Blahokeř v bytě přitáhne svými květy pozornost jako magnet

Blahokeř Thomsonové (Clerodendrum thomsonie) se vám bude v pokoji buďto pnout po opoře (dokonce až do výšky 2,5 metru), můžeme jej navést na drátěné kolo (stejně jako třeba mučenku), nebo nechat růst v závěsné nádobě jako rostlinu převislou a závěsy bude tvořit opravdu bohaté. Dokonce můžeme blahokeř pravidelně zaštipovat, načež nám vytvoří kompaktní keř.

Tmavě zelené dekorativní listy blahokeře jsou nápadně žilkované (odrůda Variegata má listy dokonce mramorované), ovšem teprve květy zavřou mnohým ústa. Obvykle mají tvar lampiónku, z něhož vykoukne sytě červená korunka. Rostliny přitom kvetou od jara do podzimu, tedy po celé vegetační období.

Blahokeř potřebuje ke zdárnému růstu rozptýlené světlo, což odpovídá jeho podmínkám v přirozeném prostředí tropických lesů. Přímému slunci jej prostě nevystavujte v žádném případě. Celoročně též vyžaduje vyšší teploty – od + 17 do + 29 stupňů, snese však i vyšší. V době květu a tedy po celé vegetační období potřebuje stále mírně vlhký substrát a každých 14 dní hnojivo. V zimě (v období vegetačního klidu) pak zaléváme pouze tak, aby substrát nevyschnul a již vůbec nehnojíme. Ve vegetačním období též prospívá rosení vlažnou, odstátou vodou.

Každý rok je třeba blahokeř přesadit do nádoby o trochu větší, pokud by již byly rozměry nádoby u starších rostlin paradoxně velké, stačí vyměnit vrchní část zeminy. Květináč dobře prorostlý kořeny znamená, že rostlina ochotněji kvete. Jako substrát volíme běžný materiál určený pro pokojové rostliny, nebo směs listovky a kvalitního kompostu. Na dno nádoby vždy ukládáme drenáž ze štěrku, keramzitu, perlitu a nebo vermikulitu.

Pokud chcete svůj blahokeř tvarovat, je pro to ideální doba v předjaří a brzy na jaře, tedy ještě před kvetením. Výhony blahokeře můžeme zkracovat podle potřeby, řez snáší výborně. Odřízlé části můžeme dokonce použít jako stonkové řízky, které vysadíme do lehkého substrátu a prostředí s vyšší vzdušnou vlhkostí a teplotou prostředí. Ochotně nám za takových podmínek zakoření.

Blahokeř (Clerodendrum či též Clerodendron) je rodem, který řadíme do čeledi hluchavkovité (Lamiaceae). Tento rod zahrnuje cca 310 druhů, načež jsou dnes rozšířené v tropech a subtropech celého světa. Tyto dřeviny mají jednoduché, vstřícné listy a souměrné květy uspořádané v nápadných květenstvích. Čepel listů je celokrajná nebo různým způsobem zubatá. Podle fylogenetických studií byla z rodu Clerodendrum oddělena část druhů do několika menších rodů (Rotheca, Ovieda a Valkameria). Jako okrasné dřeviny jsou nápadně kvetoucí blahokeře pěstovány i v tropech, běžně je pak najdeme v botanických zahradách a parcích celého světa. Jedním z mála mrazuvzdornějších druhů je blahokeř pozdní, ovšem u nás se s ním setkáme jen výjimečně.

Blahokeře mohou být stálezelené i opadavé keře či stromy, méně často ovíjivé keře, liány nebo byliny. Mladé větvičky blahokeřů bývají čtyřhranné. Květenství mají nejčastěji řídce vrcholičnatá, případně hlávkovitě stažená, často uspořádaná ve vrcholové latě. Květy blahokeřů jsou oboupohlavné, lehce dvoustranně souměrné a stopkaté. Kalich květu je zvonkovitý až miskovitý, s pěti zuby či pěticípý. koruna je pětilaločnatá, nejčastěji řepicovitá, s úzkou korunní trubkou. Plodem blahokeřů je peckovice se čtyřmi pecičkami. Peckovice jsou často podepřené vytrvalým barevným kalichem, někdy se však rozpadají na merikarpia (peckovičky). Blahokeře jsou ve volné přírodě šířené ptáky, tedy v ptačím trusu.

Blahokeř Tmomsonové (Clerodendrum thomsoniae) s červenými květy podepřenými bílými kalichy je nejčastěji pěstovaným druhém. Známé jsou též druhy červenokvěté C. speciosissimum, C. splendens a C. x speciosum a bělokvětý druh C. Wallichii. Výše zmíněný blahokeř pozdní (Clerodendrum trichotomum var. Fargesii) najdeme u nás ve sbírkách Pražské botanické zahrady v Tróji.

Zdroj: ČESKÉSTAVBY.cz, ireceptar.cz, wikipedia.org, pixabay.com