Reynoldsova zeměloď (Zdroj: Shutterstock) Zobrazit fotky zobrazit 12 fotek

Permakulturní bydlení představuje život v souladu s přírodou, ale i obyčejným selským rozumem. Na prvním místě je praktičnost, dostupnost a úspora energií, ale i vody, stejně jako úcta k přírodě a život v harmonii s ní. Nejen permakulturní zahrady jsou fenoménem doby, ale též bydlení v tomto stylu.

Komunitní ekovesnice

Na světě existuje již přibližně okolo 15 000 takzvaných ekovesnic a neustále přibývají další. Jde o celé vesnice založené na permakulturním a udržitelném přístupu. Základ těchto vesnic tvoří stavby z přírodních materiálů, v ekovesnicích je však zásadní i rovnocennost, participativní rozhodování a finanční zapojení všech, jde tedy o vytváření komunit. 

Využíváno je dokonce vlastních lokálních měn, samozřejmostí jsou společné rituály a slavnosti. Všestranný a harmonický rozvoj osobnosti je zde podporován vzděláváním dětí i dospělých. 

V ekovesnicích dominuje snaha o minimalizaci tvorby odpadů a naslouchání přírodě, jejím rytmům, potřebám a přirozenému řádu. A to je hlavní charakteristika pojmu permakultura, uspořádání zahrady, pole, prostě pozemku, ale i domu, které je založené na přirozeném koloběhu přírody a na životě v harmonii s přírodou. Zdroje ve svém okolí nejen čerpáme, ale také je přírodě vracíme. Jestli se fenomén ekovesnic udrží a komunity nerozpadnou (a že je to pro lidstvo typické), to nikdo neví, s úctou k přírodě však lze žít všude.

Komunitní ekovesnice v Číně (Zdroj: Shutterstock)
Komunitní ekovesnice v Číně (Zdroj: Shutterstock)

Smysl stromů vysazovaných u lidských obydlí

Strom vedle domu. Už jako malé děti, když jsme se učili kreslit, jsme vždycky nakreslili vedle domku strom, kytku a zelenou trávu. Ale hlavně ten strom. Ono se to i dobře kreslilo, mělo to proporce. Hnědá linka kmenu, zelená koule či ovál a tu a tam nějaký ten kousek větve. Stromy k domům patří, ostatně to původně bývalo naopak, domy se stavěly vedle stromů, nikoli stromy vedle domů. 

Dnes dostaneme kus holého pozemku, na něm postavíme dům a vše, co má být okolo něj, musíme vysadit. Stromy již sice neplní všechny původní funkce, jako třeba ochranu stavby před vzlínající vlhkostí (to vyřeší hydroizolace), ale přesto jich mnoho zůstává. Za horka nám poskytnou stín, za deště pod nimi prší o dost méně, tlející listy jsou hnojivem, plody (pokud jde o strom ovocný) patří na náš stůl, ostatně i taková lípa nám poslouží, tedy našemu zdraví. 

Ne nadarmo byly odedávna na návsích lípy. Lipový květ sbíral a sušil na jaře každý. Kořeny stromů zpevňují svahy, stromy jsou útočištěm hmyzu a ptáků, zlepšují mikroklima v místě, kde rostou. A když umírají, můžeme z nich něco vyrobit, zatopit si a nebo vyudit maso. O funkci estetické nemluvě. Každý strom je originál, žádný jiný nevypadá úplně stejně a také pro samotné dřevo to platí. Strom je permakulturou jako vyšitou.

Strom u domu plní mnoho funkcí, naši předci to dobře věděli (Zdroj: Shutterstock)
Strom u domu plní mnoho funkcí, naši předci to dobře věděli (Zdroj: Shutterstock)

Od stromu k chytrému bydlení

Pojmy jako chytrý dům, chytré bydlení, inteligentní domy, jsou dnes hojně skloňované. Ovšem opravdu chytrý dům, to není budova „natlučená“ technologiemi. Chytré domy využívají dary přírody včetně energie a jsou citlivě včleněné do životního prostředí. A právě takové domy lze nazvat permakulturními. Dokonce tento pojem patří i do měst, nejen na jejich okraje a na ves. 

V mnoha zemích se čím dál tím více prosazují vertikální zahradystřešní zahrady. Principiálně jde totiž především o přístup, nikoli o použité materiály. I výšková budova z ocele, betonu a skla se může zařadit do rodiny permakulturních jedinců. Záleží totiž především na tom, jak žijí ti, co ji obývají.

