nízkokmeny (palmeta, zákrsek, vřeteno). Roubují se na podnož kdouloně nebo na hrušňové semenáče. Kdouloň je citlivější na mráz, proto ji zasazujeme v nepříznivých polohách až k místu roubování. Pro lehčí půdy si vybíráme spíše z podnoží na semenáči, s mírně rostoucími odrůdami, které seženeme jako čtvrtkmen. Hrušně nejsou většinou samosprašné, proto musíme vybrat vhodné opylovače, které umístíme v blízkosti a kvetou přibližně ve stejnou dobu. Pro pěstování v zahradě vybíráme jen ty chuťově nejhodnotnější plody. Vybírat můžeme asi ze 13 odrůd.

Třešně

Patří k nejoblíbenějšímu ovoci našeho podnebí. Pokud si vybereme třešeň jako čtvtkmen, snadno si budeme udržovat korunu řezem a máme možnost i chránit plody. Třešně jsou velmi odolné stromy, které najdeme růst ve všech polohách. V mrazivějších oblastech mohou namrzat květy pozdními mrazíky. Třešním se lépe daří v málo vapnitých půdách. V půdách s hodnotami pH 7 a více se často vyskytuje chloróza, která může vést až k odumření stromu. Třešně nejsou samosprašné, takže pokud není v okolí do 70 metrů opylovač můžeme si zajistit opylování naroubováním dvou až třech odrůd do koruny stromu. Takto připravené stromky najdeme v kvalitních školkách. I u třešní vznikají nové odrůdy pomocí šlechtění, kterým se pěstitelé snaší dosáhnout těch nejlepších vlastností.

Višně

Višňové plody jsou hodnotné hlavně pro výrobu šťáv a konzervaci. V červenci dozrávají nakyslé skleněnky (amarelky) a o něco později kyselky (morely), které se sklízejí až do poloviny srpna. V zahradě se vyplatí pěstovat zákrsky a odrůdy, které jsou samosprašné a v době květu jsou odolné proti nízkým teplotám. Půdu vyžadují výživnou, vlhkou a na vápník poněkud chudou. Vysazujeme je v poměrně chráněné poloze, především před větrem. Višně vysazujeme nejlépe na podzim. Podnožemi jsou (mahalebka, třešeň ptáčnice).

Slivoně

Mezi slivoně řadíme švestky, slívy, renklódy a mirabelky. Švestky se dělí na pološvestky a (pravé) švestky. Rozdíl je v tom, že pološvestky chutnají sladce za syrova a vařené jsou kyselé. Pravé švestky naopak získají vařením sladkou chuť. Slivoně se vyznačují kulovitým tvarem a jsou vhodné k přímé spotřebě. Na kompotování se nejvíce osvědčili malé mirabelky a aromatické renklódy.

Rybízy

Rybízové plody jsou malé nakyslé bobuloviny, které mají všestranné použití. Pěstovat můžeme červený, černý a bílý rybíz. Pokud si vybíráme vhodný tvar do naší zahrady, je lepší keřový než stromkový. Keřový rybíz dává větší výnosy a lépe se pěstuje než stromkový. Z rybízu lze vytvořit také ovocná stěna, pokud keře sázíme o něco blíže - asi na jeden metr od sebe. U živého plotu je dobré při výsadbě střídat odrůdy. Nejlépe rostou jednoleté výpěstky, které sázíme o 10 cm hlouběji než byly ve školce. Stanoviště potřebují slunečné (černý rybíz chce spíše polostín) a vzdušné. Půda má být střední až lehčí. Upravit ji můžeme pískem, nebo naopak přimíchán kompostové zeminy. I když je rybíz samosprašný, při opylení druhou rostlinou dosáhneme větších výnosů.

