Cedráty, neobvykle velké citrusy, které mohou také připomínat Buddhovu ruku

Cedrát (Citrus medica) je druhem citrusů z čeledi routovitých (Rutaceae). Patří do stejného rodu jako běžné citrony. Cedrát říkáme jak rostlině, tak plodům, které najdou uplatnění v potravinářství, kosmetice, léčitelství a při rituálech. Z pěstitelského hlediska jde o velmi zajímavou rostlinu, jejímž jediným správným názvem je citrus cedrát. V Evropě jsou cedráty pěstovány především v Řecku, Itálii, Španělsku a na jihu Francie. Ve světě je pak největším producentem Portoriko (3500 tun cedrátů ročně). Obzvláště významný je citrus cedrát například v italském městečku Santa Maria del Cedro na jihu Itálie (provincie Cosenza), kde se z cedrátů vyrábí tradiční likéry, oleje, mýdla, sirupy, sladkosti a další výrobky.

Citrus cedrát patří k nejstarším citrusům. Pěstovali jej již Médové, Peršané a obyvatelé starověké Palestiny. Prvními Evropany, kteří cedrát poznali, byli Řekové a Římané. Řecký učenec Theofrastos dal rostlině jméno jablko médské (Malus medica), to ale do dnešních dnů nepřetrvalo.

Svým habitem je citrus cedrát podobný citroníku. Tvoří stálezelené, trnité keře až malé stromky s nepravidelnou korunou. V subtropech a tropech cedráty dorůstají až čtyř metrů, v mobilních nádobách však musíme počítat se skromnějšími rozměry. Rostliny jsou většinou samosprašné. Listy citrusu cedrát jsou dlouhé až 20 cm, lesklé a kožovité. Květy jsou větší, bílé a oboupohlavné, svým silným aroma provoní byt. Rostliny kvetou a plodí nejčastěji na jednoletém dřevě, přičemž mohou vykvést i třikrát do roka. Zároveň proto na rostlinách najdeme květní poupata, květy i dozrávající ovoce.

A pozor, silně aromatické plody nejsou určené ke konzumaci v čerstvém stavu. Když plod rozkrojíme, najdeme uvnitř velmi malý objem dužniny, většinu objemu cedrátu představuje pevné bílé pletivo, kterému se říká mezokarp. Plodí i velmi mladé rostliny. Plody mají válcovitý tvar a dorůstají délky až 30 cm. Hmotnost plodu může být až 1,5 kg (výjimečně i 2 kg). Mladé rostliny však mají plody menší. V plné zralosti jsou plody sytě žluté, u některých odrůd až oranžové.

Plody jsou tvořené z perikarpu (oplodí, kůry), který je těžko loupatelný a skládá se ze dvou vrstev. Z exokarpu (flaveda, vnější vrstvy kůry) protkaného olejovými žlázami obsahujícími aromatický olej a mezokarpu (albeda, vnitřní vrstvy kůry). Mezokarp je pevné bílé pletivo těsně spojené s exokarpem a představující až 70 % obsahu plodu. Poslední částí plodu je endokarp (dužina), která je vytvořena segmenty potaženými blánou. Dužina obsahuje cukry, pektin, vlákninu, vitamín C a semena.

Významným znakem cedrátu je jako u mnoha dalších druhů citrusů polyembryonie semen, což znamená, že z jednoho semene může vyklíčit až několik rostlinek. Jedno embryo vzniká splynutím samčí a samičí pohlavní buňky, ostatní embrya jsou nucelárního původu (vznikají nepohlavní cestou ze zvláštního pletiva a proto mají stejný genetický základ jako mateřská rostlina).

Od ostatních citrusů se cedrát liší svou větší teplomilností, pokud bychom rostlinu zazimovali za teplot dlouhodobě nižších jak +4 ^oC, může uhynout, mrazíky jsou pro cedráty smrtící i krátkodobě. Při zazimování jsou dokonce nutné teploty +12 až 15 °C. Co se týká teplomilnosti, nejvíce záleží na odrůdě a podnoži.

Velice zajímavou odrůdou, která je známa i u nás, je Citrus medica var. Sarcodactylis, lidově Buddhova ruka. Buddhova ruka má plody výběžkovitého tvaru, které připomínají prsty ruky, je jich ale obvykle mnohem víc než jen 5. Ovšem tento plod neobsahuje dužinu ani šťávu, přesto se však využívá v kuchyni. Nejčastěji ale bývá tato odrůda pěstována jako okrasná, předně nádherně kvete, plody jsou velmi zdobné a navíc je silně aromatická. Letněné rostliny provoní celou terasu a vy ohromíte své návštěvy neobvyklými citrusy. V Asii je tato odrůda pěstována hlavně pro obřadní účely a najde uplatnění i v tradiční medicíně. Plody mají silně povzbuzující účinky.

