Bývaly časy, kdy se štětky na mytí záchodů a umělé květiny lišily jen barvou. Tyhle časy už jsou naštěstí dávno pryč, a kvalita materiálového provedení a pestrost detailů současných umělých květin umí splést i pozorného odborníka. Spolu s tím přibylo výhod jejich vkusné aplikace, ale také nároků. I o umělé květiny je třeba se starat.
Začneme pozitivně, výhodami. Ve srovnání s živými rostlinami jsou opravdu nenáročné na péči. Odpadnou vám všechny zjevné pěstitelské starosti: zalévání, hnojení, přesazování, boj se škůdci. Můžete úplně zapomenout na poučky o tom, jaké podmínky jsou zapotřebí k pěstování: do stinného a zšeřelého koutu můžete postavit kvetoucí orchidej, na průvan citlivé velkolisté krásky můžete vystavit do okna. Umělé květiny mohou stát (téměř) kdekoliv, zkrášlí prostor, kde by se těm živým nedařilo.
Je to jedničková volba pro alergiky, kteří nechtějí zápasit s dráždivými vůněmi, prachem a pyly – ale nechtějí se vzdát zeleně. Pokud máte doma psa nebo příliš zvědavou kočku, a bojíte se, že rozkousáním živé květiny přijdou k úhoně, může být umělá rostlina přiměřenou odpovědí (nanejvýš skončí rozkousaná jako hračka).
S tím trochu souvisí „čistota“ domácnosti: už žádné vlhké skvrny, mokvající nábytek, plíseň chytající s omítky. Žádné mušky, ani nehezká kola od vysrážené vápnité vody. Umělé květiny jsou lehké, takže nábytek nedevastují. Je to perfektní řešení pro prostory, kde se na péči o živé květiny zapomíná: kanceláře, provozovny, prodejny. Tam, kde se práší nebo kouří.
Čas je nesmírně důležitý. S umělými květinami ho neztrácíte péči. Nemusíte být trpěliví a čekat, až vykvetou nebo dorostou do požadované velikosti. Máte je hned takové, jaké je chcete mít. A takové vám vydrží po dlouhá léta. Pokud se o ně budete dobře starat, hravě vás přežijí. Manipulace je s nimi snadná, není problém je instalovat anebo naopak sbalit na cesty. Snesou bez úhony cestování, stěhování, zimu.
Pochválíme je za jejich jedinečnost a to, že „krášlí“ v každém ročním období. Proto k sobě přitahují pozornost, vábí a lákají. To nejhezčí ze sebe vydávají pořád. Je snadné je aranžovat, všemožně kombinovat, přesouvat. A zapomenout bychom neměli ani na to, jak působí na naši psychiku: podněcují a uklidňují nás stejně, jako opravdové živé rostliny. Náš mozek totiž pohledem (u kvalitních atrap) nepozná rozdíl.
Všechno dobré je k něčemu zlé
Při kritice umělých květin je třeba rozlišovat, kdy je kritizujeme za jejich nedostatky, anebo za to, že skutečně nejsou živé. Někdo prostě nepřenese přes srdce, aby si doma vystavoval kus tvarovaného silikonu. Je to otázka vkusu. Jiným tato umělost a plnost tvarů vůbec nevadí (to u silikonu ostatně platí i v jiných estetických oblastech). Ale za to, že o ně nemusíte rozkošnicky pečovat a hlídat si jejich zalévání vážně, umělé květiny nemohou.
Jejich reálné nedostatky plynou spíš z toho, že jsou pořád stejné. Nevyvíjejí se, nemění. Pořád zdobí na svých 100 %, ale okoukají se. Nejsou dokonale barevně stabilní: po roce na prozářeném parapetu vyblednou, a už se nespraví. Samy od sebe nevydávají žádné pachy a vůně, ale mohou (některé materiálově kombinované typy) načichnout okolím. A už se toho nezbaví.
Je velkým mýtem, že je pořídíte snadno a levně. Abyste vybrali ty skutečně povedené, co nevypadají moc stylizovaně uměle, musíte brouzdat internetem velmi dlouho. A jejich cena pak odpovídá kvalitě. Ve formátu řezané kytice si připravte sumu přes tisícovku, kolem dvou tisíc pak u rozrostlejších pokojovek. A u ateliérových krásek ještě víc. Právě takové ale většinou hledáte: protože nechcete kýč, ale skutečně věrnou napodobeninu pokojovky. A dalším velkým omylem je, že se o ně nemusíte vůbec starat.
I umělá krása potřebuje péči
Kvalitní umělé rostliny obvykle vznikají řemeslným sloučením, splynutím několika různých materiálů. Různé druhy průmyslových plastů, textilií (koženky), silikonu. U vzrostlých kusů, imitujících například palmy nebo banánovníky, je často doplněn reálně dřevěný kmínek. Jenže právě tahle syntéza materiálů může působit problémy. Každý totiž snese něco jiného. Spolu dohromady ale snesou jen velmi málo, a téměř jistě si nebudou rozumět s chemickými přípravky na čištění.
Čistit je přitom musíte, aby se z nich nestaly pasivní lapače prachu. Pryč jsou ty časy, kdy je stačilo nacpat do mikrovlnky (dnes by to na ně působilo stejně, jako na živé – vražedně). Takže jak na to? Prachovka a navlhčený hadřík k otírání listů. Vysavač raději ne, ten by mohl křehkým exemplářům ublížit. Jedno-materiálové plastové umělé květiny je možné sprchovat ve vlažné vodě (prostě jim dáte sprchu).
Ortodoxní milovníci živých rostlin těm umělým asi nikdy neodpustí a nepřijmou je. S tím se nedá nic dělat. Ale umělé květiny už dávno nejsou tím morbidním hřbitovním kýčem. Mohou být docela plnohodnotnou zkrásňující složkou vaší domácnosti.
