Co pěstovaly naše praprababičky na zahrádkách před sto lety?

Letos slavíme 100 let založení republiky a to je kromě jiného i příležitost inspirovat se zahrádkami našich praprababičky, respektive jejich pragmatičností a tedy vším užitečným, co si v zahrádkách pěstovaly. Nakonec za válek a krizí, které 20. století přineslo, šlo mnohdy o rozdíl mezi životem a smrtí, zdravím a nemocí, minimálně pak o vylepšení jídelníčku a lékárničky. Tak se prostě žilo.

Určitě byste před sto lety nenašli zahrádky pravidelně střižené, udržované, vymazlené. Prostě na to nebyl čas, nemluvě již o přesně střiženém trávníku, jelikož tráva se sekala kosou a krmila se jí drobná domácí zvířata, načež se na zimu připravovalo seno. Vše bylo zařízené a promyšlené především pragmaticky včetně takzvaných předzahrádek, které též bývaly alespoň z části užitkové. Lidé mívali spoustu dětí, živnost i zaměstnání zabíraly mnoho času a právě ženy, které bývaly často doma a staraly se o domácnost, pečovaly kromě kuchyně, prádla, úklidů a zahrádky také o své ratolesti a po nocích často šily, tkaly a podobně. Hodila se každá koruna.

Ovšem místo se našlo kromě ovoce, zeleniny a bylinek i na okrasné květiny, jelikož řezané květiny byly drahé a pieta, narozeniny a různá výročí si žádaly své. Navíc mají ženy květiny rády, tak proč by se jich vzdávaly.
Určitě byste v běžných zahrádkách před sto lety nenašli anglický trávník, prvky japonských zahrad, betonové chodníky, zastřižené keře, jezírka, fontánky apod. V zahrádkách především vše dokonale fungovalo a bylo v harmonii, načež tyto zahrádky přinášely co největší užitek. Přesto ale působily útulně, ba dokonce kouzelně a nádherně voněly. Nepoužívala se přitom chemie ani technika, vše se dělalo ručně.

V každém případě se naše babičky řídily zkušenostmi a radami svých předků, neměly příliš možností studovat, neměly přístup k informacím jako máme my dnes. Informace a zkušenosti se tedy předávaly z generace na generaci.
Věděly dokonce, které bylinky je dobré vysazovat ke které zelenině, aby bylo omezeno výskytu škůdců, běžně pěstovaly kopr, měsíček, afrikány, šalvěj, dobromysl, meduňku a další bylinky. Samozřejmostí byly běžné druhy zeleniny, pokud měly tu možnost, našlo se i místo na políčko s bramborami, za zahrádkou byl alespoň malý sad.

Výsadba sice vypadala na první pohled chaoticky, ale měla svá pravidla a dokonce byly známé i základní osevní postupy, tedy jaké plodiny střídat. Určitě nechyběl kompost a základem zahrady, ale i celého domu, byla studna.
Okrasné trvalky a letničky se pak pyšnily především na předzahrádkách. Základ okrasných květin přitom představovaly květiny luční. Našly se zde zvonky, luční máky, svlačce, kopretiny, denivky, sedmikrásky, ale i slunečnice, hrachory a černuchy, mařinky vonné a drchničky. Nad tím vším pak spolu se zmíněnými slunečnicemi a též diviznami kralovaly růže, pěstovaly se však i okrasné cibuloviny.

Ze zeleniny se pěstovala mrkev, petržel, celer, zelí, salát, špenát, cibule, česnek, nezbytné brambory, ale i okurky, rajčata a papriky, ředkvičky, kedlubny a další druhy.
Na sadu bychom našli třešeň, švestky, jabloně, hrušně, meruňky, ale i ovocné keře (angrešty, rybízy, maliníky, trnky, …). Existuje dokonce i písemný záznam takových zahrádek a sadů za domem neodborného, ovšem velmi citlivého a inteligentního charakteru, Zahradníkův rok od Karla Čapka. Najdeme zde vtipné fejetony, které potěší i dnešního čtenáře. Paradoxem však je, že právě zahrada bratří Čapků se představě zahrádek před sto lety zcela vymykala. Byli opravdu vášnivými zahrádkáři, navíc se zamilovali do zahrad japonských, které přišly za první republiky do módy. A pokud si nechcete kupovat knihu, najdete Zahradníkův rok i volně na internetu, jelikož autorská práva na díla Karla Čapka jsou již volná.

Zdroj:
dumazahrada.cz, ČESKÉSTAVBY.cz, shutterstock.com