Mulč neboli nastýlka je jeden z nejjednodušších způsobů, jak v zahradě zadržet vláhu. Vrstva posekané trávy, listí, slámy, štěpky nebo kompostované kůry chrání půdu před přehříváním, omezuje růst plevelů a postupně zlepšuje její strukturu. Stačí ale dodržet několik pravidel, protože příliš silná vrstva čerstvé trávy, plevel se semeny nebo mulč nahrnutý ke kmenům mohou nadělat víc škody než užitku.
Zahrada potřebuje hlavně vodu a sucho je v tomto směru přímým opakem ideálního stavu. Pomůže zadržování vody v zahradě, kypření, mulčování, výsadba stínicích stromů, budování větrolamů z keřů, kompostování, pěstování v polykulturách, střídmé, ale vydatné zalévání po ránu či k večeru, preference zálivky ke kořenům rostlin, vyšší sečení trávníku a sázka na rostliny s nižšími nároky na závlahu.
Kdo pracuje pravidelně se dřevem a nebo si svépomocí zpracovává palivové dřevo, ten určitě řeší stále otázku, co s hoblinami a pilinami. Topit s nimi nemá valný smysl (obzvláště s pilinami), navíc dehtují a dost těžko se uskladňují tak, aby byly suché. A vozit se s tím stále do kontejneru na bio odpad? A právě zde se naskýtá první paralela, však máte rostlinný bio odpad možná také doma a říkáte mu kompost.
Myši, myšice, norníci, hraboši, hrabošíci, hryzci, ale třeba i vzácná myšivka horská. Myší je více druhů a jsou si více či méně podobné. A některé z nich dokonce mezi myši ani nepatří. Vyznáte se v těchto drobných zemních savcích, kteří sice žijí skrytě, ale někdy dovedou být pěkně drzí?
Mulčovací kůra je vlastně v zahradách celoročním pomocníkem. Prospěje rostlinám v zimě i v létě, má však i své stinné stránky. V každém případě omezí (nikoli zamezí) růst plevelů a sníží potřebu pletí, mulčovaná plocha navíc vypadá upraveně. Nejčastěji jde o kůru (borku) z borovice či smrku, velmi často je to směs obou druhů. Tato kůra je nadrcena na tak velké kousky, aby působila na površích záhonů přirozeným a nerušivým dojmem. Pořídit si lze frakce jemně drcené i hrubší, přičemž kůra drcená na jemno se hodí pro drobnější rostliny, ta hrubá pro dřeviny.
Riziko největších nočních a ranních mrazíků už snad pominulo a odolné jahodníky, které ostatně přečkaly v mnoha zahradách zimu, nabírají na síle. Právě byly bohatě zalité dešti, ale co potřebují nejvíce, abychom se dočkali bohaté úrody jahod, a co naopak nesmíme dělat? Největší chybou je zálivka jahodníků na listy a plody. Ne že by tyto rostliny vodu nepotřebovaly, naopak vyžadují zálivku častou a bohatou, ale ke kořenům. Listy a plody sprchovat nesmíme, abychom nepodporovali šíření šedé plísně.
Vyvýšené záhonky už dávno nejsou jen dřevěné bedny z hobby marketu. Na zahradách se objevují v nejrůznějších podobách a často vznikají z materiálů, které by jinak skončily jako odpad. Staré vany, pařezy, palety nebo cihly – možností, jak si vytvořit originální pěstební prostor, je překvapivě mnoho.
Vyhazovat posečenou trávu do obecního kontejneru na bioodpad je naprostý nesmysl. Hloupost, bláznovství, doslova šílený nápad. Tato cenná surovina dovede zahradě pomoci k vyšším výnosům i ochraně. I když začátek je vždy stejný, tedy zprovozníme sekačku, nebo vezmeme do ruky kosu. Trávník je posekaný, ale co s trávou dál? Do hnědého kontejneru? Nebo vysypat někdo do strouhy u pole? Kdepak, posekaná tráva je cenná rostlinná surovina, která najde v zahradě široké možnosti využití. Jaké?
Kde a proč se v trávnících tvoří mech? Jeho přítomnost v trávníku nám vždy signalizuje, že něco není rozhodně v pořádku. Třeba je na konkrétních místech příliš mnoho stínu a málo sluníčka, to je důvod vůbec nejčastější. A právě na takových místech je otázkou, jestli má vůbec smysl s mechem bojovat a nenechat mu raději prostor. Zato na větších travních plochách je rozhodně nutné zasáhnout. Jak?
Zahrada bývá útočištěm před světem korporátů, porad a manažerských pouček. Přesto existuje jeden jejich termín, který by se mezi záhonky hodil znát: scope creep, tedy plíživé rozšiřování práce. Začnete malým úkolem – postavit zídku, vytrhat plevel – a najednou zjistíte, že jste si přidělali půl dne práce navíc.
Řeknete si, že zrovna mrzne a napadla spousta sněhu, ať nestrašíme s péčí o trávníky. Jenže ono právě záleží na počasí a jeho predikce jsou na příští týden přesně opačné. Dokonce meteorologové slibují prudké a výrazné oteplení. A zima se už nemusí vrátit. Zalito bude, o vláhu se bát nemusíme, sníh to svým táním zajistí. Co ale dál? Do čeho se můžeme pustit už nyní a na co bude lepší počkat až do jara? Respektive března až dubna?
