Trik s hliníkovou fólií umisťovanou za radiátory je u nás známý již více jak 30 let. Když jsme kdysi rekonstruovali dům, také nám to topenáři poradili. Nenapadlo nás tenkrát ověřovat, jestli to má smysl a v praxi pak zjišťovat, zda to vůbec nějak pomohlo. Ve světle posledních zjištění však vyplouvá celkem tristní odpověď. Je to nesmysl. Pokusíme se objasnit.
Na první pohled je záměr docela logický, teplo se má od hliníkové fólie odrážet do místnosti, čímž neohřívá stěnu za radiátorem, ale samotnou vytápěnou místnost. Je to však pravda? Pokud by byla, šlo by o sice drobnější, ale přesto zásadní úsporu. Zateplování budov, výměny oken a jiné prvky zateplení jsou poměrně drahé, zatímco fólie za radiátor je oproti tomu jen drobným zlomkem takových investic. Zahříváním stěny za radiátorem přitom opravdu dochází k tepelné ztrátě. Nejčastěji radiátory najdeme pod oknem a velmi blízko stěně. Opravdu však této tepelné ztrátě zabráníme vložením fólie mezi radiátor a stěnu?
Podívejme se na problematiku z hlediska takzvaných průteplivých a neprůteplivých konstrukcí obvodových stěn. Neprůteplivé (pevné) obvodové konstrukce s nalepenou hliníkovou fólií skutečně odráží dopadající teplo více než omítnutá stěna. Problém je však v odrazivosti fólie. Ta se totiž rychle zapráší, čímž odrazivost klesá nakonec až o cca 45%. Zásadně přitom záleží na kvalitě stěny z hlediska tepelně izolačních schopností. U zateplených stěn je totiž vliv fólie zanedbatelný na rozdíl od stěn nezateplených.
Navíc je třeba brát ohled i na typ šíření tepla. Klasický radiátor vyzařuje teplo sáláním (radiací) a to také do stěny za radiátorem. Ovšem v mezeře mezi stěnou a radiátorem proudí vzduch, čímž dochází k přenosu tepla do místnosti prouděním (konvekcí), přičemž se procházející vzduch ohřívá od radiátoru i stěny. Jestliže pak na stěnu nalepíme hliníkovou fólii a ta zůstává chladná, procházející vzduch se ohřívá méně a chladnější vzduch zároveň méně proudí. V konečném důsledku se tak snižuje výkon radiátoru.
Čili hliníkové fólie sice omezují sdílení tepla sáláním ze zadní plochy topného tělesa, čímž ale snižují celkový tepelný výkon radiátorů (tepelný výkon sdílený sáláním i konvekcí). V konečném důsledku se to projeví poklesem vnitřní teploty ve vytápěném prostoru. Fungovalo by to pouze v případě, že by topné těleso bylo předimenzováno, to však zvyšuje spotřebu energií. Suma sumárum docházíme k závěru, že instalovaná fólie především snižuje tepelný výkon otopného tělesa, nikoli celkové tepelné ztráty místnosti. V tomto případě je vliv fólie zanedbatelný.
Oproti tomu průteplivé (prosklené) konstrukce, čili velká okna a prosklené stěny, pouští ven prosklenou plochou spoustu tepla. A právě v tomto případě jsou tepelné ztráty způsobené sáláním významné. Odrazivá plocha za radiátorem má v tomto případě své opodstatnění. Kromě prosklených ploch však nemá fólie prakticky žádný smysl. A jelikož je situace, kdy by radiátor stál přímo před prosklenou plochou, spíše výjimečná, ve většině případů nemá smysl fólii mezi radiátor a stěnu instalovat.
U neprosklených stěn se snížení tepelné ztráty vlivem instalované fólie pohybuje na hodnotě pouhých cca 0,4 % v případě stavebních konstrukcí odpovídajících stavebním předpisům platným od roku 2012. O cca 5% pak jde u nezateplených stavebních konstrukcí postavených v 50. letech minulého století. Vedle toho se navíc sníží výkon radiátoru o cca 12 až 15%. Úspory tedy nejenže nejsou žádné, ale dokonce zvyšujeme ztráty na spotřebě energií.
Pro další informace o úsporách energií nebo vytápění navštivte odborné stavební internetové portály, které byly zdrojem informací výše uvedeného článku www.estav.cz a www.tzb-info.cz