Dům jako zahrada v italském Turíně (Zdroj: Shutterstock)
Dům jako zahrada v italském Turíně (Zdroj: Shutterstock)

Máte v paneláku malý balkón a pěstujete zde v nádobách byliny a zeleninu? Kompostér v kuchyni s kalifornskými žížalami? Zelená živá stěna v obýváku? Spousta pokojovek? Sbírka kaktusů a skleník pro tropické jedince vyžadující naopak vysokou vzdušnou vlhkost? Po stěně rozvěšená sbírka tilandsií? Důsledné třídění odpadu a nákup v obchodech „bez obalu“? V zimě minimalizace vytápění a třeba v ložnici přes noc přiotevřené okno? Jízda na kole a nebo pohyb pěkně po svých místo každodenního nastartování automobilu? O víkendech trampování a noci ve stanu či staré dřevěné boudě trampské osady?

Permakultura je především o rovnováze. Ostatně slovo kultura jasně odkazuje na člověka, lidskou činnost a lidské chování. A co nejnižší je naše ekologická stopa, o to více jsme bytostmi kulturními. V odborných kruzích se hovoří o takzvaném „manhattanském paradoxu“. V této velkoměstské čtvrti totiž přináší kumulace bytů s malou rozlohou v husté městské zástavbě vysoké úspory za vytápění, nižší spotřebu pohonných hmot a mnoha různých materiálů. Například automobil zde vlastní jen cca 25 % lidí. 

Ostatně i v našich bytových domech se potřeba tepla na bytovou jednotku rozpočítává, protože pokud je dům zateplen (jeho obálka) a má nová okna, přičemž máme všude okolo sebe další byty, nemusíme topení vůbec zapínat. A to je snem mnoha budoucích stavitelů takzvaných pasivních domů.

Pěstování zeleniny na balkóně (Zdroj: Shutterstock)
Pěstování zeleniny na balkóně (Zdroj: Shutterstock)

Stavíme permakulturní dům

Před stavbou domu co nejšetrnějšího k životnímu prostředí bychom si na pozemku měli postavit nějakou boudu a trávit zde víkendy. Doba věnovaná pozorování zákonitostí, které na pozemku fungují, se nám vyplatí. Převažující větry, slunce a orientace vůči světovým stranám, vlhkost, prostě poměry, které na pozemku panují, ty nerozpozná při letmé návštěvě místa ani ten nejgeniálnější architekt.

Sami zjistíte, kam je nejlepší umístit ohniště, kde si lehnout do trávy, kde by bylo dobré udělat záhony a kam vysadit stromy. Vlastně by mělo plánování stavby domu předcházet plánování zahrady a její napojení na dům. Využít co nejlépe každý kousek pozemku, každý jeho kout. 

Podle pozorování pak také co nejlépe naložíme s přírodními zdroji a energiemi. Správná orientace domu uspoří energie, spolu s vhodnou volbou materiálů, plochami prosklení atd. Dosáhneme optimálního stavu. 

Klíčové je také vnitřní uspořádání domu. Například umístění technické místnosti, kde bude i bojler, je ideální přímo v sousedství koupelny a kuchyně. Čím kratší jsou rozvody vody, tím více vody uspoříme. K největším ztrátám (spotřebě vody) dochází při čekání na vodu teplou, než začne z baterie téci.

Naši předci si s přírodou rozuměli (Zdroj: Shutterstock)
Naši předci si s přírodou rozuměli (Zdroj: Shutterstock)

Slavné zemělodě

Americký architekt Michael Reynolds buduje obytné domy (takzvané zemělodě) z odpadu a staví je tak, aby byly zcela soběstačné, aby nepotřebovaly připojení k veřejným sítím. Pneumatiky naplněné hlínou, staré láhve a plechovky od piva, PET lahve. To jsou základní stavební kameny zemělodí.

Plus energie z alternativních zdrojů, čili solární panely, domácí větrné elektrárny, využití prosklených ploch k ohřevu interiéru a minimalizace tepelných ztrát izolačními schopnostmi použitých materiálů. Nebo naopak zamezení přehřívání interiéru. Kompaktní a účelné dispozice vnitřních prostor jsou též nezbytné, stejně jako recyklace odpadní vody.

Reynoldsova zeměloď (Zdroj: Shutterstock)
Reynoldsova zeměloď (Zdroj: Shutterstock)

Skvělým prvkem (nejen zemělodí) je pak takzvaná Trombeho stěna fungující na principu skleníku. Jde o skleněnou předstěnu instalovanou cca 0,5 metru před jižní obvodovou stěnou domu opatřenou černým nátěrem. Mezi stěnami je ponechána vzduchová kapsa. Černá barva stěny domu pohlcuje tepelné záření slunce, akumuluje jej a část předává vzduchu ve vzniklé kapse. V horní a spodní části kapsy jsou na opačných stranách dva průduchy, díky kterým vzduch cirkuluje a ohřívá interiér. Je však nezbytné, aby byla na léto Trombeho stěna zastíněna posuvným překryvem střechy.

