Textura půdy (zrnitost)

Ornice, na které zahradničíme, je ovlivněna dostatkem či nedostatkem půdní hmoty a zastoupením a velikostí půdních částic.

Jílové půdy jsou tvořené mikroskopickými částicemi hustě nahloučenými u sebe (udržují vlhkost i za teplého počasí). Paradoxem je, že právě těžké jílovité půdy (studené) často vysychají a tvoří praskliny a hroudy. Tato půda je velmi problematická pro pěstování rostlin.       

Písčité půdy mají opačný charakter, skládají se z větších částic než jíl a jsou dobře propustné. Na jaře se dobře prohřívají, proto jim říkáme teplé půdy. Dobrá propustnost půdy je však jen nepatrně vzdálena od rychlého průsaku vody. Jakmile propouští příliš vody, přichází i o živiny, které se rozpouští v roztoku a mohou se vyplavovat mezi jednotlivými půdními částicemi. Proto se za ideální považuje písčito-hlinitá půda (má převahu větších zrn nad menšími a je obohacena o organickou hmotu).

Úprava půdy

Jak jílovitá tak písčitá půda se dá upravit tak, aby byla vhodná k pěstování a zlepšil se její stav - struktura i množství živin. Drobtovitá konzistence vyzrálého organického hnoje dokáže stmelit částice sypké písčité půdy, nebo naopak rozdělí jemnou jílovitou strukturu. Půdu zaktivují jemné mikroorganismy, obsahující hnůj. Dosáhneme tak lepší úrodnosti a růstu rostlin. Ideální struktura půdy se pozná tak, že si ji vezmete do rukou a necháte si ji propadat mezi prsty. Má mít drobtovitou strukturu a není ani příliš sypká ani pórovitá. Když si k ní přivoníte má nasládlou vůni a na první pohled je plná drobných organismů.

Zásaditost a kyselost půdy (alkalita, acidita)

Tyto stavy půdy jsou naprosto protichůdné. Relatiní zásaditost či kyselost se měří podle stupnice známé pod názvem "stupnice pH," která je všeobecně uznávanou. Stupnice je v rosahu od pH 0 do pH 14. rostlinám běžně vyhovuje pH od 5,7 do 6,7 (rostliny však rostou i v půdě o pH od 4,5 do 7,5). S vyšším pH je půda příliš alkalická a s nižším příliš kyselá. 

Testy pro zjištění kyselosti či zásaditosti půdy

 Půdní reakci si můžeme stanovit doma pomocí indikátorových papírků, které se běžně prodávají v laboratorních potřebách, ale i v kvalitně zásobených zahradnictvích. Nebo můžeme zanést vzorek půdy do laboratoře a nechat jej podrobit testům. K spolehlivým indikatorům půdy také patří původní rostlinstvo na pozemku a jeho okolí. Pokud nám na zahradě rostou rododendrony nebo vřesy, jsou typické pro kyselé půdy, naopak kaliny jsou indikátorem zásaditých půd. V písčitých a kyselých půdách rostou třeba břízy a janovce.

Velký rozdíl je, pokud chceme půdu přizpůsobit určitým druhům rostlin, nebo ji chceme celou změnit pro rostliny, ktré jsou pro tuto lokalitu jinak nevhodné. Výměna půdy je časově velice náročná, proto je lepší použití nádob pro rostliny, u kterých to považujeme za nutné. Někdy nám jednoduché řešení může ušetřit i náklady, kdy na procházce v přírodě posbíráme krtiny a následně je použijeme k úpravě půdy. Samozdřejmě to však není řešení pro velké výsadby najednou. Pomůže i zasazení rostliny s bohatým kořenovým valem s vhodnou půdou.

Úprava půdy v námi projektované zahradě