Ilustrační foto (www.shutterstock.com)
Ilustrační foto (www.shutterstock.com)
Závlahová voda
Nejvhodnější pro zálivku zahrady je čistá dešťová voda (dešťovka). Je ideální svou teplotou, obohacená o vzdušný dusík a živiny, které obsahuje půda, se v ní dobře rozpouštějí. Proto je dobré sbírat dešťovou vodu ze střech a z okapů do sběrných nádrží, kde se ještě ohřeje na přijatelnou teplotu. Tento způsob sběru závlahové vody však není vhodný v lokalitách se znečištěným ovzduším (dešťovka pak obsahuje exhaláty). Nedoporučuje se ani sběr dešťovky po dlouhém suchu ze střech krytých dehtovou lepenkou nebo natřených starými barvami, které obsahují těžké kovy. Za nevhodnou se považuje i dlouho stojící voda, ve které rostou řasy a již probíhají hnilobné procesy.
Voda, která je přímo napuštěna z veřejného vodovodu, studniční voda a voda z jímacích zářezů, je příliš studená a může obsahovat nežádoucí chlór, který rostliny spálí. Ochlazuje půdu a pak se v ní špatně rozpouštějí živiny, nebo se vyplavují. Nejvhodnější je tedy vodu napustit do sudů a nechat ji dostatečně prohřát, odstáním navíc vyprchá i desinfekční chlór.
Takzvaná "biologická voda" je vhoná pro závlahu výsevů. Získáme ji buď převařením, nebo rozpuštěním ledu. Dobře působí na klíčivost semen, na rozpustnost živin v půdě a je dobře vstřebatelná na list. Tyto vlastnosti jsou přisuzovány přeměně skupenství, pozor však, takto získané vlastnosti se po několika hodinách znova vracejí do původního stavu, proto je dobré převařenou vodu uzavřít do nádob.
Biologickou vodu používáme do doby vytvoření děložních lístků. Tvrdost závlahové vody by se měla pohybovat okolo 6,5 pH. Upravit ji můžeme chemicky, například pomocí kyseliny šťavelové, když do 100 litrů vody (v nekovové nádrži, středně tvrdé vody, o teplotě 18-20 stupňů Celsia) přidáme asi 18 gramů kyseliny šťavelové. Po uplynutí 24-48 hodin vznikne kal. Podle čirosti vody posoudíme nutnost její úpravy. Platí, že čirá voda je v pořádku.