Životnost dřevěného plotu závisí na druhu dřeva. Podle možností se používá dub, modřín, borovice, jasan, jilm, javor, smrk, douglaska a další dřeviny. Kůru z kmene je zapotřebí oloupat (zabráníme předčasnému hnití dřeva), pokud chceme palisádový plot či plot z tenkých kulatin. Oloupané dřevo ještě musíme impregnovat, vytmelit nebo natřít barvou (pozor však - barvy se vypařují a některé mohou poškozovat vegetaci). Použité kovové prvky zase podléhající korozi, proto naopak nátěr barvou vyžadují, nebo použijeme pozinkované prvky.

Nejprve je nutné pevně zakotvit držící sloupky

I přes to, že dřevěné sloupky naimpregnujeme a zapustíme do země, začnou poměrně rychle zahnívat. Proto je nutné připevnit dřevěnou část sloupku nad úroveň terénu (usazení dřevěného sloupku do kovového nástavce - patky nebo pomocí prefabrikovaného nástavce usazeného do betonu). V situaci, kdy musíme zasadit dřevěný kůl rovnou do země, se snažíme co nejvíce oddálit jeho rozpad. Ve stabilních půdách na dno připravené jamky položíme plochý kámen, na který kůlek kolmo postavíme a rovnoměrně zasypeme zeminou.

V nestabilních půdách zasadíme sloupek do betonu, kdy na dno jámy nejříve vložíme plochý kámen, na něj kolmo postavíme sloupek, který zasypeme štěrkovou zeminou a potom zalijeme betonem. Náklady na materiál snížíme tak, že okolí sloupku prosypáváme při betonáži kamením. Abychom se vyhnuli praskání betonu a zvedání země, vykopeme jámu na sloupek do nezámrzné hloubky (asi 800 mm) a vysypeme ji štěrkem (vytvoříme drenáž). K popraskání betonu může dojít i následkem navlhnutí dřevěného sloupku. Tomu se dá předejít, pokud dva naolejované malé klínky připevníme naproti sobě a potom zalijeme betonem. Po ztvrdnutí betonu klínky vyndáme a vzniklý prostor vyplníme dehtem nebo pískem. Abychom zabránily poškození vlivem povětrnostních vlivů, zaoblíme konce jednoduše do kulata (u tvrdého dřeva), do špičky, nebo konce sloupku opláštíme hlavicí (především u měkkého dřeva). Kovové a betonové sloupky upevňuje přímo do betonu, založeného v nezámrzné hloubce.

Možností vzhledu dřevěného plotu je mnoho

Konstrukce laťkového plotu se skládá z latěk a příčného žebrování. Laťky lze pokládat zhuštěně, nebo volnějším způsobem (kdy působí vzdušnějším dojmem), pravidelně i nepravidelně. Špičky latěk mohou mít různé tvary zašpičatělé, zakulacené, nebo se složitějším vyřezáváním.

Sloupek a příčné žebrování jsou nejjednodušší variantou pro stavbu plotu. Jedno, dvě, nebo tři vodorovná žebra podpírají svislé laťky (ty jsou sestaveny v různých vzorech výplní).

Díly proplétaného plotového pole se dají pořídit již hotové. Usadí se mezi dřevěné nebo betonové sloupy, aby se spodní strana nedotýkala země. Povrch pod plotem vysypeme štěrkem a vršek opláštíme vůči povětrnostním vlivům.

Dřevěné treláže mohou mít různé tvary - od jednoduchých až po složité. Nejčastěji se používá čtvercový nebo kosočtvercový tvar. U složitějších tvarů musíme více přemýšlet, kam je začlenit. Převážná část materiálu v treláži je z měkkého dřeva. Konstrukci treláže zpevníme, když ji zasadíme do dřevěného rámu a upevníme lištami.

Neprůhledný dřevěný plot poskytne dostatek soukromí. Může se skládat z jednotlivých dílců, ale povětšinou se sestavuje až na místě. Je tvořený z prken klínovitého tvaru, které se navzájem překrývají a upevňují se na dvě až tři rovnoběžná žebra. Pokud oplocení posypeme v celé délce štěrkem, ochráníme jej před vlhkostí. Takovýto plot se hodí jak na vesnici, tak do města.

Životnost dřevěného plotu závisí na druhu dřeva. Podle možností se používá dub, modřín, borovice, jasan, jilm, javor, smrk, douglaska a další dřeviny. Kůru z kmene je zapotřebí oloupat (zabráníme předčasnému hnití dřeva), pokud chceme palisádový plot či plot z tenkých kulatin. Oloupané dřevo ještě musíme impregnovat, vytmelit nebo natřít barvou (pozor však - barvy se vypařují a některé mohou poškozovat vegetaci). Použité kovové prvky zase podléhající korozi, proto naopak nátěr barvou vyžadují, nebo použijeme pozinkované prvky.