Napadlo hodně sněhu, drží se už od Vánoc, které letos byly po patnácti letech bílé na většině území ČR. A nyní padá další. Je to nádhera. Státní správa ukolébaná letitou absencí zim nestíhá zajistit údržbu silnic a cest, novináři se radují z nenadálých témat v okurkovém období, ale skutečnou radost mají ze sněhu děti, zvířata a rostliny. Čistá, ničím nezatížená příroda. Ale co zahrádkáři? Jásejte, sníh je dar, poklad, který dříve ukrýval naši krajinu pod bílým hávem zimu co zimu. Jak v zahradě naložit se sněhem co nejlépe?
Je úplně jedno, jestli se přímo zeptáte umělé inteligence nebo budete vyhledávat rady v různých hobby magazínech a rádcích zahrádkáře. Vždy se dozvíte, že i v lednu vás v zahradě čeká spousta práce. A hned následují nějaké tipy nebo rovnou podrobný soupis všeho, co musíte udělat. A z čeho se pořádně zapotíte. Uklidníme vás. Ne, není to pravda. V lednu se řiďte příslovím „V lednu za pec si sednu“. Trávit ale úplně celý měsíc jenom za pecí se také nevyplatí. Zuří boj o vodu.
Podzim je v zahradách každoročně obdobím, ve kterém se plísně šíří snadno a rychle. Ano, mají rády teplo, ale není to podmínka, nejdůležitější je pro rozvoj plísní vlhkost, navíc se právě na podzim rozkládá nejvíce rostlinných zbytků. A to jsou opět plísně. Připojíme-li málo sluníčka, nedostatečné provětrání a vysokou hustotu výsadby, je seznam faktorů kompletní.
Léto je v plném proudu. V trávě, ve vodě, ve vzduchu nebo třeba v hotelovém pokoji na nás číhají různé kousavé potvory. Některé nás bodnou či štípnou, jiné se přisají a nepustí. Poznáte je všechny? Pojďte si udělat kvíz.
Chcete mít zahradu, která vypadá upraveně, působí harmonicky a zároveň nevyžaduje neustálé pletí a zalévání? Řešením je mulčovací kůra – přírodní zázrak, který si oblíbili jak hobby zahrádkáři, tak profesionálové. Je to jednoduchý a ekologický způsob, jak půdě i rostlinám dodat vše, co potřebují a vám ušetřit čas i práci.
Voda v zahradě je nezbytná, zalévání každoroční jistotou. Jak to ale udělat, abychom v zahradě udrželi co nejvíce vody a minimalizovali tak i zálivku? Přečtěte si nás článek a pak si udělejte kvíz pod ním. Stanou se z vás profíci.
U nového zahradního traktoru byste měli olej měnit už za 5 hodin provozu. Jak na to? Na co si dát pozor? Podívejte se na naše instruktážní video, není to nic složitého a zvládne to každý.
Až 60 procent reklamací motorů zahradních strojů není v ČR uznaných. Důvodem je bezbřehé české kutilství, které však bohužel jde proti reklamačním podmínkám. Na jedné straně hraje roli špatné (nevhodné) používání strojů, na druhé straně pak opravy svépomocí.
Možná se vám stalo, že jste někam v zahradě navrstvili kůru jako mulčovací vrstvu a najednou se na ní po čase objevily jakési polštářkovité útvary, možná na povrchu nažloutlé, nebo prostě světlé, a že tyto útvary mění svůj tvar. A skutečně se pohybují. Váš nález se jmenuje hlenka z rodu slizovek a s vysokou pravděpodobností půjde o hlenku (slizovku) práškovitou. Dovede se pohybovat a dokonce ji můžete zkusit krmit.
Že se každý dobrý nápad nedá stejně kvalitně uplatnit všude, to nyní nově podtrhuje studie amerických entomologů a botaniků. Upozorňují na to, že jinak vychvalovaný přístup s nesekáním trávníků v době květu je poplatný Evropě, ale ve Státech své užitečnosti pozbývá. Proč?
Živočišní škůdci dovedou zhoršit zdravotní stav rostlin v zahradách i domácnostech. Zatímco doma se nemusíme na svých pokojovkách obávat slimáků včetně plzáků španělských, mohou nám vypiplávané rostlinstvo poškodit a zahubit třeba mšice, molice, svilušky, třásněnky a puklice. Stejně jako v zahradě.
Nepříjemné štípance, ze kterých se může rozjet ještě nepříjemnější vyrážka. Komáři? Mouchy? Mravenci? Ne, larvy drobounkého rudého roztoče jménem sametka podzimní. Máme tendenci takové štípance svádět na kdekoho, třeba na svilušky, ale ty sají výhradně na rostlinných hostitelích. Zatímco larvy sametky podzimní se potřebují pro svůj zdárný vývoj nasát na obratlovcích. A neopovrhnou ani bezobratlými. Navíc nesají krev, ale natrávené kožní buňky.
Všechno nejdůležitější z oblasti stavby a bydlení v jednom emailu. Chcete odebírat pravidelné měsíční infomaily?