Angrešty

Druh ovoce, který má všestrané spoustu vitamínů a široké využití. Je zde i možnost zelené sklizně (nezralého ovoce), nebo polozralého. Dalo by se předpokládat, že kvůli větším výnosům se bude nejvíce pěstovat keřová forma. Ovšem už po delší dobu si zahrádkáři oblíbili stromkové angrešty. Lépe se udržují, jsou snadnější na pěstování a poskytují více místa pro podkultury. Velice často je musíme vyvázat ke kůlu, který sahá až do koruny. Stromkový angrešt vysazujeme na vzdálanost kolem 1,2 m a keřový až 1,5 m. Pokud vysazujeme ovocnou stěnu, tak jej dáváme o něco blíže. Vzpřímeně rostoucí odrůdy vysazujeme o něco hlouběji, než než byly vysazené ve školce. Méně vhodné je použití převislé odrůdy jako keře. Angrešty vyžadují vyýživnou a hlinitou půdu při vysazení ve slunečné poloze a v poněkud chladnější poloze půdu lehčí. Pro přípravu stanoviště postupujeme obdobně jako u rybízu. Sezónu prodloužíme tím, když si zvolíme odrůdy s různou dobou zralosti.

Josta

Je kříženec mezi černým rybízem a angreštem. Po rybízu zdědil tmavou barvu a plody rostoucí v hroznech. Po angreštu veliké bobule. Nakonec vznikla nezaměnitelná chuť a aroma pocházející z obou rodičů. Keře jsou bujně rostoucí, vitální a bez trnů. Jsou rezistentní proti pakustřepce rybízové (zapříčiňují opad listů), a dobře odolávají padlí. Plody mají všestranné použití a výnos je veliký. Mrazuvzdorné keře jsou zcela nenáročné podobně jako angrešt a rybíz. Výsadbu provádíme na podzim.

Maliny

Aromatické ovoce, které už dávno nemá jen načervenalou barvu. Šlechtěním vznikaly odrůdy s barvou žlutou a černou. Na trhu jsou však jejich plody k sehnání jen občas, proto má jejich zahradní pěstování podstatný význam. Využití mají veliké, jak v kuchyni, tak pro přímý konzum. Maliníky jsou polokeře vyhánějící každoročně nové výhony. U jednou plodících odrůd plodí v druhém roce a poté výhony odumírají. Dvakrát plodící odrůdy nesou plody v září a poté následně v příštím červenci. Až poté odumírají. Odrůdy nesoucí plody na podzim a v létě jsou pro zahrádkáře velmi atraktivní. Kvůli silnému odnožování se doporučuje ohraničení stanoviště zapuštěnými deskami do půdy. Pokud se někde poblíž v sousedství vyskytují jiné keře maliníku, budou na našem keři přenesením pylu díky včelám větší plody. Maliníky vysazujeme převážně na podzim, jen u dvakrát plodích odrůd se přikláníme k jaru. Vysazujeme jen zdravé, dobře zakořeněné pruty se dvěma silnými očky na kořenech. Velice často trpí maliníky chorobou "odumírání maliníku" (kdy tato nemoc dokáže vyhladit celé plantáže). Nikdy nevysazujeme nemocné sazenice, u kterých se zbarvila kůra, odlupuje se a trhá. Následně odumírá a opadává. Vhodným stanovištěm jsou slunné, teplé a závětrné polohy. Půda musí být vitální, výživná a bohatá na humus. Asi po deseti letech dochází k vyčerpání živin a proto hledáme jiné stanoviště. Jednou plodící maliníky vysazujeme na vzdálenost 40 až 60 cm. Tyto odrůdy se vyvazují k opoře. Dvakrát plodící sazenice potřebují asi 75 cm. Kořeny nijak neupravujeme a rostliny sásíme tak, aby kořenové pupeny byly zakryty zemí do výše pěti cm. Sazenice opatrně přihrneme, aby byly přikryté a stály pevně. Důkladně zalijeme a půdu přikryjeme organickým materiálem.

