Materiály venkovní dlažby
Úkolem venkovní dlažby je zajištění funkčnosti cest, chodníků, teras a zahradních posezení a parkovacích stání. Výběr materiálu závisí na budoucím využití zpevněné plochy a charakteru stavby. Přírodní kámen je tradičním materiálem hojně využívaný jako funkční i estetický qdoplněk zahrad. Ve velkých zahradách vynikne lomový kámen, který může být upraven broušením, leštěním nebo štípáním. Pro menší formálnější zahrady jsou vhodné kamenné kostky. Volněji založená zahrada ocení tzv. anglickou dlažbu, což jsou neopracované kameny s přibližně rovnou lícovou stranou.Betonová dlažba je vhodným druhem pro místa, kde její uživatel ocení funkčnost, pevnost, trvanlivost a jednoduchou pokládku. Betonovou dlažbu lze najít v podobě kostek, desek, profilových nebo odlehčených tvárnic. Nejoblíbenější je zámková dlažba, která se vyrábí v široké škále barev i tvarů.
Do exteriérů je také vhodná extrémně slinutá keramická dlažba, která má malou nasákavost a vysokou pevnost. Kameninové dlaždice jsou odolné vůči mrazu, chemickým látkám i mechanickému zatížení, navíc nemá kluzký povrch.
Na dlažbu je možné využít i takové materiály jako dřevo a plast. Dřevo je důležité před použitím naimpregnovat proti vlhkosti, ale i tak má dřevo omezenou životnost (20-30 let). Efektně vypadá dlažba z kulatiny nebo hranolů. Na větší je vhodnější využít dřevěné desky nebo kazetové konstrukce dlažby. Na trhu najdeme i plastové dlaždice a prvky ve tvaru dlažebních kostek. Plastová dlažba má různé barvy, je odolná a zdravotně nezávadná a s protiskluzovou úpravou i jednoduchou pokládkou.
Materiály obkladů fasád
Na fasádní obklady jsou kladeny vysoké požadavky, musí být nejen odolné vůči vnějším vlivům, ale také musí perfektně izolovat a dobře vypadat. Fasádní obklady se mohou lepit mokrou cestou, nebo cestou suchou speciálními kotvícími systémy. Podle materiály mohou být fasádní obklady dřevěné, kamenné, keramické, plastové a obklady na bázi kovu.Materiály dlažby do interiéru
Nejběžnějším materiálem do interiéru je dlažba keramická. Vyrábí se z přírodních surovin vypalováním při vysokých teplotách a její povrch může být glazovaný nebo neglazovaný. Keramická dlažba je tvrdá, odolná a praktická na údržbu. Na určitá místa, jako je koupelna, je pak vhodný protiskluzový povrch. Mezi další materiály patří mramor, žula nebo přírodní kámen. Všechny tyto materiály vynikají velkou odolností a v interiéru působí neobvyklým a elegantním dojmem. Do větších prostor, například vstupních hal je vhodnou variantou teracová dlažba s hladkým povrchem, kde ideálně odolává velkému zatížení.Materiály obkladů do interiéru
Nejběžnějším typem obkladu v interiéru jsou obklady keramické, které jsou vhodné do všech částí interiéru, ale nejčastěji se používají v koupelnách a kuchyních. Keramické obklady mohou mít nejrůznější podobu a velikost. Jejich barevné provedení se pak mění v závislosti na módních trendech, ale obecně jsou k dostání ve všech barvách.V interiéru se také využije obklad z přírodního i umělého kamene. Kamenný obklad nejlépe vynikne v prostornějším interiéru a dodá mu zajímavou atmosféru. Nezaměnitelnou atmosféru dodá interiéru i obklad dřevěný. Pokud nevyžadujeme od obkladu větší odolnost, postačí palubky z tuzemských dřevin.
Své místo si v interiéru našlo i lícové zdivo, kdy se většinou obkládá pouze část místnosti, která pak dostane nádech klasické cihlové zdi. Tato varianta poněkud náročná na finance i na pokládku.
Lepíme dlažbu a obklady v bytě
Podklad by měl být zbaven nečistot, prachu, mastnoty a zároveň byl měl být rovný, soudržný a nenasákavý. Zděné omítky musí být nejprve vyrovnané omítkou, pórobetonové tvárnice a sádrokarton penetračním nátěrem, který sníží jejich nasákavost. Betonové stěny a podlahy musí být dostatečně vyzrálé, minimálně 28 dnů. Podlahy se vyrovnávají samonivelační stěrkou, nebo speciální vyrovnávací maltou.Lepící malta závisí na materiálu obkladu. Na obyčejnou keramickou dlažbu či obklad postačí běžná stavební lepidla. Na málo nasákavou keramiku jsou potřeba lepidla flexibilní, která mají větší přilnavost. Flexibilní lepidla se využívají při využití tenké hydroizolace nebo podlahového vytápění. Lepící malta se nanáší ozubenou stěrkou v tenké vrstvě okolo 4 mm a na dlažbu je možné šlapat po 24 až 48 hodinách. Pro dokonalý vzhled a funkčnost obkladu je nutné dodržení správné velikosti spár i jejich konečné vyplnění spárovací hmotou. Ta by se neměla uvolňovat a praskat. Všude tam, kde jsou předpokládané možné mikropohyby, je důležité použití pružných silikonových tmelů, jinak postačí běžná spárovací hmota.
Pokládáme venkovní dlažbu
Pro životnost venkovní dlažby je dobře připravené podloží a pokládka nezbytná. Při pokládce příjezdové cesty je nutná hloubka výkopu 80-100 cm, pro zahradní pěšinku pak postačí 30-35 cm. Pro vytvoření opravdu pevného podkladu se nejprve výkop vysypává pro příjezdové cesty nejprve hrubší drtí, kterou zhutníme a pak drtí jemnější. Pro pěší cesty postačí jedna podkladová vrstva. Posledním vrstvou je pak nejjemnější drť, která se urovnává pomocí latí.Kamennou dlažbu můžeme položit do volného terénu nebo na stávající betonový podklad, který ovšem musí být v perfektním stavu bez trhlin. Před samotnou pokládkou se na beton nanese vrstva malty, do které se kameny usadí pomocí gumové palice do stejné roviny. Bez betonového podkladu je nutné výkop vysypat štěrkem a zhutnit.