Zajímavé je také využívání cedrátů při oslavách židovského svátku Sukot. Před tímto svátkem kupují Židé cedrát odrůdy Etrog. Plody nesmí být pomačkané, musí mít správný tvar a musí být pěkné na pohled. Důležitý je také perfektní („košer“) vrchol plodu. Pokud má vrchol takzvaný pitom (neodpadnutou část květu, ketrou představuje pestík nesoucí bliznu, a která zůstala srostlá s kůrou plodu), cedrát se ukládá do speciální vystlané krabičky.

Co se týká běžných cedrátů, je průmyslově využívána jejich kůra k proslazování, z listů a kůry se destilují éterické oleje a plody jsou používány v lidové medicíně. Nejčastěji je v potravinářství využíván mezokarp (albedo). Máčí se 40–60 dnů ve slané vodě, poté se přidává řepný cukr a glukóza a hmota se používá při výrobě kandovaného ovoce. Z cedrátu se ale také vyrábí likéry, punče, sirupy, zmrzliny, ovocné a chlazené (frappe) nápoje. Z destilovaných éterických olejů se vyrábí krémy na pleť, zubní pasty, ústní a kolínské vody, šampony, deodoranty a další výrobky. Z cedrátového dřeva se vyrábí kadidla.

K léčebným účelům se požívají semena, dužnina, kůra, listy i květy. Vyrábí se šťávy, odvary, nálevy, zábaly a jiné léčebné preparáty. Léky fungují na překyselený žaludek, bronchitidu, choroby dýchacích cest, vysoký obsah cholesterolu, stres, hypertenzi, úzkost, napětí, křeče, bolesti hlavy, nespavost, nádory v zažívacím traktu, choroby jater, zácpy, diabetes, krvácení z nosu a dásní. Mají také účinek tonizující protihorečkový, protidávící a antiskorbutický.

Stromky se množí odřezky z dvou až tříletých větví, případně moderněji roubováním na podnože druhu Citrus aurantium. Možné je i množení semeny, ale úplně nejlepší bude zakoupení sazenice. Plodící větve je třeba vést po oporách, čímž bráníme jejich zlomení váhou ovoce. Za sucha je potřebná pravidelná zálivka, nikdy ale nesmíme rostliny postřikovat a přelévat. Riziko houbových onemocnění by bylo vysoké. Citrus cedrát je náročný na živiny a kvalitní, humózní půdu. Sklizeň se provádí postupně, jelikož rostlina dlouho obnovuje kvetení. Dvacetiletá rostlina plodí ročně cca 60 až 80 plodů, jejich průměrná hmotnost je 700 gramů.

V létě rostliny vyžadují slunné a teplé stanoviště, proto je letníme na jižních terasách či balkónech. V oblastech, odkud cedráty pocházejí, neznají období zimního klidu, proto není zazimování vyloženě nezbytné, nutná je ale častější zálivka. Substrát volíme kyprý, humózní a dobře drenážovaný. Musí dokonale propouštět vzduch i vodu a nesmí se zálivkou slehávat. Ideální je přímo speciální substrát pro citrusy. Hnojíme plnými hnojivy určenými pro citrusy. A pozor, citrusy nesnáší vápník!

Je-li již zemina v prostorném květináči vyčerpána, je nezbytné přesazení, obvykle cedráty přesazujeme jednou za 3 až 4 roky, nejlépe na podzim a na začátku zimy. Zaléváme zásadně měkkou dešťovou vodu, nikdy ne vodou vápenatou. Obzvláště v létě je zálivka častá. A pozor, citrusům vadí přelití, krátkodobé přísušky naopak snesou, jelikož jsou rostliny chráněné před uschnutím silnými kožovitými listy. Zaléváme jen tehdy, když je horní vrstva substrátu suchá do hloubky dva až čtyři centimetry.

Pro dobré plození je nezbytný pravidelný řez, jelikož citrusy nasazují prodlužující se tenké výhony, na jejichž koncích se teprve vyvíjí květní pupeny. Bez řezu bychom se plodů nedočkali. Korunu tvarujeme v zimě nebo v předjaří před vyrašením pupenů. Jednoroční výhony zkracujeme řezem alespoň o třetinu, zároveň odstraňujeme větve nemocné, suché a překážející. V létě pak zkracujeme tenké výhony, které prorůstají do koruny. Podpoříme tím boční větvení. Hlavním smyslem řezu citrusů je vytvořit a udržovat základní kostru s dobrým rozvětvením. Umožníme tak dobrý přístup světla do koruny. Platí přitom, že čím silnější provedeme řez, tím silnější bude růst výhonů. Slabší řez proto lépe podporuje tvorbu květů a plodů.

Kultivarů cedrátu existuje dlouhá řada, přičemž je konkrétní odrůda vždy typická pro konkrétní oblast.

Zdroj: wikipedia.org, izahradkar.cz, ireceptar.cz