Ostružiny

Plody podobné malinám mají jen jiné aroma a jsou tmavší. Na trhu nejsou ostružiny skoro k vidění, kdo je má rád, musí si je vypěstovat. Plody maliníku jsou bohaté na vitamíny. Zpracovat se dají různě. Dokonce se z nich dají vyrobit domácí mošty a vína. Odrůdy jsou vzpřímeně rostoucí, popínavé a beztrnné. Půda musí být dostatečně vlhká a teplá se středním obsahem živin. Hodnota pH od 6 do 7. Polohu vybíráme chráněnou před větrem. Mladé jednoleté výhony vysazujeme na jaře ve vzdálenosti 1 metru od sebe se stejným postupem jako maliny.

Borůvky

Šlechtěním vznikly zahradní borůvky, které si právem získaly svou pozornost. Jde o keříky dorůstající do 1 až 2 metrů a nesoucí tmavé plody, které jsou mnohem větší než lesní borůvky. O něco světlejší dužina nemá tak výraznou chuť. Keříky rodí plody na loňském dřevě. Pokud borůvkám dopřejeme kyselou půdu (pH 3,5 – 5) a na slunné poloze, můžeme se těšit z krásně vitálních keříků. Zahradní půdu upravujeme podobně jako u azalek a rododendronů. Některým šlechtěným druhům se daří i ve větších mobilních nádobách. Borůvky vysazujeme na podzim (říjen až listopad). Sazenice si vybíráme z dvou až tříletých. Velkou pozornost věnujeme dostatečnému kořenovému balu. Podle vzrůstu rostlin volíme vzdálenost výsadby (0,75 až 1,5 metru). Na půdní pokryv použijeme rašelinu nebo organický odpad (hodně se doporučuje). Sklizně se dočkáme dva roky po výsadbě.

Broskvoně, meruňky a  nektarinky

Tyto ovocné druhy mají jednu společnou vlastnost - jsou citlivější na teplotu. Vyhovují jim teplé a výživné půdy v teplejších polohách chráněných od severních a východních větrů. Broskve a nektarinky si jsou velmi podobné, nektarinky však mají hladkou slupku a jsou choulostivější. Meruňky mají menší plody.

Broskvoně a nektarinky

Pěstujeme pokud možno jako zákrsky s výškou kmene 80 cm. Pro pěstování ve stěně postačí palmety s výškou kmene 60 cm. Pro záživné půdy používáme jako podnož silně rostoucí semenáče broskvoní, pro nezáživné, mírně sprašovité půdy použijeme středně rostoucí slivoňové semenáče. Pro výsadbu si připravíme jámu asi 14 dní dopředu, podobně jako u ostatních druhů. Broskvoním se dobře daří v humózních, vápenitých, teplých a dostatečně zásobených půdách. K výsadbě si vybíráme z jednoletých roubovanců s dostatečným kořenovým vlášením. Musí mít silný terminál a několik postranních výhonů.

Meruňky

Nejlepší je používat samosprašné odrůdy jako jednotlivě rostoucí zákrsek, nebo jako volně stojící polokmen či jako palmetu na jižní stěně. Stanoviště musí být slunečné a chráněné proti větru. Pro vitální půdy volíme slivoňové semenáče, případně typové podnože (vegetativně množené). Pro lehké záhřevné půdy vybíráme podnož silně rostoucího meruňkového semenáče.

