Jak vypadá projekt, s nímž se Estonsko loni pustilo do soutěže o Cenu Evropské unie za současnou architekturu? Pokud byste předpokládali něco divokého, nespoutaného a odvážného, čekalo by na vás nejspíš překvapení. Milé. Maidla Nature Villa totiž vyniká svou nenápadností. Je samostatným apartmánem v hotelu okolní divočiny.
S celkovou rozlohou 28 metrů čtverečních nemůžeme zmíněný pokoj nařknout z přehnané rozmařilosti. Vlastně, v místnosti zužujícího se trojúhelníkovitého půdorysu bychom nejspíš cítili jistý diskomfort, nebýt toho, že jeho obvodové stěny vytváří prosklené plochy oken. V hlavní obytné místnosti narazíme na velkou postel, v nejužším bodu místnosti pak na malá kamna na dřevo. A za přepážkou pak spíše než abychom viděli, odtušíme toaletu, koupelnu a šatník. Interiér doplňují malá měkká křesílka, designový stolek a botník. Zjevně tu byli věrni úsloví, že méně znamená více. Pokud si ale budeme chtít stěžovat na recepci, čeká nás poměrně dlouhá cesta.
Příroda v hlavní roli
Z pokoje totiž vyjdeme nejprve na terasu dřevěné paluby, prostorné plochy vyzdvižené nad terénem, kde se nachází další stůl a židle k posezení. A kudy dál? Po dřevěném chodníku, mezi rákosinami a křovím, stovky metrů až k zázemí návštěvnického centra přírodní rezervace Maidla. Právě tohle je totiž hlavním chytákem celého projektu. Jeho autorka, architektka Mari Hutová, totiž chtěla tímto projektem připomenout lidem jejich napojení na přírodu. A to včetně její křehkosti, pomíjivosti a hrozby toho, že může zmizet. Pokud jí nebudeme věnovat náležitou pozornost. Právě proto tu hraje přírodní scenérie, v celé své proměnlivosti, hraje ústřední roli.
Apartmán se světluškami
Maidla je inspirována divočinou, umístěna na okraji rozsáhlé bažiny, která zvolna přechází v jezero. V nedeštivých letních měsících se všechna ta vyvýšená spojení chodníků a lávek mohou zdát nadbytečná, ale po vydatném dešti nebo tání? To už jediný pokoj tohoto nevšedního hotelu stojí na ostrůvku obklopeném ze všech stran vodou. Tehdy je prý pobyt nejkrásnější, protože kolem skutečně nic jiného než divočina není. Střecha objektu, rozložená do série klesajících stupňů slouží jako soukromá vyhlídková plošina. Obdivovat z ní můžete přelétající ptáky, naslouchat koncertu kvákání žab anebo se pokoušet zahlédnout bobry, kteří jsou vaši jediní sousedé.
Pozice ubytovacího objektu-pokoje je skvěle umístěna. Orientována tak, aby okny – které vytváří živou tapetu okolního světa – dovnitř pronikalo světlo dne i stupňující se podvečerní šero. Místnost kopíruje přírodou nastavený rytmus, a pobyt je tak jakousi formou návratu do časů, kdy slunce dělilo den na práci a odpočinek. Poklidné okamžiky tu doprovází ševelení listí na břízách, které prorůstají výřezy v palubě, šplouchání vody. Pokud v sobě máte špetku chuti k dobrodružství, můžete si vzít loďku, a přímo ze svého pokoje vyrazit objevovat zákoutí mokřadu. Tohle vám jako součást hotelového servisu jinde jen tak nenabídnou.
Bezúdržbová řešení pro každou sezónu
Pokoj a mikro-hotel Maidla je svébytnou formou, unikátem. To ale neznamená, že by jeho tvůrkyně nějak podcenila formální designovou stránku. Vzhledem k malému prostoru zastavitelné plochy – sedmimetrovému kousku souše v bažině - se tu každý detail zvažoval s milimetrovou přesností. Konstrukce přitom reagovala jak na rizika nezpevněného terénu (a snahy trvale do přírody nevstupovat, neničit ji stavbou), tak i na proměnlivý režim teplot mezi ročními obdobími, sezónní střídání mrazu, dešťů, setrvalé vlhkosti.
Stavba je ušitá na míru místu, a logisticky obtížně dostupná. Proto byla navržena jako extrémně nenáročná na provozní údržbu. Fasáda, střecha, paluba terasy je vyvedena z monochromatickém provedení tepelně ošetřeného jasanového dřeva. Výsledkem je maximální funkční odolnost a vytrvalost. Maidla nabízí to, co je pro 75 % obyvatel světa – lidí žijící ve městech – stále větší vzácností. Nevšednost přírody.
Materiály: b210 architects
Foto-kredit: Tonu Tunnel, Priidu Saart
