Zní to jako pokus výrobců luxusních svíček dehonestovat levnější a dostupnější konkurenci. Jenže je to pravda: většina levných a snáze dostupných vonných svíček je vyrobena z materiálů, které do svého okolí při hoření uvolňují nežádoucí a toxické látky.
Dušičky, Mikuláš a taky adventní věnce, vánoční stromeček. I když v Čechách na svátky moc nedáme, zrovna při těch jmenovaných nešetříme, a nějakou tu svíčku většinou zapálíme. Tradice jsou zapotřebí, ale zdraví též. A to, že si sváteční atmosféru vytváříme svíčkami, o jejichž původu víme tak málo, nám prospívat nemusí. Obvykle se orientujeme jen podle ceny, a také podle slíbeného aromatu, aniž bychom zkoumali, co za tím stojí.
Parafín ve vonných svíčkách: nepřítel č. 1
Prvním problémem je složení vosku levnějších svíček, které jsou vyráběny z parafínu. Parafín je směsí pevných uhlovodíků, v surovém stavu spíše nažloutlá až nahnědlá, amorfní látka. Ve své podstatě je to vedlejší, odpadní produkt zpracování ropy, který ale našel užitečné zapracování v řadě technických oborů, jako mazivo a konzervant. Při výrobě svíček se používá do běla chemicky přečištěný parafin, s obsahem olejů do 2 %, přetvořený na vosk. Bílý a voňavý.
Jenže při jeho hoření se do okolí uvolňují ty samé látky, jako při spalování ropy v motorech automobilů. Vytvářet zdravou a pokojnou atmosféru s aromatickými svíčkami z parafínu je tak podobné, jako vyrábět zdravý džus z benzínu. Nejrůznější těkavé organické látky, jako benzen, aceton a toluen. Rizika škod, které tak vznikají, jsou v podstatě dvojí.
Jde nejen o zdraví, ale i vybavení domácnosti
Tím prvním je jemný popílek ze spalin, obsahující černý uhlík. Ten se usazuje v okolí, a může při pravidelnějším vypalování svíček znehodnocovat a poškozovat vybavení domácnosti. Elektroniku, omítky, obrazy, knihy. Druhý efekt souvisí s lidským zdravím: benzen, toluen, etylbenzen a xylen, tzv. látky BTEX, dále polycyklické aromatické uhlovodíky a aldehydy, nám v ovzduší neprospívají. Vlastně, jsou potenciálně rakovinotvorné. Mohou být příčinou alergií, astmatických záchvatů. Teoreticky.
A prakticky? Na tom, jak moc vážné to s nimi je, se odborníci zatím úplně neshodnou. A zrovna tak ani prodejci takových svíček. Ti, kteří obchodují s dražšími svíčkami, si pochvalují takové studie, které poukazují na přítomnost polychlorovaných dibenzo-p-dioxinů a dibenzofuranů (látky, se kterými se vážně setkat nechcete) ve spalinách svíček vosků, aromatických sloučeninách a povrchové úpravě vosků z parafínu.
Neexistuje úplně neškodná svíčka
Ale už se nepochlubí tím, že podobně škodlivé těkavé látky jsou zaznamenávány ve všech svíčkách, včetně těch z produkce bio a eko, vyráběných ze sójového, palmového či včelího vosku. Rozdílné jsou jen měřené koncentrace. Střízlivému ujasnění také neprospívá, že měřené koncentrace závadných látek silně kolísají u parafínových svíček, zrovna tak jako jejich alternativ.
Alternativy tedy nejsou bez chybičky, ale obecně jsou ty z parafínu o dost horší. Jejich efekt je přirovnáván k zapálené cigaretě, což dodává rozzářenému vánočnímu stromečku hned jiný nádech. Záleží ale na teplotě plamene, rychlosti hoření, ne-větrání v místnosti. Problémem totiž nemusí být jen samotný svíčkový vosk. Ale také povaha aromatické substance.
Vůně, ze kterých bolí hlava
Ta dokáže ze „zdravé“ svíčky z včelího vosku udělat pro zdraví dost nepříjemnou záležitost. Nikdo neříká, že přírodní vonná esence škodí zdraví. Ale při spalování se může rozkládat na desítky, stovky dalších substancí. A u nich už nikdo za bezpečnost a nezávadnost ruku do ohně nedá. Navíc ona přidaná aromata a vůně – vadí cirka 20 % alergiků, 65 % astmatiků, 85 % autistů. A problémy s nimi mají i lidé, trpící migrénami.
Dále je ve hře barva svíčky – čím více se vzdalujeme od přirozené barvy surového vosku, například k rudé nebo fialové - tím je pravděpodobnější setkání s nějakým nemilým průmyslovým barvivem, které je při spalování toxické.
Hlavně hodně světla za málo peněz
A samozřejmě, je tu ještě „riskantní“ povaha knotu. Preferujeme totiž svíčky, které hoří dlouho. To se dá ovlivnit kvalitou vosku, ale třeba také tím, že knot či vosk bude obsahovat olovo. Který pak bude unikat do okolí. Aniž bychom ukazovali prstem: to, že 16 gramů vážící super-levná čajová svíčka z Číny nebo Tchaj-wanu vydrží hořet 5 hodin, je bez olova skoro zázrak. Ale kdo ví.
Stávající úzus je tedy takový, že všechny svíčky, které jsou na území EU volně k prodeji, neprodukují více závadných emisí škodlivých látek, než by bylo přímo závadné lidskému zdraví. To ale neznamená, že by byly bezpečné. Pokud si v návalu romantiky dopřejete koupel ve vaně obložené desítkami aroma-svíček, vytváříte tím dost toxické klima. Každá jedna svíčka produkuje pod-limitní koncentraci škodlivin, ale co když jich dáte dohromady spoustu?
Dokud hoří, čmoudí
Plyne z toho nějaký smysluplný závěr? Jistě: vybírejte si svíčky pečlivě, a pokud to není nezbytné, nebojte se investovat do těch kvalitnějších, z přírodních vosků. Takových, které se nebojí podělit s vámi i podrobnosti svého skutečného složení. Vyhněte se samozřejmě těm, které by mohly obsahovat olovo. A také těm, které vás oslňují vosku nepřirozenými barvami, anebo se nabízí v aromatických variacích.
Rady nakonec? Pokud vám jde o zdraví, nepoužívejte svíčky déle, než je nutné. Dokud budou svítit, vždy budou do svého okolí uvolňovat i odpadní produkty svého hoření. Zhášejte je zhášedlem (nesfoukávejte, nepolévejte vodou), a vždy po jejich použití vyvětrejte.
