Nádherná práce se dřevem, která dělá radost už na pohled. K nehezkému celku původního skladiště, nyní ateliéru, architekti přistavěli/vestavěli dřevěný profil, který úplně proměnil vyznění celého objektu.
Život ve vesnici Heda neměl chybu. Dokud se u zdejšího pobřeží nacházel dostatek krabů, včetně až (!) čtyřmetrových takaashi-gani, tedy velekrabů japonských, měli místní o slušné živobytí postaráno. Jenže časy, kdy se rybáři vraceli s dostatkem úlovků podmořských gigantů, už jsou nejspíš nenávratně pryč. Proto se celá komunita, dříve plně orientovaná na rybářský průmysl, snaží hledat nové perspektivní cesty života. Součástí této transformace je i proměna původních rybářských skladišť u pobřeží v objekty s novým využitím.
Umění si žádá světlo
Jedno z takových skladišť bylo v roce 2017 přestavěno na fotografický ateliér. Jednak k soukromé praxi grafického umělce, ale taky jako místo volnočasového kroužku. Háček (v tomto případě zjevně rybářský) byl v tom, že prostor byl skutečně jen vyprázdněnou halou. Industriální atmosféra by asi tolik nevadila, jako absence denního světla. A proto se nyní architekti pustili do komplexnější úpravy celého objektu. Tak, aby do něj přivedli slunce i čerstvé povětří.
Přičemž se snažili vyzvednout stavební rysy typické spíše pro japonskou vesnici, než pro plechovou boudu skladu rybiny. Vycházeli z toho, že tím skutečně tradičním stavebním materiálem tu bylo vždycky dřevo, a proto onu rozšiřující a původní profil doplňující přístavbu vedli v cedrovém masivu. Materiál na práci pocházel od místního tesaře, který se na konstrukci sám podílel.
Tradiční rys japonských dřevostaveb
Práce, která trvala čistého času třem lidem dva měsíce, pak má podobu dvoupodlažní kryté terasy. Není to tedy úplně terasa, jako spíš modifikovaná japonská engawa. Polo-vnitřní prostor, který násobí využitelnost místa za každého počasí. Déšť a chlad obvykle vede k tomu, že se život zpomalí. Ale tady se nemusí nikterak omezovat, protože terasa je prosklená. Komfortní, slunná, prosvětlující.
Vystavěna je ze 770 cedrových hranolů, doplněná o fošny a podpůrnou výdřevu, jež se nakonec vyzvedá do výšky čtyř metrů (s plnou výškou stropů) a obestupuje dvě stěny původního skladiště. Na interiér tento dřevěný profil navazují posuvné dveře, další charakteristický rys japonských domů. Improvizovaný dřevěný nábytek a zahrada, na které se ještě chvilku bude muset pracovat, pak kompozici doplňují.
Konstrukce, která minimalizuje pevné spoje
Projekt názorně ukazuje, že síla původních materiálů a stavebních technik (pevných spojů je ve dvou podlažích skutečně jen minimum) může proměnit podobu i nehezkých objektů. Velekrabi se do moře u pobřeží Heda jen tak nevrátí, ale původní styl vesnických staveb si sem cestu najít dokázal. Je to první změna k lepšímu, která těší celou místní komunitu.
Materiály: 2M26
Foto-kredit: 2M26