Dalším přírodním materiálem je bambus, ideální materiál pro zhotovení plotu, ale i opory k rostlinám. Konstrukce bambusového plotu vypadá tak, že se stébla nebo bambusové kmeny přivazují k nosným tyčím silným provazem nebo drátem. Stébla bumbusu se musejí řezat těsně nad kolínkem, aby se v dutém kmínku nehromadila vlhkost. Při stavbě dohlížejte na to, zda se konce stébel nedotýkají země (rychlé uhnívání). V obchodech lze koupit hotové rohože, které se dají využít k pokrytí oplocení z vnější i vnitřní strany. A pozor - životnost bambusu je omezená.

Krátkodobím materiálem je proutí. Používá se hlavně jako dočasné opatření než nám vyroste živý plot, nebo k ochraně mladých rostlin před větrem. Posloží nám maximálně pět let.

Ploty z plastů

Tradiční plotové pletivo

Úsporným řešením všude tam, kde je třeba oplotit velký pozemek, je tradiční pletivo. K betonovým sloupkům se uchytí pomocí dolního a horního nosného drátu, běžně se používá i třetí středový drát. Nejpevnějším pletivem je pletivo z oček pozinkovaného drátu.

Králičí pletivo nedrží napnuté (není tak pevné), ale ideálně se hodí do zahrady na výplň drobnějších prvků (jako opora v zahradě). Pletivo z armovacího železa s plastovým povrchem je opět jen náhradní řešení vyžadující silnější podpěry v hustších intervalech.

Zídky

Zídky se dají postavit z různých materiálů a v různých kombinacích. Často se dělá chyba v monotónosti materiálů. Pokud vybereme k sobě se hodící materiály, narušíme stejnorodost a podpoříme originalitu. Samozřejmě pokud chceme na oplocení pouze jeden materiál, je to také řešení - i uniformita má své kouzlo. V tom případě se snažíme o výškové prolínání vnitřního přepažení pozemku a jeho vnějšího ohraničení. Zídku navazující na dům postavíme z kamene, cihel či betonových tvárnic a ohraničení pozemku může být kombinací dřeva nebo kovu zasazeného do kamene, cihel nebo betonu.

Zídky z kamene

Na stavbu zídky se může použít jakýkoli druh kamene. Výběr je možný mezi vyzdívkou z lomového kamene nebo z tesaného kamene. Pro přirozenější vzhled se však používá lomový kámen. Má nepravidelný a neupravený vzhled a každý díl je originál. Kámen tesaný do kvádrů se pokládá do pravidelných nebo nepravidelných řad. Při stavbě zídky se vyhýbejte tvoření dlouhých svislých spár. Kameny se pokládají tak, aby se vytvořený tlak rozložil na co největší plochu. Důležité je stavbu postupně každý 1 čtvereční metr prokládat vazbovým kamenem, který prochází napříč celou zídkou. Všechny spáry bychom měli vyplnit cementovou maltou nebo kašovitou zeminou. Velmi pěkně působí na oko osázení spár skalničkami. Při budování jednostranné zídky je možné nejdřív zhotovit betonovou zeď a potom ji obložit kamenem (či třeba cihelnými pásky). Je důležité propojit obě části kovovou armaturou. Korunu kamenné zídky pak můžeme vytvořit například z břidlicových tašek.

Zídky z cihel

Cihla je nejpoužívanější stavební materiál pro stavbu zídek. Lze si vybírat ze tří základních typů cihel, které lze použít pro venkovní účely. Nejlacinější jsou obyčejné pálené cihly tradičního formátu, které se používají ke stavebním účelům a jen zřídkakdy jsou vystavené povětrnostním vlivům (jsou bez povrchové úpravy). Technické cihly patří mezi nejpevnější a nepropustné (tzv. komínovky a kanálovky). Tam, kde je pro nás důležitý prvotní vzhled, použijeme obkladové cihly. Mají ručně upravený povrch, nebo jednostrnně hladký povrch (úprava vůči povětrnostním vlivům). Purpurově zabarvené tvrdé cihly jsou „zvonivky.“

Cihlová vazba (uspřádání cihel v zídce)

Je několik možností vazby cihel, které se hlavně řídí vzhledem. Také záleží na šířce zídky. Pokud stavíme zídku širokou na půl cihly používáme většinou vazbu „na běhoun.“ Takováto vazba se používá u nižších zídek do výšky 1 metru. Pro vyšší stavby používáme vazbu vlámskou nebo anglickou. U obou vazeb překrývá pokládaná vrstva cihel (vázacích) předchozí vrstvu. Korunu cihlové zídky lze vystavit z řady cihel, nebo položením betonové dlaždice.

