Elegance jednoduchých tvarů, nenáročná geometrie stavby, kvalita vyjádřená užitými materiály. Dům u jezera možná vznikal z jednoduchých, ale osvědčených principů. A výsledek je potěšující: nevšední stavba pro nevšední místo.
Jezero Candlewood ve státe Connecticut je zvláštní: je nepochybně krásné, ale kočující výletníci jej zatím neobjevili. Což místní obyvatele těší. V zimě se tu přitom můžete cítit jako na severu Kanady, a v létě zase jako v Kalifornii. Je to místo, kde se dá strávit příjemná dovolená kdykoliv. Tedy, pokud k tomu máte patřičné zázemí. Na břehu jezera ještě donedávna stála chata, kterou si před lety pořídil manželský pár. Stavba byla datována k roku 1960, což už naznačovalo potřebu budoucích rekonstrukcí.
Místo chaty rovnou dům
A teď, když mělo k úpravám dojít, rozhodli se její majitelé pojmout to trochu jinak. Ne jako nezbytnou rekonstrukci chaty, ale její úpravu ke stálému obývání. Místo, kde by mohli trvale trávit důchod. Po prvotní poradě s architekty, když uviděli obsáhlý výčet všemožných oprav a jejich nákladů, změnili názor. Starou chatu nechali strhnout, a místo ní vystavěli komplet nové „sídlo“. Místem přitom šetřit nemuseli, k jimi vlastněné parcele přináleží rozlehlý pozemek s kusem pobřeží.
Architekti dům rozpracovali jako objekt definovaný konzolovitými horizontálními střešními rovinami, které kaskádovitě klesají po mírně strmém pozemku směrem k vodě. Užitý stavební materiál definoval postup – protože je dům postaven převážně z betonu litého na místě, mohli si klienti dovolit i poměrně odvážné rysy. Například nepřerušované prosklené plochy ve stěnách, které jim zprostředkovávají kontakt s přírodou. Doplňkem jsou pak střešní zahrady, které poměrně rozlehlou stavbu nerušivě usazují do okolí.
Stavba rozložená do vrstev
Stavba udržuje poměrně nízký profil, ale o výhledy díky svahu rozhodně ochuzena není. Do orientace stavby se promítl požadavek na zachování velkého starého dubu, i topografie terénu. Objekt těží z přesahů svých střech, terasy kryté pod ním se tak rozkládají do vícera rovin a vytváří stupně venkovních ploch navázaných na interiér. Na hlavní úrovni přízemí jsou společenské prostory situovány vlevo od vstupu a vnitřního dvora, zatímco soukromé prostory (dvě ložnice a koupelny) jsou umístěny napravo.
Velký obývací pokoj vede do otevřenou jídelnu/kuchyň, přičemž všechny prostory jsou orientovány směrem k posuvným skleněným dveřím od podlahy ke stropu. A tam, kde o sobě dům nedává vědět prosklenou plochou? Fasáda je obložena svislými lamelami z „termálně modifikovaného“ dřeva borovic. Podhledy střešních rovin jsou řešeny zakázkově, též ze dřeva.
Zajímavým prvkem jsou vápencové podezdívky, které stavbu spojují s místem i skrze lokální materiál. Vápenec a modrý kámen na podezdívce a terasách přirozeně doplnily skalní výchozy, které jsou vidět po celém obzoru. Stavba tak opravdu „roste z krajiny“.
Materiály: Worell Yeung
Foto-kredit: Naho Kubota