Vinná réva

V našem mírném klimatu se dá docela obstojně pěstovat. Když se tedy zadaří, můžeme mít na své zahradě stolní hroznové víno. Vybírat můžeme z raných bílých odrůd (žluté až zelené) a z raných modrých až červených odrůd. V příznivých podmínkách, v polohách chráněných před větry, ji můžeme pěstovat ve volně rostoucích stěnách. Pokud nemáme zrovna ideální podmínky pro pěstování révy, je důležité ji pěstovat na jihovýchodních až na jihozápadních stěnách. Pro výsadbu prostokořených sazenic je vhodný duben. U kontejnerované révy je možný květen až červen, protože se nejlépe ujímá. Vinná réva není moc náročná na půdu. Hluboce založená, vápenitá půda, je vyhovující. Půdu upravíme kompostem, stájovým hnojem a nebo použijeme humusovitá hnojiva. Pro zpracování půdy vyhloubíme jámu 1 krát 2 m do hloubky asi 30 cm. S původní půdou promísíme kompostovou zeminu, nebo zahradnický substrát s dílem kamenné moučky. Vše důkladně zalijeme. Ne dlouho na to sázíme. Pravokořennou révu zakrátíme na 1 až 2 očka a vložíme do jámy tak, že horní očko je v úrovni okraje jámy. Roubovaná réva musí být zasazena tak, že místo roubování musí být 2 až 3 cm nad zemí. Zálivku provádíme, když máme révu na půl zasypanou substrátem, a to 3 až 5 litry odstáté vody. Potom přihrábneme zbytek substrátu. Nakypřenou půdou zakryjeme vyčnívající očka, která by mohla zaschnout. Vzdálenost mezi jednotlivými keři je 2 až 3 m. Když mladý výhon vyroste do délky dlaně, okamžitě jej vyvážeme ke kolíku. Poté odhrabeme a odstraníme kořínky na roubu. Rostlině ponecháme pouze jeden výhon, který stále vyvazujeme. Při suchém počasí zaléváme pouze odstátou vodou. Pro vitální růst je důležitá dostatečná zasoba živin (réva nemá široce rozložité kořeny).

Kivi, nebo-li aktinidie čínská

Chutné exotické plody velikosti vejce rostou na popínavé dřevině pocházející ze subtropické Číny. Chuťově jsou velmi podobné angreštům, proto se jim někdy říká čínské angrešty. Některé školky tyto sazenice nabízejí, jedná se především o odrůdy s vysokými nároky na teplo. Plody dozrávají koncem října, proto potřebujeme podnebí s mírným podzimem. Dřevo namrzá již při mínus 10 stupních celsia (nutná zimní přikrývka). Kivi bude dobře růst na drátěnce, velikostí stačí 4 metry na délku a 2 metry na výšku. Rostlina je dvojdomá tzn., že pohlavní orgány se vytvářejí odděleně na dvou různých rostlinách. Okolo jedné samčí rostliny můžeme vysadit až 6 samičích. Pro výsadbu je nejvhodnější dobou jaro. Půdu připravíme podobně jako u pěnišníků a borůvek. V kyselejší půdě s pH okolo 4,5 až 5 můžeme počítat s dobrými výsledky. Rostliny s balem zasadíme na hloubku dlaně a bez řezu. Místa lomu však odstřihneme. První tři roky rostlinu nestříháme, abychom neoddálili její plodnost va třetím až čtvrtém roce. Zálivka musí být vydatná. Do našeho klimatu se znažíme vybírat z odolněších odrůd.

Poznámka:

K uvedeným druhům jsem vám neuváděla žádné odrůdy. Když se rozhodnete koupit si ovocný strom, nebo keř, je nejlepší nechat si poradit od odborníků přímo na místě, co je aktuálně na trhu. Šlechtěním odrůd vznikají stále nové a nové pěstební vlastnosti a druhová rozmanitost. Vybrat si na svou zahradu samozřejmě můžeme i další druhy dřevin - trnku, lísku, ořešák a jiné. Dobře se v našich podmínkách daří třeba i fíkovníku a při správném ošetření na zimu můžeme sklidit třeba i olivy nebo granátová jablka, problematické jsou však pro tyto dřeviny teploty nižší jak -15 ^oC.

Ovocné dřeviny v námi projektované zahradě

I v našem případě by byla určitě škoda nevyužít dostatek volného prostoru pro pěstování ovocných dřevin. Vybíráme hlavně z domácích druhů, které nemají problém vyrovnat se s naším podnebím, ovoce určené pro přímý konzum a různé využití v kuchyni. Mluvíme hlavně o jabloni, třešni, švestce a hrušni. Z keřů vysadíme maliny, ostružiny a menší borůvky. Nesmíme zapomenout na rybíz a angrešt. Odrůdy si zvolíme podle doby sklizně, abychom využili co nejvíce z ročního období. Náročnější teplomilné druhy zatím vysazovat nebudeme, ale ani tato možnost není do budoucna vyloučena.