Stavba cihlové zídky

Pro stavbu základů cihlové zídky je nutné si uvědomit hloubku zamrznutí půdy (80 cm) a hladinu spodní vody. Dále si musíme dávat pozor na riziko následného sesedání půdy, protože kapacita nosnosti půdy je rozdílná (např. vlhké jílovité půdy). Pro zhodnocení vlastnosti půdy je dobré poradit se s odborníkem. Samotnou stavbu již od základů kntrolujeme vodováhou a olovnicí, aby byla zeď kolmá. A vůbec nejlepším řešením je zadání stavby zídky odborné firmě. Konstrukční chyby, které způsobíme svou nezkušeností, jsou nenapravitelné a výrazně sníží životnost zídky.

Zídka z betonu

Betonové díly se vyrábí do tvaru kamene, nebo jako typizované prvky (pokládka na způsob ztraceného bednění). Obě možnosti se velice hodí pro stavbu zídek. Jednoduché betonové tvárnice mají několik výhod. Práce s nimi je snadná, jsou pevné a hospodárné, výstavba zídky je velice rychlá. Mohou být i odlehčené v různých barvách. Terakotové plotovky se používají spíše střídmě. Mají různé vzory. Pokud je použijeme na větší plochu, působí jednolitě. Proto je používáme jen jako doplněk, jako oživení celé zídky. Pro věrohodný vzhled se beton míchá s různými materiály (drcený kámen, cihla), což pak oceníme na vzhledu povrchu zídky.

Konstrukce betonové zídky je velice podobná té cihlové. Podle velikosti odlehčených (dutých) tvárnic však zabere stavba daleko méně času a nepotřebujete pilíře, protože se právě takováto zídka používá jako opěrná. K ukončení stavby korunou nám vhodně poslouží třeba běžně užívané dlaždice, nebo dřevo, dodávané jsou však stříšky betonové se sklonem kvůli potřebě stékání vody.

Vhodná vrátka a branka

Jak platí i pro všechny ostatní komponenty v zahradě, i branka musí architektonicky zapadnout do celku. Materiálem, tvarem, barvou i svou konstrukcí. Osobně se vyhýbám zbytečným složitostem a módním katalogům. Není nic horšího, než přehnané kování ve stylu Barbie dům. Branka k domu musí být pevná, stabilní a když je třeba, aby se přes ní nedostaly děti ani zvířata. Druhou možností je stavba jen dekorativních vrátek, která mají jednoduchou a lehkou konstrukci. Z materiálů se nejvíce používá dřevo, kov (dřevěná vrátka v cihlové zdi, kov v kombinaci s kamenem či cihlou, dřevěná vrátka v kameném ohrazení).

Řešení oplocení v námi projektované zahradě

Pro oplocení pozemku použijeme různorodý materiál. Na spodní straně zahrady použijeme pletivo, které předsadíme živým volným plotem do výšky 2 až 3 metry. Pod touto částí pozemku je cesta, která patří obci. Velice často zde lidé chodí na procházku a majitelé domu potřebují soukromí. Dále budeme pokračovat dřevěným plotem, který bude sám o sobě neprůhledný. I v těchto místech použijeme keře, které nám oživí celou kompozici. Okolo pozemku jsou náznaky základů oplocení ještě ze staré zahrady, které se dá částečně využít k nové stavbě plotu. Největším problémem bude dorovnání plotových sloupků. Některé sloupky jsou vyvrácené a je důležité, abychom dokázali vše vyrovnat pro nový plot - je nutná rekonstrukce stávajícího plotu. Jedna strana zahrady je velice omezená svým prostorem. Prostor mezi domem a  plotem z pletiva je kolem 70 cm. Zároveň výhled do vedlejší zahrady není příliš příjemný (plánovaná budoucí rekonstrukce). Po domluvě se sousedy není možné odkoupit malý kus pozemku pro snadnější řešení olpocení, proto máme dvě možnosti. Osadit pletivo pnoucími letničkami, které přes léto kvetou - hrachor vonný (Lathyrus odoratus), vilec šplhavý, kobea (Cobaea scandens), lichořišnice větší (Tropaeolum majus), nebo pořízením bambusových či rákosových rohoží, které nám na určitý čas oddělí sousedův pozemek.

Majitelé navrhované zahrady mají malé dítě a velkého psa, proto se snažíme, abychom celý pozemek pevně ohraničili a poskytli majitelům soukromí, bezpečí a zároveň příjemný pocit na jejich zahradě.