Reynoldsova zeměloď (Zdroj: Shutterstock)
Reynoldsova zeměloď (Zdroj: Shutterstock)

Dispozice interiéru a terasy

Dispozice interiéru musí být co nejjednodušší, s co nejmenším množstvím dělících příček, minimalizuje se také potřeba dveří. A prostor okolo domu je vlastně jednou velkou terasou, kterou je dům propojen s přírodou. Terasy jsou hranicí mezi domem a zahradou a jsou prokazatelně nejintenzivněji využívanou částí osobního prostoru. Pokud pak terasy rozdělíme na čtyři části, můžeme se přesouvat po celý den, podle toho, jaké prostředí potřebujeme. Západní terasu můžeme využívat odpoledne, východní ráno, jižní nejčastěji v zimě, severní za největšího vedra. 

Pokud pak využijeme i různé způsoby přistínění, možnosti využití teras se násobí. Terasy navíc můžeme využívat k uskladňování dřeva, lze si postavit třeba zděný krb s udírnou, určitě by měly stát pod okapy nádrže na dešťovou vodu a nebo by měla být sváděna do jímky, možností je mnoho. Převažující pobyt venku, v zahradě, na pozemku, je důležitou součástí takzvaně permakulturního bydlení.

A další zeměloď, důmyslné využívání teras (Zdroj: Shutterstock)
A další zeměloď, důmyslné využívání teras (Zdroj: Shutterstock)

Multifunkční předměty

Když se ještě vrátíme do interiéru, je zde vhodné využívat univerzální věci, které mají více funkcí. Třeba akumulační kamna mohou sloužit k topení, vaření, pečení, ohřevu vody i odpočinku. Odpadní voda nemusí téct rovnou do kanalizace, ale lze ji čistit a využívat dál. Velká zrcadla prohlubují menší části interiéru a opticky zvětšují prostor, kterého pak potřebujeme méně. Takové zrcadlo např. 80x80 cm, které vyjde na částku okolo 1000 korun zvětší koupelnu až o 50%, čím blíže se k zrcadlu přibližujete. Úplně zapomenete se v něm shlížet, vaše oči budou těkat po zrcadlené místnosti. A na plochu cca 6 metrů čtverečních se vám pohodlně vejde umyvadlo na desce, dostatečně prostorný sprchový kout i větší vana. 2 metry čtvereční pro pohyb mezi těmito zařizovacími předměty zcela stačí. Ne, zrcadla v bytě nejsou prioritně kvůli našemu narcismu.

Starý sporák, do chalupy patří určitě (Zdroj: Shutterstock)
Starý sporák, do chalupy patří určitě (Zdroj: Shutterstock)

Využité materiály

Na prvním místě by měly být materiály přírodní, zdroje obnovitelné a nejlépe i recyklovatelné, až bude jednou třeba dům zbořit. A nejlépe materiály z dané lokality, které nemusí urazit při přepravě stovky a tisíce kilometrů. Samozřejmě je také třeba, aby nejvíce exponované části domu byly řádně ošetřené. Pokud například zvolíme dřevěná okna, musíme je ošetřit impregnací a nátěrem. Ne všechno musí být jen v duchu přírodním, navíc se vyrábějí ochranné oleje. 

Měnit okna třeba za 20 let je prostě nesmysl a nijak tím přírodě neprospějeme. Stejně tak u starých domů není při jejich rekonstrukcích třeba za každou cenu měnit všechno staré za nové. Některé prvky stále slouží, nedosluhují. A mohou sloužit dál. A opět to přináší úspory a to i ty na přírodě, nejen finanční.

Zemělodě se staví z lokálních odpadů a dalších místních materiálů (Zdroj: Shutterstock)
Zemělodě se staví z lokálních odpadů a dalších místních materiálů (Zdroj: Shutterstock)

Místní zdroje a další úspory

Zahradu zaléváme výhradně dešťovou vodou sbíranou ze střechy, ostatně je tato voda pro zálivku ideální. Využíváme místní zdroj vody, ale také necháme dešťovku na pozemku vsakovat. Vybetonovat plochu a odvádět vodu pryč dovede každý, ale je to nesmysl. Vůbec hospodaření s vodou je klíčové včetně recyklace a dalšího využití vody odpadní. O využití sluníčka k ohřevu vody, interiéru i výrobě elektřiny již toho bylo napsáno mnoho a ano, je to jeden z nejdůležitějších přírodních (vlastně vesmírných) zdrojů. A nejen co se týká tepla. Velké prosklené plochy pak také sníží potřebu umělého osvětlování interiéru, nejenže využijí sluníčko k ohřívání interiéru.

Některé věci pak dělá málokdo z nás, ale je nasnadě o nich uvažovat, například na zimu odstavit (odpojit od elektřiny) mrazák a ledničku. Nejsou třeba. A nebo se prostě místo sušičky prádla vrátit ke starým dobrým šňůrám na prádlo. Bude vonět o dost lépe než když je chemicky parfémované.

Zdroj: stavebnictvi3000.cz, zemesouzneni.cz, wikipedia.org

Staré dobré sušení prádla (Zdroj: Shutterstock)
Staré dobré sušení prádla (Zdroj: Shutterstock)